Branwen, dnes nepotěším,
tyto verše jsou velmi usedavé a některé rýmy působí říkankově

první sloka začla slibně a těšil jsem se dál, až po zakončení - "to se nedá" mi vyrazilo všechny múzy :)

druhá sloka je na tom lépe, má jasný směr, kterého se držíš až do polootevřeného konce, rytmus dobrý

závěr básně je omšelý - hořký lék, sůl v ráně... chjo
ale poslední dva verše a obrat k přímé řeči ten závěr projasnil i když nechal myšlenkou bez výrazné pointy...

snad se nebudeš Branwen zlobit dneska je to za 3,2 - není jednoduché psát vázaným veršem, ubírá to na svobodě projevu a to, co by básník hravě vyjádřil ve volném verši tady dá o mnoho více práce a i přesto to může skončit fiaskem

Hle smutek Postřehu křídou na tabuli! Školní cvičení - básnička s nádechem geniální zkratky a několika dětskými neobratnostmi. A vedle jasný řád hodnocení. Ví se, co je dobro, co zlo, co platí a co je jen mýlka. Učitelský způsob hodnocení si říká o způsob psaní a také se mu ho dostává. Škola poučí, žák se naučí, a...?

Na další krok jsme už odvěků každý sám.

Křehkost básničky proklouzla mezi pravidly. Vynechal jsem zkusmo jen některá slova, sloku... A před očima mi náhle vyskočil hrubínský klenot! Pište, Branwen, hledejte dál!

Petře, žádná škola, prosím berte všichni kritiky na Postřehu jako přátelské povídání o poezii, kdykoli píšu komentář nemyslím na to jako na tabuli lavice a křídy, ale jen jako názor který je vržený do mnoha dalších možností

Ahoj Pavle, já jsem ani nečekala, že mě potěšíš. Tvým úkolem na Postřehu totiž není těšit autory, nýbrž vybírat práce vhodné k otištění a ty publikovat včetně svého vlastního názoru. Snad se nebudeš zlobit ani Ty, když řeknu, že Tvůj názor ( i přes funkci šéfredaktora) je má pro mě stejnou hodnotu jako názor jakéhokoliv čtenáře. Ne proto, že bych nesnesla kritiku, spíš jen nemám ráda,když se verše pitvají jako mrtvoly na soudním(jak podotkl Jarda) s následným učitelským poučením, co je správné a co ne (jak podotkl pro změnu Petr Miklas).Vím, že Ty to jinak neumíš, přesto by mě zajímal spíš Tvůj emocionální odraz z mojí práce (pokud nějaký je -ať pozitiivní či negativní,je to dobré.Není-li žádný, je to básnička na prd.) Nad kritikou přemýšlím ( a občas si ji beru i k srdci),pokud vyjde od člověka,který se skutečně vyzná v oboru -ať už teoreticky vzděláním či prakticky publikováním).Taková kritika je dobrým vodítkem,pokud autor spolkne svou "ploditelskou" pýchu a chce se opravdu něčemu přiučit.
Nicméně nemyslím,že psát vázaně omezuje autorovu svobodu. Volný verš je těžší-pokud neobsahuje vnitřní návaznost asociací a jistou"melodii", která spojuje jednotlivé obrazy, pak obvykle dopadne jako pouhá kupa slovních spojení, byť navršená hravě a svobodně.

to je přeci v pořádku Branwen, nečiním si nárok být více než kterýkoli čtenář na Postřehu,
emocionální názor? můžu poskytnout i když se snažím si ho nechat pro sebe a až když je nutně třeba tak ho říct...

k této básničce bych se nevracel já jako čtenář, stačilo mi ji tu přečíst několikrát, ale pro další čtení by mě již nenadchla, dala mi pocit, kterého je všude dost a není mi nijak vzácný, nedala mi tolik přemýšlení, poezie je organizmem (pro mě) relaxačním a nejraději relaxuji když má poezie tajemství a já nehledám zarputile jeho význam ale to jak mi zapadají jednotlivé obrazy do mých myšlenek, proto občas říkám že báseň je majetkem autora do doby než ji zveřejní, protože pak už je čtenářova, to co jsem předtím zmínil, mi tato báseň neposkytla a opakuji že je to z pohledu čtenáře, ale můžu s klidem říct, že až přijde doba a já budu sedět na kraji postele a vedle mě si bude ještě dumlat paleček moje malá dcerka nebo syn, tak po takovéto poezi sáhnu rád a rád jí tyto verše budu číst (ne tedy o bolesti a o smutku, ale spíše takovéhoto ražení, aby dítě získalo pojem o tom co je to český jazyk a jak je krásný

