.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Leden  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Tak nám zabili . . .

Ivo-Hary - Blog - 21. 08. 2008 - 2684 přečtení

anot-MS-srpen-68.JPG
Pozn.: Odkazy na Jaroslava Haška jsou podávány zpaměti, spíše volně, bez nároku na písmenkovou přesnost.


"Tak nám zabili socialismus", mohla by říci posluhovačka Müllerová panu Josefu Švejkovi, který by v zaslouženém literárním nebi si opět podle reglementu autora a přání čtenářů, mazal kolena opodeldokem, byv stižen revmatismem.
"A který socialismus, paní Müllerová?", mohl by se otázat Švejk. "Já znám dva socialismy. Jeden, ten utopický, co jen maže lidem med okolo huby a myslí, si že budou jak drogisticky vybělení andělé, a druhý podle Lenina, co dělá z obyčejných lidí psí hovínka. A vobou není žádná škoda."
"Ale ne, jemnostpane, 'Socialismus s lidskou tváří', ten podle Dubčeka a dalších 'Mužů Ledna'."
"A kde se mu to stalo, tomu socialismu?"
"V Československu, jemnostpane, v Praze, tam co jsme za císařepána bydleli. Přijeli prý na něj vojáci v hranatých šedivých maringotkách, povídal jeden, co tady sice není, ale jednou sem jistě přijde za náma."
. . .
Tak tady bych pana Švejka s paní Mülerovou opustil, ať už si to přeberou sami. Akorát by si pan Švejk mohl zopakovat poznámku: "Překvapuje mne, že v blázinci to nevědí, ačkoliv tam by to měli mít z první ruky." Podobnou myšlenkou byl asi veden autor jednoho plakátového hesla té doby: "Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil!" Jak vidíte, stále i přes okamžité rozčarování byla přítomna jakási idea, že "Lenin to přece myslel dobře", až mnohem později se na něj provalilo, že diktaturu proleteriátu spojil s revolučním terorem a nařizoval osobně hromadné popravy nepohodlných.
. . .
Tu noc z 20. na 21. srpna 1968 jsem prožil zcela na okraji událostí, v jedné zapadlé vesničce na středoškolské chmelové brigádě. 20. srpna jsem přijeli a podle tradice, ještě neunaveni prací, si sedli s kytarami u ohníčku, celé dvě třídy gymnázia. Velmi živě si pamatuji, jak jsme kromě českých písniček zpívali i ruskou "Kaťušu", jen mírně přitom parodovali scénický projev tehdejší ruské big-beatové skupiny Vesjolije rebjata (Veselé děti). Vládla optimistická nálada, příznačná pro konec 60. let. Tehdy, a to naposled v dějinách, lidé ještě opravdu věřili, že bude lépe. John Lennon bojoval za mír v posteli a v pytli, do kterého při vystoupení kapely oba s Yoko nazí vlezli "a pytel se před zraky publika nějakou dobu natřásal", psal dobový tisk, Joan Baez ještě čekalo zklamání, když o něco později pochopila, že její písně nezabrání válce ve Vietnamu, Karel Kryl nás učil, co je to píseň s opravdu básnickým textem. A my jsme věřili, že naše obrozená společnost, otevřená na Západ a stále těsně spjatá s Východem, se může stát modelem pro ostatní státy východního bloku a odstranit napětí. V samotném SSSR také nastalo jisté uvolnění, Solženicyn byl členem Svazu spisovatelů, novela "Jeden den Ivana Děnisoviče" vyšla zcela legálně - a my ji ještě v r. 1970 měli v maturitních otázkách. Otevřeně se mluvilo - poprvé vůbec - o stalinských prcesech jak v SSSR, tak i u nás. A přesto KSČ měla stále důvěru jako jediná organizovaná síla, která uměla jakž takž řídit stát. Pod vedením zmíněných "Mužů Ledna" se čekala její hluboká obroda a přiblížení prostým lidem, možnost kritiky i nejvyšších představitelů strany a státu (v každém totalitním režimu je nedotknutelnost a nekritizovatelnost vedení základem. Pak všichni "Muži" zklamali, buď se sklonili a odešli bez boje, nebo se stali přisluhovači nového utažení opratí.)
. . .
Ráno to přišlo. Do baráčku, kde jsme spali, kdosi vletěl se slovy: "Vstávejte, obsadili nás Rusové!" - První reakce byla samozřejmě: "Co blbneš, to přece není možný" - "Hlásili to v rádiu!"
. . .
Pak jsme se sešli na návsi, kam do amplionů místího rozhlasu přepojili vysílání z Prahy. Tím jsme byli svědky nyní už dostatečně známého posledního vysílání za doprovodu rachotu střelných zbraní. Až po závěrečnou hymnu.
. . .
Naše vesnička byla tak zastrčená, že po celé čtyři dny, než pro nás přijely autobusy, sehnané vystrašenými rodiči, jsme neviděli jediného cizího vojáka, jen neustálé přelety letadel. Po cestě zpět jsme si to vynahradili, když jsme potkávali tankové a automobilní kolony a hleděli do prázdných očí cizích vojáků. Doma jsme viděli zalepené všechny výlohy rukodělnými plakáty s hesly a výzvami, ale dalo se tušit, že to už je jen pokus o "morální vítězství", o kterém právě autor Švejka napsal jeden vynikající fejeton. Že když to některá strana totálně projela, dostala pořádně "na pamětnou", vždy jí zbylo tvrdit, že dosáhla morálního vítězství. Ještě jsme odmaturovali, i ze Solženicyna někteří, pan dr. Červinka přes vše, co jsme zažili, dokázal v nás vzbudit zájem o ruskou i progresivní sovětskou literaturu, ten PHDr. Červinka, který se po čase stal pomocným dělníkem a když v 80. letech utrpěl úraz, na který se rozhodně běžně neumírá, už mu chyběla vůle žít. To se 21. srpen postupně téměř vytratil z lidské paměti, pionýři navazovali družbu s posádkami Střední skupiny sovětských vojsk, Marta Kubišová "oficielně" nikdy neexistovala, natož aby získala Zlatého Slavíka, a jen přes rušičku se sem tam ozval hlas Karla Kryla. Byla to podivná doba a zdálo se, že bude dlouho. Naštěstí nebyla až tak dlouho.

