.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Zdání nadruhou

Tomáš Bříza - Poezie v próze - 11. 11. 2008 - 1516 přečtení

"Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíne a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různhnedy-list.jpgobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí..." Šíma

Otevři oči. Vidět je krásné. Jak se listy chvějí, když je vítr lechtá. Pak se pustí stromu a proletí se vzduchem. Nedopadnou tvrdě. Lehce se snesou k zemi, kde je někdo přejede, ale nepoláme jich.
Vyndám svoje srdce z hrudi, abych se podíval, jestlis‘ mi ho nepolámala taky. Je celý a leskne se mi na dlani, zalitý sluncem. Nedám! Nikdo ho nechce napořád a já bych ho stejně jenom na chvíli půjčil. Zdání klame. Nadvakrát. Nejsem hajzl. Myslíš? Možná jen proto, že jsem neměl možnost jím být.
Půjčim ti svý srdíčko. Je jako hakys. Kopneš si? Kopnu si s tebou. Koukáš co? :D. Jo jsem magor. No musim jít, nemám na tebe čas. Srdce strčim do kapsy a letim jako ten list. Vznáším se nad krajem, až dopadnu nezraním se. Žiju okamžikem. Štěstí je, není a zase bude. Důležitý je, kde se zastaví.
Na mě ne, já mu uhnu. Já mu uteču. Štěstí je krásná věc, ale jen na chvíli a to si neuvědomuješ. Uteču mu do nemocnice, třeba si tam najde někoho jinýho. Já už se s ním dobře znám, je to kámoš, co má rád trochu drsnější srandu stejně jako já. A nikdy na mě nemá čas, zmetek jeden. Smutek je otevřenější, vždycky chlastáme ve dvou. Pijem mý slzy a ty jsou narozdíl od vína nejlepší čerstvý.
Chci být sám. Samota je krásná. Samota je společník na výlety. Nikdy nezradí, když ostatní odmítnou. Půjdem někam na kopec, přikrytej sluncem, že září louky. Chvíli budem koukat na panorama na druhý straně a pak poletíme dál: temným lesem až k azurovýmu nebi. Spadnem dolů, abysme věděli, jestli to bolí. Strašně mě to zajímá.
Neřeknu. Zkuste si to sami. Kulhám, ale bylo to krásný chvíli cítit tu volnost, než se člověk roztříští o zem.
Zase vylétnu, dokud můžu. Jééé támhle mi mávaj nějaký holky. Letím k nim. Proč nic neříkáte? Nu co, mlčet je taky krásné. Když slova už nejsou potřeba a všechno řeknou oči. Ne, oči ty lžou, ty slyšet nechci. Snad výraz. Nebo srdce si mezi sebou šeptají. Rád bych vás poznal blíž slečny, ale není času. Když jsem se houpal na stromě, tak si mě nikdo nevšiml, nikdo za mnou nepřišel. Teď spěchám. Svět je velký a času tak málo. No nic, tak čus.

Jsem list, co zůstával příliš dlouho na stromě. Až v posledním větru jsem prolétl svět a skončil zkroucený v hromadě jiných. Má pouť však nekončí. Dostanu se do řeky. Chci plout dál.
Slyším, jak voda zpívá. Nádherné balady o dalekých krajích. A o smutku, který zná jen z vyprávění. Zdá se být moudrá, ale není. Nic si sama neprožila. Chodí sama ve dvou pořád dokola. K nebi se podívá jen jeden z nich a už nikdy nepoví tomu druhému, co viděl. Ten jejich příběh je nejsmutnější, ale neříkejte jim to. Když se rozdělí, je to navždy.
Setmělo se. Na nebi hvězda, co bliká v rytmech mýho srdce. Vyndám ho z kapsy, ať se taky koukne. Co? Kpodzimni-list.jpgde je, kam zmizelo? Ani kapsu nemám, ani ruce, nohy, tělo. Mám jen duši, jsem pochroumaný hnědý list plující po světelný dálnici-řece, jak se v ní tak leskne noční obloha. Všechno je teď nadruhou, ale neuvidíš všechno v odraze. Mou tvář ne, tu hledej jinde. Ani já sám ji nevidím, když se kouknu do zrcadla. Až teď, v týhle vodě vidět je. Líbí se mi, víc než ta maska, co jsem nosil. Sbohem mé srdce, plápolej tam nahoře, budu se na tebe dívat, dokud se neutopím v moři. Povídej tomu, kdo bude chtít slyšet. A na mě...na mě vzpomínej, i když jsem nám mockrát ublížil. Jo, byl jsem to já, nikdo jiný. Promiň...

(fotky převzaty z http://petr.vaclavek.com )


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 11.11.2008 10:33:15     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - all (samankaal@seznam.cz)
Titulek: člověče
člověče už to čtu potřetí a budu zas..
chytlo mě to, je to tak obyčejně lidský ..
kdybych známkovala dám za jedna, pro tu srozumitelnost a tak..

  
Komentář ze dne: 12.11.2008 07:32:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Raphael (@)
Titulek: Re: člověče
Tak to je pro mne jako autora nevýsostná pochvala, protože když už si něco přečtu dvakrát a není to proto, že bych tomu nerozuměl, tak mě to opravdu dostane; třikrát čtu maximálně materiály do školy a víckrát, to teda no comment :)

Komentář ze dne: 12.11.2008 10:27:40     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes [admin] (@)
Titulek:
pro podzim jako stvořená.. zvláštní styl vyprávění, uvažování... velmi se mi líbil obraz padajícího listu do hromady ostatních, mnohovýznamovost... Aneb, patříš mezi autory, na které si udělím čas, i když ho mám v mínusu. Budu se těšit na další.

1.

  
Komentář ze dne: 13.11.2008 19:07:57     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Raphael (autor) (@)
Titulek: Re:
taky proto jsem s její uveřejněním tady čekal, až se listy začnou snášet ze stromů...jinak díky za krásný pozitivní komentář :)

Komentář ze dne: 13.11.2008 18:24:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
No Tome,
po tvých dvou povídkách, co jsem přečetl, jsem velmi příjemně překvapen. Takhle si představuju poezii v próze. To zařazení tady považuji za velmi důležité. Smyslné, energické, dynamické, nápadité, autentické, lyrické, svěží.
Hodnotím 1.3
Jen tak dále.
------------------------------------
- Na mě ne, já mu uhnu - chybka se vloudila

Komentář ze dne: 09.12.2008 13:15:26     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Dobře napsané, čitelné, určitě oslovilo. Poezie v próze je útvar, který vždycky zaujme, protože není častý a pokud jím někdo vládne tak dobře jako je to nyní v Tvém případě, klobouk dolů...
Líbí se mi použitý jazyk, líbí se mi myšlenka, která sice není nejnovější, ale zpracována je moc dobře. Těším se na další díla.
.....................
- Pijem mý slzy, a ty jsou na rozdíl od vína, nejlepší čerstvý.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz