(...) Žádný náznak změny. Začínal jsem se bát...

Dlouho se ta neměnnost táhla a mé nervy a smysly se sice uklidnily (zvykly si), ale pořád mě drtily mučivé myšlenky, co že z toho vlastně vzejde. Potom najednou záblesk světla. Skoro jsem se vylekal, načež se parta mladíků a děvčat sedících opodál hurónsky rozchechtala. Z jejich hlasu a způsobu chování se dalo dobře odhadnout, kolik toho vypili a vyhulili. Jako bychom projížděli bez zastavení stanicí. I přes obrovskou rychlost jsem její obraz stačil zachytit, bylo to běžné nástupiště. Ale co ty japonské nebo čínské znaky (nedovedu je rozlišit) tvořící název stanice? Kéž bych někomu z lidí tam viděl do obličeje a shledal, je-li šikmooký. Jsme přece v České republice, v Praze, nebo ne? Tak ten pocit nebyl jen tak nazdařbůh, opravdu se asi dějí divné věci. Teď jsem už nelenil a zeptal se jednoho důvěrně vyhlížejícího staršího pána. Anglicky mi odpověděl, že nerozumí a ať neotravuji, byl značně nevrlý - zjistil jsem, že domluva mezi námi je nemožná, i když jsem i já mluvil plynulou angličtinou. Poté jsem shledal, že všichni v mém blízkém okolí a vlastně v celém vagóně mluví anglicky. Což o to, to je možné jak v Praze, tak v asijském velkoměstě, tak i kdekoli jinde na Zemi. Zkusil jsem se zeptat jiných lidí (ta mládežnická parta ještě pořád držela svůj "výtlem", jakmile mě zahlédla), ale taktéž mi nerozuměli. Je to vůbec možné? Mluvím na lidi přesně v jazyce, kterým mluví oni sami, a přitom mi nerozumějí... Dovedu si představit, že by platily jiné fyzikální zákony, mohl bych se třeba vznášet u stropu nebo tak něco, ale jiné zákony logiky?! Když A je A, tak A není A? Jaká to ironie, že jsem právě mířil na přednášku z matematické logiky, dnes konkrétně o paradoxech. Nebudu se divit, zjistím-li, že tento vlak řídí sám Ďábel. A ještě k tomu pravděpodobně matematicky nadaný, takže ztělesňuje "podsvětí matematiky" - ony logické paradoxy. "Ukončete zástup" - domyšleno, zní to hodně děsivě...
Někdy je rozumné příliš nepřemýšlet, a tak jsem také teď učinil. Vzápětí mě osvítil nápad. Jestli se objeví další záblesk, vyfotím ho. Sedl jsem si a přímo jsem nastražil foťák proti oknu. Náhoda mi přála - blik - a cvak. A fotka se skutečně zachytila, takže to nemůže být klam! Zase stanice, nástupiště a nápis označující jeho jméno. Tentokrát však písmo nebylo ani asijské, ale vůbec nějaké divné... moment, to je přece latinka, jenže zrcadlově obrácenná.