 

MS-srpen-68.JPG slechta-srpen-68.JPG

 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 20.08.2008 21:10:35     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Toto je jen dovětek, který dopsala náhoda:
Dnes v TV zpravodajství z jedné vzpomínkové akce k výročí srpna 68 prezentoval kdosi knihu s fotografiemi rukodělných plakátů z té doby. Šel jsem kolem TV a na okamžik zahlédl knihu otevřenou na stránce, kde skutečně stálo hrubě načrtnutými písmeny: "Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil".

Komentář ze dne: 20.08.2008 21:32:40     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill (hill.bp@centrum.cz)
Titulek:
Jo, tak nějak to bylo. Myslím, žes to ani jinak napsat nemohl. Mně tehdy bylo čerstvě patnáct. Věřil jsem s ostatními, že zase brzy odtáhnou, měl jsem škodolibou radost, že několik dní marně hledají, odkud a čím to vysílá hradecký rozhlas (a mohlo jim to trvat ještě déle, kdyby to nějaký aktivní blbec neprásknul), později jsem se radoval s Golonkou a statisíci ostatních nad výsledky hokejových utkání, i když mi byl a je hokej šuma fuk, to byl tehdy přece státní svátek, sbornája dostala průplesk a pak další před zraky celého světa... když si kvůli nám nikdo nechtěl pálit prsty, ať svět vidí, co je to Československo, aspoň na ledě jim to za nás kluci nandali...fascinovalo mě, jak se najednou lidi dokázali semknout, o to víc pak bolela ztráta iluzí o Svatoplukových prutech do roka a do dne...
Na okraj: čeština se chová k některým umělým termínům poněkud komicky. Všimněte si, že "diktatura proletariátu" se pojí se druhým i třetím pádem. Podle toho, jak se zrovna hodilo.
Ale to se možná do komentáře ani nehodí.

