.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Luigi Pirandello

Pavel Kotrba - Osobnosti - 18. 11. 2008 - 7668 přečtení

pirandello_anotace.jpgItalský básník, prozaik ale především významný dramatik. Nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1934.

* 28. června 1867 - Agrigento  (Sicílie)

+ 10. prosince 1936 – Řím

 



 

 

pirandello_portret.jpgLuigi Pirandello se narodil na Sicílii ve městě Agrigento 28. 6. 1867 v zámožné rodině majitele sirných dolů. Jeho domovem byla usedlost jménem Chaos (jak později poznamenal „Jsem dítě Chaosu, ne však alegoricky řečeno"), kde měl svého vlastního učitele. Pirandellův otec jej nejprve zapsal na technický institut, ale po dvou letech odešel na reálné gymnázium. Po maturitě studoval práva v Palermu, ale se stále se rozvíjejícím literárním talentem se, i přes nesouhlas otce, rozhodl studovat na filozofické fakultě v Římu, kterou nastoupil v roce 1871. Během studií se nepohodl s profesorem latiny a musel fakultu opustit. Studia dokončil v roce 1891 na univerzitě v německém Bonnu, kde získal doktorát v oboru románská filologie. Jeho dizertační práce se týkala nářečí jeho rodného kraje, v nichž později vytvořil mnoho divadelních her.    

Po promoci se Pirandello usadil za otcovu apanáž v Římě, kde přeložil Románské elegie od J. V. Goetheho a vydal svá první básnická díla (ovlivněná Giosuou Carduccim a též J. V. Goethem). V Římě se Pirandello dostal do užších literárních kruhů, v kterých poznal i svého krajana Luigiho Capuanu, který jej nasměroval od poezie k próze. Roku 1898 se stal profesorem italské literatury na dívčí univerzitě, kde pracoval po 24 let.  V roce 1901 vydal Pirandello první román - Marta Ajala - a odstartoval tak úspěšnou spisovatelskou kariéru. Pirandello se oženil v roce 1894Antoiettou Portulanno - dcerou partnera otcovy společnosti. Tento vztah nebyl ovšem příliš šťastný, Pirandellova žena byla značně labilní a musela být umístěna v sanatoriu pro duševně choré, protože trpěla chorobnou žárlivostí. Další ranou v životě Luigiho Pirandella byla ztráta dvou synů na bitevních polích První světové války, kteří padli do zajetí. S těmito tragédiemi se vyrovnával psaním. Do jeho děl pronikal humor, kterým bojoval proti depresím. Nejprve se věnoval románům a povídkám poté přešel k psaní divadelních her. V roce 1924 se Pirandello přiklonil k Mussolinimu režimu, zřejmě z vypočítavých důvodů, aby jeho hry mohly být hrány v Národním divadle v Římě. Bohužel se jeho hry setkávaly s nepochopením díky hereckým výkonům na jevišti, později byly ovšem velmi uznávány, což mělo za následek udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 1934 s odůvodněním Švédské akademie: „za jeho smělou a duchaplnou renesanci dramatického a scénického umění".

Během natáčení filmu podle předlohy Luigiho Pirandella Nebožtík Mattia Pascal Pirandello prochladl a zemřel na zápal plic 10. prosince 1936 v jeho bytě v Římě. Dílo Luigiho Pirandella ovlivnilo mnoho pozdějších literátů - Jeana Anouilha, Samuela Becketta, Eugena O'Neilla, Edwarda Albeeho a mnoho dalších.

 

prandello_mlady.jpgBásnické sbírky

  • Hravá bolest (1889, Mal giocondo)
  • Gaiin svátek (1891, Pasqua di Gea)
  • Rýnské elegie (1895, Elegie renane) - podle J. V. Goetheho
  • Šalmaj (1901, La Zampogna)
  • Květina z klíče (1912, Fuori di chiave)

