na jednoduchosti se dá velmi dobře položit základ a pak jej rozvíjet, tato báseň je toho důkazem, líbí se mi její rytmus a plynulost veršů, též její myšlenkové sdělení

jednou jsme tuto báseň probírali, myslím že jsi upravila konec /původně bylo "Smrti" s otazníkem/ takto to směřuje do polouzavření a není to jen další otázka, ale už to čitateli nabízí autorův náhled

pak co jsi nechala jsou "zobáky" nabízel jsem zobce či zobany, do rytmu by se to hodilo lépe díky krátké slabice ve slovech.

co víc dodat, vtáhne to - 1,1

Nechápu a nerozumím tomuto hodnocení. Věta: "Bože, ani netušíš, jak moc miluju, když prší", mi připadá hodně laciná. Oslovení ani nevíš uvozuje cosi blízkého, důvěrného, avšak není tomu tak. Protože další verš: "havranům..." totálně rozbije poetiku čehokoliv. To co přebývá, to je navíc. A nepřipadá mi důstojné to hodnotit takto. Abych se vrátil k obhájení myšlenkové a básnické úrovně první strofy. Verš Bože ani netušíš, jak moc miluju mi přijde poněkud zvláštní, ani ne v tom samotném verši, jako spíše v tom, co za ním následuje. Protože jde smysl textu někam jinam, někam kde mu nerozumím. Pak už ani nechápu ani název Lístky a peří, který mi přijde jen do kurzu, čili do počtu. Tato báseň na mne působí jako skládanka a nechápu ji dost dobře, ani docela. Milan Bátor.

Milane, díky za reakci, je to skoro jako vhozená rukavice :o)

skoro mi dáváš za pravdu, v tom, co tvrdím často, nezáleží ani moc na to jaká báseň je a co v ní je za prostředky, ale na tom, kdo ji čte a tím myslím, to, že každý ji vidí janak, jiným pohledem.

tobě se směr a obrazy zdály nesourodé, uznávám, že havrani jsou už trochu oprýskanou záplatou na báseň, ale Markéta použila a důvod je zřejmý... nevidíš spojitost děště a peří, fiktivní (to proto, že nejsem toho názoru) čistoty Boha a přodpojaté špinavosti havranů?
Na peří usazená voda . . . to je jako potah na tom peří (chceme-li to do detailu, havran není vodní pták, proto nemá tak dokonale vyvinutou mastnou žlázu a proto jeho peří vlhne rychleji - take i zde to logiku má)
Sklopí zobáky
...
je to smíření, ale jen dočasné, poté obrazy a myšlnky opět rozvolnila do otázek, u kterých se vrací k původnímu začátku básně

i takle se dá vysvětlit báseň, pro jednoho chudá, pro jednoho bohatá a vsadím se, že všechno co jsem tu řekl není pravda a Markétka to psala s naprosto jiným záměrem a já i ty jsme naprosto vedle jak ta jedle.
Měj se hezky Milane a ještě jednou díky

vhozená rukavice
oh
jak blbej obrat
stejný jako hodnocení, podivný, ale prostě postřehácký
mimo mísu
trochu
řek bych

Název "Lístky a peří" bych asi dokázala pochopit." Evokuje mi přelom podzimu/zimy. Opravdu nesouvisí s tématem básně - snad, kdybys milovala sněžení, daly by se propojit obrazy zesklovatělého pera havrana a vločky, čímž by název získal na významu, ale déšť buduje pouze otazníky ???? První tři verše mi přijdou povedené. Rozhodné, razantní, přímé vyjádření spokojenosti, ve kterém je síla emoce, niternosti. Oslovení "Bože" je ovšem jiná. Jako Milan, ve zbytku cítím odklon. "Do brázdy v poli..." - tady bych hodnotila pozitivně, až na propojení havranů a občas krkolomné vyjádření. Přikláněla bych se k jednoduchosti: ... /Brázda v poli - jejich těla mlčí. Bohu? Životu? Smrti?/ Mlčení je pro mě ekvivalentem nepochopení a nezájmu, jelikož kdo se pokusí, najde v sobě odpověď KOMU? ... Řekla bych, že sobě.

Já mám harany spojené s "druhým břehem"...jsou to převozníci duší...vychytralí ale přesto spravedliví a moudří...
z básničky cítím touhu po porozumění...i přes to ticho, které je všude kolem...jak od Boha, tak od života, ptáků i smrti...
proto si myslím, že v jednoduchosti je krása, a že smyslem téhle básně není oslnit, ale dotknout se lidského srdce...*

Ano, myslím, že dotknout se člověka a něco v něm vyvolat, je to zásadní, oč v jakémkoliv tvoření jde:))

Ačkoliv ne zrovna ráda, uvedu věci na pravou míru, protože mi to prostě nedá. Nedá mi, když jsou pod mou básní komentáře, které se mé básně jakoby týkají a přitom jsou ve své snaze jí porozumět vedle jak ta jedle. Navíc, nad touto básní jsem skutečně přemýšlela, o což se ted snažím pořád, proto se nejedná o žádné skládání slovíček, tak jak se hodí. Mimo je skutečně jen název, který vznikl asociačně později.
Vyjádření "Bože ani netušíš..." je impulsivním vyjádřením momentálního pocitu, je neschopností najít vhodná slova k popsání toho, co v daném momentu cítím, protože je to tak obyčejné, krásné a prosté, že člověku nezbývá než jen vydechnout a neničit výjimečnost chvíle zbytečnými slovy, kličkami nebo metaforami.
To, že havranům zesklovatí pera skutečně souvisí se sníženou funkcí mazací žlázy, zkrátka, zmokne-li havran příliš, zesklovatí mu pera(mokrá připomínají sklo) a padne ztěžka a střemhlav do brázdy v poli, i proto je do ní vetnut.
Sklopení zobáků symbolizuje, jak někdo vzpomenul, smíření, ovšem dvojího druhu. Smíření havrana, v širším smyslu i člověka, s nastálou situací, symbolizuje chvíli, kdy se havran ani člověk nepokouší osud zvrátit. A zároven také představuje mou odevzdanost momentu, který mně donutil básen napsat. Tak stejně i havraní(a jejich těl) mlčení.
Oslovení Bože? by mělo být i soudě podle otazníku otázkou položenou Bohu nebo imaginarnímu posluchači, ke kterému celou básní promlouvám. Život a smrt se myslím nesou celou básní jako protikladné principy a symboly toho, že ať nebo tak, nakonec je všechno stejně jedno, hlavně, že žijeme, nebo umřeme.
Suma sumárum celou básní jsem chtěla vyjádřit sounáležitost s jednoduchostí a prostotou, s tím, jak i malé věci dokáží člověka posunout.
A ted co?

ted už nic, protože tu máme všechno :o)
to jsem rád... i když nejsem zastáncem autorského vysvětlování... snad jen to, kde vzal inspiraci

Já nejsem zastáncem ani neautorského vysvětlování, jenže jsem to té své básence nemohla udělat, nechat ji takhle napospas vám:) A když už jsme u toho, pořád řeším, co by mělo být v komentáři. Bud bych čekala podnětnou kritiku nebo jen čistě subjektivní sdělení dojmu, což tady nacházím minimálně. Bud se tady rozpitvává každý řádek nebo se čaruje s rytmem, a to se nidko neuražte, ale tohle mi opravdu nic nedává. Co na to můžu říct? Do příště se poučím? A jak? A z čeho vůbec?

Každá, i sebelepší a sebeprofesionálnější kritika je JENOM subjektivní dojem! NIKDO nemáme patent na rozum a už vůbec ne na pravdu. Tam se mi nezlob, ale řešit, co napsat do komentáře jiného, než jak to na mě působí citem, formou, asociací atd., je blbost ... Buď ráda za to, že to lidi čtou a vyjádří se. Diskutuj, pokud nesouhlasíš.

Asi záleží na tom, jak kdo chápe účel komentování. Bud čekám, že se někomu líbit bude a budu ráda nebo počítám i s tím, že se líbit nebude a hledám důvod. Jenže, jsem nechápává nebo nevím, ale nedošlo mi, co jsem udělala blbě. Špatný rytmus? Dobře, o tom se dá diskutovat. Nenávaznost mezi verši, slovy? Nesmyslnost? Copak když čtu básen uvažuju nad tím, zda za vzdecháním si k jakémusi bohu můžou následovat zmoklí havrani? Můžu cítit pocitovou nenávaznost, odlišnost nálad v různých verších, což se mi nemusí líbit, jenže to jsem z tady od vás odnikud nevyčetla.

Ano, Markéto. V tom se různé nazírání na poezii. V takovém případě pak chápu tvou poezii. To není poezie. To je subjektivní deník. Nahozený na paletu jako to dělali impresionisté. Jenže i ti znali, navzdory snaze a potřebě potlačit akademismus, řemeslo a to velmi dobře. Kopiemi mistrů jsou známi nejenom Renoir, ale také Pissaro, který byl nejblíž z impresionistů Goghovi. Pro mne takové stanovisko nemá nic společného s poezií, jelikož poezie je pro mne poslání a poslání se nedá uvodit těmito tvými vysvětlivkami. Je to jen můj názor, ať si to každý přebere či nepřebere podle svého. Milan

Pokud se nedá uvodit mými, nedá se uvodit žádnými, v tom případě opět nechápu.

to hlavní bych opomněl
text je strašidelnej
tak 4, možná 3,8