Komentář ze dne: 21.08.2008 01:22:00     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Ivo - Hary, moc Ti děkuji za tento článek. Protože i já jsem pamětník "Pražského jara" potažmo dalších navazujících událostí, mohu jen smeknout před každým, kdo s nadhledem dokáže tehdejší události popsat.
Jen jednu osobu bych chtěla ze "zklamání" vyjmout a to doktora Františka Kriegela. Zachoval si tehdy bojovného ducha, invazi nazval vpádem tatarských chánů, kteří přišli zničit naši kulturu a dědictví otců. A potom v "zimě v Kremlu" nepodepsal.
Pamatuji si na to, když odváděli ruští vojáci osazenstvo Československé televize, pamatuji si na tanky u Rozhlasu a na střelbu v Praze. Vím o studentech, kteří stáli čestnou stráž u pomníku sv.Václava, pamatuji si na petice, v kterých jsme podepisovali nesouhlas s invazí. Těšili jsme se na to, že vojska brzy zmizí a my budeme v klidu a pohodě budovat takový stát, jaký chceme pro blaho své a našich dětí. Byl to sen, který se rychle rozplynul. Jeho cena byla nedozírná. A my, co jsme věřili, jsme ji zaplatili.

Komentář ze dne: 21.08.2008 12:24:37     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (poezie@postreh.com)
Titulek:
jak jsem zatím četl v předešlém, budu první kdo bude reagovat z pozice člověka který ještě ani nevěděl, že bude...
jak reagovat na rok 68? negativně? pozitivně? nevím, možná nebýt okupace nedočkali bychom se roku 1977, který nám nevědomky odstartoval cestu ke svobodě, časem docházím k názoru že vše se děje tak jak má a vše má smysl, myslím že být v té době tak protestuji a jako příklad můžu uvést snad jedině dědečka, který byl u toho když tanky projížděly mou vesnicí (inu někdy je těžké být v rodině jediný, kdo nevolí ksčm do ted)
děda říkal že v životě snad na stranu neměl větší vztek ani tehdy když se oženil a čekal první dítě a stavěl a z práce v traktorce kde měl 1500,- ho poslali jako posilu do družstva za 700,- ale i tenkrát věděl jak to dopadne a měl rodinu a tak mlčel, podepsal co chtěli... nevím jaký názor máte na dědečka, je zlý když je komunistou do ted? není, vím že on byl stejného ražení jako pan Dubček a Pražské jaro bylo to nejlepší období, kde bylo tolik nadějí na tu pravou myšlenku socializmu a komunismu bez toho kokotského revolučního a reakčního jednání jak tomu je známo z let padesátých
toto je můj názor

Komentář ze dne: 22.08.2008 15:01:25     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - markéta (@)
Titulek:
Možná mi ted pár lidí utrhne hlavu, ale mám dojem, že Češi vždy v historii příliš rychle stáhli ocasy. Může si někdo říct, bojovali jsme? Symbolické protesty těžko někým hnuly, krvavé boje by asi taky nic nevyřešily, ale měla bych dojem, že se národ rval za svou suverenitu. Konec konců mnoha lidem komunismus vyhovoval. Konec konců komunisti pořád sedí ve vládě. A konec konců jsem nic z toho nezažila, takže to vše je jen můj letmý dojem.