Próza

  • Lásky bez lásky (1894, Amori senza amore) - sbírka povídek
  • Zavržená (1901, L'esclusa) román silně ovlivněný poetikou verismu, který byl napsán již roku 1893 pod názvem Marta Ajala
  • Pořadí (1902, Il turno) - román, který byl napsán již roku 1895, vyprává absurdní příběh o ženitbě podle pořadníku
  • Nebožtík Mattia Pascal (1904, Il fu Mattia Pascal) - román, ve kterém autor vypráví příběh muže, jenž nespokojen se svým dosavadním, nepříliš šťastným osudem se v příhodné situaci snaží svést úřady k přesvědčení, že zemřel, a začne žít pod jiným jménem nový život. Namísto vytoužené svobody se mu však dostane zjištění, že život je jen iluzorní hra pod maskou takzvané pravdy a skutečnosti. Příběh, který se rozvíjí do četných humorných až tragikomických situací, klade i řadu filosofických otázek a přináší úvahy o lidské osobnosti, o ceně lidské neopakovatelné existence a o poezii života
  • Umění a věda (1908, Arte e scienza) - eseje
  • O humoru (1908, L'umorismo) - esej skládající se ze dvou částí. V první autor sleduje vývoj humoru zejména z pohledu literárněvědného a v druhé části pak na základě těchto konkrétních zjištění zobecňuje a vyslovuje své teorie
  • Staří a mladí (1909, I vecchi e i giovani) - historický román jehož děj se odehrává na sklonku 19. století v okolí sicilského města Agrigenta. Dějové pásmo líčí život provinciální šlechty, kléru a zbohatlé buržoazie, jejich intriky, boj o moc, požitkářství i jejich strach z lidového hnutí proti nesnesitelným poměrům, bídě a kořistnictví
  • Sicilské citróny (1910, Lumie di Sicilia) a Stisk (1910, La morsa) - dvě jednoaktové divadelní hry, Pirandellův divadelní debut
  • Její manžel (1911, Suo marito) - román o manželovi úspěšné ženy, v němž mnozí viděli příběh manželství spisovatelky Grazii Deleddaové a Pirandello proto zakázal jeho šíření. Román vyšel znovu až roku 1937 pod názvem Giustino Roncella rozený Boggiolo (Giustino Roncella nato Boggiolo)
  • Natáčí se! (1915, Si gira!) - román byl později vydáván pod názvem Zápisky Serafina Gubbia, filmového operátora (Quaderni di Serafino Gubbio operatore). V knize Pirandello vytvořil moderního románového antihrdinu, který „prokoukl" hru života a rezignuje na roli aktéra, aby mohl, být tichým divákem a pozorovatelem
  • Novely na jeden rok (1922-1937, Novelle per un anno) - patnáct postupně vydaných svazků povídek a novel
  • Uno, nessuno e centomila (1926, Jeden, nikdo, sto tisíc), román, jehož hrdina se dokaže osvobodit od pout konvenční společnosti, ovšem za cenu ztráty své identity: stává se nikým.
pirandello_u_stolu.jpg  pirandello_pomnik.jpg
Pirandellův pomník v Římě

Divadelní hry

  • Rozmysli si, Jakoubku! (1916, Pensaci, Giacomino!)
  • Sicilská komedie (1916 Liolà)
  • Čapka s rolničkami (1917, Il beretto a sonagli)
  • Každý má svou pravdu (1917, Cosi è, se vi pare) první hra z tzv. trilogie „divadla na divadle"
  • Rozkoš z počestnosti (1917, Il piacerre dell'onestà)
  • Hra stran (1918, Il giuco delle parti)
  • Ale není to nic vážného (1918, Ma non è una cosa seria)
  • Diplom (1919, La Patente) - jednoaktová hra
  • Člověk, zvíře a ctnost (1919, L'uomo, la bestia e la virtu)
  • V rukavičkách (1920, Tutto per bene) hra, ve které je relativnost každého činu a citu obsažena v samé struktuře hry: co se v jedné scéně jeví jako „pravda", je v následující zpochybněno, postava mění svou tvář podle zorného úhlu ostatních
  • Jako dřív, líp, než dřív (1921, Come prima, meglio di prima)
  • Šest postav hledá autora (1921, Sei personaggi in cerca d'autore), druhá hra z tzv. trilogie „divadla na divadle", ve které probíhá pod vedením režiséra na scéně divadelní zkouška. Tu přeruší příchod šesti postav, které vyprávěním sých životních osudů celou hru naplní
  • Jindřich IV.  (1922, Enrico IV.) - hra plná dějových zvratů, začínající fiktivní a končící skutečnou vraždou, ve které je divák ponechán v nejistotě, zda hrdina je či není šílený. Dějištěm dramatu je honosná vila v Umbrii upravená jako hradní pevnost z 11. století. Zde žije obklopen kostýmovaným služebnictvem a naprosto izolován od současného světa hlavní hrdina Jindřich, okolím považovaný za šílence (při maškarním plese, jehož součástí byla kostýmová jízda na koni, spadl a následkem otřesu při nehodě se začal ztotožňovat s postavou, kterou na plese představoval - německým císařem Jindřichem IV.). I když se z utkvělé fikce dostane, dál předstírá roli blázna. Ve vášnivé vypjaté scéně se mu podaří demaskovat charaktery lidí ze svého okolí a chce se vrátit k normálnímu životu. Svůdce jeho bývalé milenky Matyldy ho však vyprovokuje natolik, že ho Jindřich zabije a tím se navždy odsoudí k roli blázna, nechce-li padnout do rukou spravedlnosti
  • Nahé odívati (1922, Vestire gli igunui)
  • Život, který jsem ti dala (1923, La vita che ti diedi)
  • Muž s květem v ústech (1926, L'uomo dal fiore in bocca)
  • Přítelkyně vdaných žen (1927, L'amica delle mogli)
  • Nová kolonie (1928, La nuova colonia)
  • Lazar (1929, Lazaro)
  • Dnes večer improvizujeme (1930, Questa sera si recita a soggetto) - třetí hra z tzv. trilogie „divadla na divadle"
  • Jakou ty mne chceš (1930, Com tu mi vuoi)
  • Člověk ani neví jak (1933, Non si sa come)
  • Když je člověk někdo (1933, Quando si è qualcuno)
  • Pohádka o vyměněném synovi (1934, La favola del figlio cambiato) - veršované drama napsané jako alegorie vlastního osudu
  • Obři z hor (1931-1934, I giganti della montagna) nedokončená hra o roli umění ve společnosti, ve které Pirandello překročil hranici reality do světa snu, pohádky a surrealistické invence

Filmové adaptace

  • Zával (1920, IL Crollo) - Itálie, režie Mario Gargiulo, němý film
  • Ale není to nic vážného (1922, Ma non è una cosa seria) - Itálie, režie Augusto Camerini, němý film
  • Nebožtík Mattia Pascal (1926, Feu Mathias Pascal) - Francie, režie Marcel L'Herbier, němý film
  • Let v noci (1926, Die Flucht in die Nacht) - Německo, režie Amleto Palermi
  • Píseň lásky (1930, La Canzone dell'amore) - Itálie, režie Gennaro Righelli
  • Jakou ty mne chceš (1932, As You Desire Me) - USA, režie George Fitzmaurice, v hlavní roli Greta Garbo
  • Ale není to nic vážného (1936, Ma non è una cosa seria) - Itálie, režie Mario Camerini
  • Rozmysli si, Jakoubku! (1937, Pensaci, Giacomino!) - Itálie, režie Gennaro Righelli
  • L'Homme de nulle part (1937) - Francie, režie Pierre Chenal, podle románu Nebožtík Mattia Pascal
  • Země nikoho (1939, Terra di nessuno) - Itálie, režie Mario Baffico
  • Jindřich IV. (1943, Enrico IV.!) - Itálie, režie Giorgio Pastina
  • This Love of Ours (1945) - USA, režie William Dieterle, podle divadelní hry Jako dřív, líp, než dřív
  • V dávných časech (1952, Altri tempi) - Itálie, režie Alessandro Blasetti
  • Člověk, zvíře a ctnost (1953, L'uomo, la bestia e la virtu) - Itálie, režie Steno
  • Nahé odívati (1953, Vestire gli igunui) - Itálie, režie Marcello Pagliero
  • Nikdy neříkej sbohem (1956, Never Say Goodbye) - USA, režie Jerry Hopper, podle divadelní hry Jako dřív, líp, než dřív
  • Šest postav hledá autora (1962, Sex roller söka en författare) - Švédsko, režie Bengt Lagerkvist, televizní film
  • Šest postav hledá autora (1964, Sechs Personen suchen einen Autor) - Německo, režie Eberhard Itzenplitz, televizní film
  • Liolà (1964) - Itálie, režie Alessandro Blasetti
  • Jindřich IV. (1968, Henrik IV.) - Dánsko, režie Søren Melson, televizní film
  • Šest postav hledá autora (1973, Seks roller søger en forfatter) - Dánsko, režie Leon Feder, televizní film
  • Šest postav hledá autora (1976, Six Characters in Search of an Author), USA, režie Stacy Keach, televizní film
  • Zavržená (1979, L'esclusa) - Itálie, režie Piero Schivazappa, televizní film
  • Nahé odívati (1980, Vestire gli igunui) - Itálie, režie Luigi Filippo D'Amico, televizní film
  • Jindřich IV. (1981, Henry IV.) - Francie, režie Jeannette Hubert, televizní film
  • Jindřich IV. (1984, Enrico IV.) - Itálie, režie Marco Bellocchio, v hlavních rolích Marcello Mastroianni a Claudia Cardinal
  • Dva životy Mattia Pascala (1985, Le Due vite di Mattia Pascal) - Itálie, režie Mario Monicelli, v hlavní roli Marcello Mastroianni
  • Šest postav hledá autora (1992, Six Characters in Search of an Author) - Spojené království, režie Bill Bryden, televizní film
  • Ty se směješ (1998, Tu ridi) - Itálie, režie Vittorio Taviani a Paolo Taviani
  • Kojná (1999, La balia) - Itálie, režie Marco Bellocchio
  • Šest postav hledá autora (2004, 6 personnages en quête d'auteur) - Francie, režie Laurent Preyale, televizní film