..."já nehledám zarputile jeho význam,ale to,jak mi zapadají jednotlivé obrazy do mých myšlenek....tady jsi trefil hřebík na hlavičku,protože tohle je přesně o vnímání poezie. Báseň buď koresponduje s citovým rozpoložením čtenáře - a pak ji vnímá hluboce, pevně se mu vryje a vybaví si ji pokaždé v podobné životní situaci -anebo svým nábojem čtenáře mine,protože ten je v danou chvíli vyladěn úplně jinak - pak po ní možná sáhne, až ji bude takříkajíc potřebovat ( a tím nemyslím zrovna jako ukázku pro dítě). Proto nelze a priori zavrhovat nic, co člověku v určitý okamžik prostě "nesedne",protože chvíle pro podobnou báseň může přijít někdy úplně jindy.

dobrá věc,
bez nutnosti hledání hlubokýho smyslu zakletýho do slov co až některý hloubavý kritiky nastíní autoroj co to vlastně napsal a tzv. mu rozšíří rozměr básně do rovin skoro nekonečnejch, hehe
jednoduchá věc
jak už takový obyčejný výpovědi bejvaj, jasný sdělení, jasnej až písničkovej rytmus co nemůže snad nikomu kdo má rád básničky vadit, jednoduchýmu rytmu a obyčejnýmu sdělení seděj i jednodušší rýmy
lehce recitovatelná věc
který se dá rozumět, moje hodnocení je teda někde nad průměrem poezie tohoto magazínu, kde se texty pitvaj jak mrtvoly na soudním, jasně, trochu naivní pohled už není pohled, je to špatně, obnažený slovní obraty sváděj k úsměvu, je to taky umění trhat jeden pocit na kusy, no vlastně není když ten pocit není váš
~~~
takže jo, to omšelý a chlácholivý piš dál
(jenže tak já to nemyslím), prostě piš dál, svý čtenáře máš a těm co si hrajou na velkou poezii se můžeš jen usmát, básníka nedělá počet vydanejch sbírek ani nic podobnýho, člověk se s tím narodí, narodí se s umem povídat druhejm, povídat tak aby mu bylo rozumět, aby ti co ho čtou měli po přečtení dobrej pocit někde uvnitř sebe, jo a herci nebejvaj dobrý básníci, asi proto, že hrajou básníky a jejich textům nikdo nevěří
vázanej verš je obtížnej a svazuje
to je fakt, je to taková svoboda uvnitř klece, přesto, když se to umí
bejvá po svobodě cítit mnohem víc
(sem nikdy neuměl vázanej verš, přesto sem se o něj pokoušel, ale vypadla mi z toho zpravidla taková oprejskaná lidovka, tak ti sem jednu napíšu, abys v tom dle mýho nespravedlivým hodnocení nebyla sama)

beránče

(když sem si jí dnes říkal nahlas, bylo to tak trochu pro tebe)


ztišili beránče chladivou ocelí
v těch smutnejch dnech
po smrtný neděli

ztišili beránče do misky utíká
rudý sou stezičky
ticho nic neříká

"ztratilo prstýnky
svý ovčí maminky"

ztišili beránče řezem tím jediným
i strach se zastavil
že dál už není s kým

"hledám teď prstýnek
všech ovčích maminek"


už není beránče prázdné jsou misky
jen kapky na sněhu
jeřabin řetízky

Jsem známá tím, že nemažu med kolem pusy nikomu a zvlášť ne těm, kterým se líbí moje práce, ale Tvou básničku bych rozhodně nenazvala oprejskanou lidovkou.Je to poetické vyjádření něčeho, nad čím většina lidí zaječí hrůzou a uprchne s tím,že už v životě nevezme do pusy kousek jehněčího. Mimochodem - beránče se říká tam u vás nebo je to Tvoje vlastní slovo?
Snad jen v poslední sloce jsi trochu vypadl z rytmu, ale jinak to zní opravdu dobře, čtené nahlas i jako text písničkové balady.
Ale možná Tvé básničce rozumím hlavně proto, že u nás se takhle každoročně ocelí ztišují kůzlata :-)

myslim že beránče je mý, i když to může být jen pocit, pochybuju že to neřek někdo dřív, jj, poslední sloka o jednu slabiku míň, potom teda mističky