  
Komentář ze dne: 23.08.2008 08:16:28     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Hill] - Hill (hill.bp@centrum.cz)
Titulek: Re:
Trhat hlavu? Proč?
Vždyť máš vlastně pravdu. Ale za který národ bychom měli vlastně bojovat? Za osídlence, co přišli se stěhováním národů, za německé řemeslníky, které si sem pozvali pozdější vládci, aby se to tu trochu pozvedlo, za Turky, Tatary, Huny, Kelty, Švédy, Vlachy (to jako Římany a Italy vůbec), Chorvaty, Srby, Francouze a zase Němce a další, kteří tu v historii nechali svoje geny? Vždyť my jsme vlastně něco jako voříšci, podvraťáci, euroasijská směska. Vlastně nás spojuje jen společný jazyk a i s ním si mnozí nedokážou poradit. Neumíme držet při sobě, hádáme se o blbosti, a této slabiny dokázalo mnoho vládců velmi dobře využít.
Jsme zřejmě proto málo vlastenci (nemusíme pro srovnání chodit daleko - Poláci se v průšvihu sjednotit dokážou, nejspíš na to má vliv i víra, a aspoň zkusí s tím něco dělat; přesto doma Sověty trpěli, celkem správně usoudili, že tento boj nelze vyhrát, jen v nejlepším případě by tu a tam mohl někdo přežít), ať se sem vecpe kdokoliv, hrstka chvíli bojuje proti tomu, ale dřív, než to začne být pro svět zajímavé, najde se víc takových, co zavětří výhody loyality a popustí uzdu anální speleologii, čímž těm bojujícím podtrhnou zem pod nohama. Jiné národy, co na to mají lidi, se budou řezat hned, s tím, že nejlepší obranou je útok. To už není vlastenectví, ale náckovství, zvlášť, když pak nevědí, kdy přestat.
Recept na chování národa v takové situaci prostě není. Vrátit to nejde, abychom si vyzkoušeli, co by se stalo, kdyby husité u Lipan zvítězili, na Bílé hoře... zkrátka, kdyby ty bitvy, jejichž letopočty jsme se museli učit nazpaměť bez souvislostí, dopadly opačně, případně, kdyby se místo podpisu smlouvy střílelo.
Vrátit to nejde, ale pamatovat ano. Na rozdíl od minulých generací máme k dispozici autentické záznamy, fotky, film, zvukové nahrávky. Takže nechme to politologům, třeba to konečně jednou některý skutečně objektivně vysvětlí.

  
Komentář ze dne: 23.08.2008 10:15:50     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek: Re:
Jako bychom neuměli žít bez cizího karabáče, nepřipadne ti? Tohle říkával můj děda, ještě než umřel, a myslím, že měl pravdu. Chlubíme se bohatou historií, slavnými osobnostmi zvučných jmen, ale v nitru si stále uvědomujeme, jak malý jsme stát, přestože v srdcích snad velký národ a jdeme jako ovce na porážku. Neumíme spolu žít a mít se rádi. Slavíme úspěch, ale tvrdě a nepochopitelně trestáme prohru. Tu a tam se objeví někdo, kdo nám ukáže, že bojovat za společnou identitu se zbraní v ruce jako Husité Žižka či Jan Roháč z Dubé, anebo za protektorátu Gabčik a Kubiš,je nutné, ale osobně si myslím, že bychom se spíše než válečníky měli inspirovat schopnými diplomaty jako Jiří z Poděbrad, Přemysl Otakar II, Beneš, Masaryk, protože když nejsme velcí, musíme být chytří!!! Nemáme zdroje finanční, ani lidské, abychom dokázali ubránit svoji suverenitu pouhou silou. Hrozba tu byla vždy a stále bude ze strany Německa, Ruska a teď i Ameriky, arabských států ... atd. Měli bychom se sjednotit a držet pospolu, přijmout rozdíly, protože jsou součástí našeho společného kulturního dědictví. A to je to, co nás utváří a udává, kým jsme. Vždy to byly vnitřní nepokoje, které způsobily pád.

Komentář ze dne: 23.08.2008 13:29:27     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - markéta (@)
Titulek:
No jo, to je fakt.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz