už jsme spolu probírali Markétko :) jen kdybych si pamatoval co jsem ti k tomu napsal... asi burčák dělá divy.... takže toto bude originál koment :)
Vítej zpět

pro báseň je příznačná šetrnost slov, žádné přehnané rozjímání nad košatými verši, myšlenka se přímo dotýká a nebere nic oklikou, což jen básni přidává,...

práce se slovy: promyšleno, dotaženo do konce, využila jsi také možnosti dvojsmyslů slov (tedy tak to vidím na tom jednoverší)

osvěžení občasným veršem - ano, jen tak zalaškováno, hezky to podtrhlo i rytmus, který je tvořen krátkou slabikou na konci některých veršů.

i když se báseň jeví klidnou a místy až chladně odtažitou je v ní skryta impulzivnost a smíření /možná nechtěné/ impulz se objevuje až na konci, což báseň znovu otvírá a dělá ji tak cyklickou

myslím že toto je úplně jiné hodnocení než jsem ti psal na icq, ale je to v tom že člověk pokaždé báseň vnímá jinak a hodně záleží na situaci v jaké ji čte. TAKŽE MILÍ ČTENÁŘI ZDE JE BÁSEŇ MARKÉTY LARYŠOVÉ... CO TED???

1,1

JO, JO, JO, zase píšeš a jak prostě a krásně - jako obyč tužka s barevnou špičkou.

Země je mokrá

jako když žena

stojí před mužem

Tohle je prostě SÍLA!!!!!!! Obdivovala sem to dřív a stojím si za svým i dnes. Viš jak, vše ostatní bledne, když člověk potká dokonalost. A ta je dle mě právě v této sloce.

Tato báseň mě zcela oslnila. Není tam jediného znaménka navíc, každé slovo je krásné a silné, že nelze nerozumět. Tato báseň mi zase o krůček pomáhá hledat můj vztah k poezii.
Chválím, tleskám, planu.

To mě těší mnohem víc než cokoliv jiného:)

Zásadně si nečtu ty "dovysvětlivky", které stojí jako nezbytná danost pod názvem básně. Tažke mne zajímá jen název básně, obsah básně a přiznám se, že i autorství básně. Protože autorku znám a vím, že na poezii kdysi kdesi docela snadno a lehce zanevřela, zajímá mne vysledek její docela již letité nečinnosti.
1) První verš: země je mokrá, může znamenat buď absolutní poezii, nebo tzv. poezii zaumnou. První je správně. Protože:
2) Druhý verš: jak když žena a následující třetí, stojí před nějakým instrumentálem, by signalizovalo cosi pohanského, cosi metafyzického. Jakési sepětí se zemí, kterou ovlažuje déšt v podobě (či podobojí?) muže? Ale nic z toho se zde nekoná. Protože zde máme dvě zbytečná slova: ruměná, obnažená, je ryze trapné, neřkuli infantilní. Nic to nerozvíjí, ba naopak, výstavbu básně to boří a trochu i kazí.
Verš: Jako srpen, je docela zajímavý, ale trochu odtažitý od předešlého smyslu, nepochopil jsem, seč jsem se snažil, verš: naposledy hladí ráno, (to je jako bych napsal: naprvé drásám noc!) a závěrečný verš? Težká deziluze. Bohužel.
Suma sumárum: Zajímavý, neotřelý začátek. Zajímavá konotace, která nevyšla, zbývá ovšem pragmatický význam, kterého také ubývá, bohužel, ve spoustě básnických klišé, a v přemíře básnické fantazie, která je mnohdy na štíru s rozumem. Markétko, básník není... básník je milovník! Poezie. A ta se neopouští. A to platívá i pro básnířky. A velmi se divím tomu hodnocení, protože sečtělý člověk, tyto velm nadějné verše odhalí velmi snadno, a rychle je demaskuje z 1.1 na reálnou mez dosažených možností. Pokud bych měl hodnotit (věc, kteréžto jsem se vždy vyhýbal a proto se zdržím hlasování, ale nemohu pochválit a nemohu ani pohanět, protože obojí je zcetné, ale přál bych větší zaujetí, zaujetí!) bylo by to něco mezi: ano, ale...protože, proč?... protože, ano, ale, ALE. Inu. Ale NAŠE!

Na co si to, pane, hrajete? Nejsem básník ani kritik básní, ale mám pocit, že těch pár slov, která vynesla na světlo světa autorka, svět obohatilo rozhodně víc, než jste vy nakladl v reakci na ně...

myslím, že Milan je člověk, který ví co říká... a z jeho slov se dá vzít určité poučení... ale to že báseň říká více než jakýkoli komentář je dobrý poznatek... děkuji