no a vznik dokument čt2, pištění, ticho a krev na sněhu a vzpomínka na tátu, řezníka a jeho dokonalou sadu ocelí
***
snad eště dovětek k tvý věci
si smutek divně syčí, bez toho ...si... by to taky šlo

ty první dvě sloky sou vážně hodně zajímavý ...

Branven
rozchody bolí
jako ticho prázdna
tvoje báseňka je - taková živá -
bez ohledu na kritiky sucharů
piš
ráda tě budu číst
fakt

Ticho může znamenat mnohé - rozchod, ztrátu, lhostejnost, smrt nebo jen ticho jako takové. Každý si vybere to své. Jsem ráda, že se Tě básnička dotkla.

"Ticho, co dýchat zabrání co jako balvan tlačí" .... tahle část je pro mě úžasná, přesně vystihuje ty okamžiky, kdy mi na někom nesmírně záleží a potřebujeme probrat důležitou záležitost, ale ono to nejde ... zůstává jen to ticho a strašná tíha. Občas mám potřebu vyhledávat přesně tenhle druh básniček. Protkávané citem a upřímností, jsou tak jiné, než hloubavé exkursy do hlubin člověka. Ne horší, ne lepší, jen jiné.
Už je to delší chvilka, co jsem potkala jednu takovou zajímavou. Dám ti ji sem, třeba potěší. Je z Epiky, od autora Fíla.

Až budeš šít svůj bílý šat,
než budou z chrámu zvony znít,
já na pranýři tisíckrát
chci lásku k tobě nezapřít.

Až oblékneš svůj bílý šat,
než tóny píšťal zadují,
tou slávou musím provolat
v samotu marné miluji.

Až odložíš svůj bílý šat,
než v loži slib svůj zpečetíš,
já z hloubi chci ti štěstí přát
a v hlínu padlým pevný kříž.

Ano, Epono, ta básnička je zajímavá. Taky mám ráda ty tříslokové - úvod, rozvití motivu a gradace.Nikdy jsem se nenaučila psát miniatury,ale myslím, že Fílova básnička by se klidně mohla skládat jen z té první sloky - je v ní totiž obsaženo všechno podstatné.
Jinak díky za komentář - i když Ty píšeš jinak, asi jsme obě občas naladěné na stejnou vlnu.

... než jsem si rozmyslel, co bych napsal k předmětné básni, přečetl jsem diskusi a jsem jedno velké TICHO. Padlo tolik slov k tématu, že nemám co dodat. Jen to, že slovní obrat "Ztišili beránče .. " s vědomím pokračování je básnický obraz, zarývající se až do morku kostí a nezapomenutelný po prvním přečtení. Takto si představuji poezii, řeč srozumitelnou, ale ozvláštněnou, tak jak se běžně nemluví, s výrazným citovým nábojem.

Tato báseň se mě dotkla. Čtu si ji znovu a znovu, při čemž poznávám, že tohle je přesně můj šálek poezie. Báseň je pro mě srozumitelná a každé zvolené slovo efektivně zvýrazňuje tvou tichou zpověď s kteroužto podařilo se mi zžít.Vázaný verš je na Postřehu, docela vzácné zboží, ale to je v podstatě jedno, protože nakonec je to vždycky prožitku.
Tleskám.

Branwen, možná proto, že nějaké verše jsou "velmi usedavé a některé rýmy působí říkankově" mě Tvoje dílko moc zaujalo. Já nejsem básničková a poezii tu prakticky nehodnotím, protože tomu příliš nerozumím. Ale toto mě oslovilo a -nevím proč- připomnělo osud Anny Frankové...asi že si v jedné pasáži deníku stěžovala na nesnesitelné ticho. Pro mě povedené ;-)

Monoho zbytečných slov je pod touto básní... já jsem jen četla, prožívala a těď mlčím.
A pokud mohu něco říct, ano, ticho léčí, aby pak i kratičké zašeptání bylo jiskrou pro další dlouhé dny...

Díky všem za obsáhlé komentáře k této nevelké básni. Potěšily mě a povzbudily, takže další verše v řeči vázané vykukují na obzoru :-).

a mě se to líbí :) má to pěknou pointu, pěkně se to četlo. je sice prvad že sůl v ráně je kliše, ale zde se celkem hodí.