N a  p o č á t k u . . .

Na počátku bylo slovo,
pravil
a ladně se otočil
na podpatku levé boty,
- pravou postrádal.

Nasadil si čepici až příliš do čela,
klopýtal ulicí
a šátral prsty po kapsách,
snad, možná, hledal klíče od bytu,
nebo se chtěl zahřát.
Zatímco město plulo
dýchalo do postranních ulic,
protože bulváry byly už příliš plné
a místa bylo málo
a cizost narůstala
s davy zvědavců,
dráždila psy ke štěkotu
a kocoury k souloži.

I proto šel oklikou.
S čepicí přes víčka odhadoval kroky
a temná barva noci
připomínala blížící se den.

Kýval se na okraji Měsíce a ne a ne spadnout.

Na počátku byl člověk.