Česká vydání

  • Šest postav hledá autora - Zora, Praha 1923, přeložila M. Votrubová-Haunerová
  • Každý dle svého - Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1925, přeložil Antonín Jasura,
  • Každý má svojí pravdu - Rosendorf, Praha 1925, přeložil Václav Jiřina
  • Jindřich IV. - Rosendorf, Praha 1926, přeložil Václav Jiřina
  • Pro stéblo trávy - Škeřík, Praha 1926, přeložil Václav Jiřina, výbor z povídek a novel
  • Život, který jsem ti dala - Otakar Štorch-Marien, Praha 1926, přeložil Václav Jiřina
  • Sirný dým - Pokrok, Praha 1927, přeložil František Kovárna
  • Člověk, zvíře a ctnost - Přítel knihy, Praha 1929, přeložil Václav Jiřina
  • Přítelkyně vdaných žen - Kvasnička a Hampl, Praha 1929, přeložil Václav Jiřina
  • Jeden. Nikdo, stotisíc - Václav Petr, Praha 1929, přeložil František Kovárna
  • Natáčí se! - Družstevní práce, Praha 1930, přeložil Václav Jiřina
  • Zavržená - Melantrich, Praha 1930, přeložil Václav Jiřina
  • Černý šátek - Adolf Synek, Praha 1933, přeložila Nina Tučková
  • Nebožtík Matyáš Pascall - Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1940, přeložil František Kovárna
  • Staří a mladí - SNKLHU, Praha 1958, přeložil Václav Čep
  • Mezi dvěma stíny - SNKLHU, Praha 1959, přeložil Václav Čep, výbor z povídek a novel
  • Sicilská komedie - Dilia, Praha 1960, přeložil Jan Vladislav
  • Každý má svou pravdu - Dilia, Praha 1965, přeložila Eva Uhlířová
  • Člověk, zvíře a ctnost - Dilia, Praha 1966, přeložil Zdeněk Digrin
  • Jakou mě chceš - Dilia , Praha 1966, přeložila Eva Ruxová
  • Když je člověk někdo - Dilia, Praha 1967, přeložil Zdeněk Digrin
  • 5 her a jedna aktovka - Odeon, Praha 1967, přeložili Zdeněk Digrin, Jan Vladislav a Alena Hartmanová, obsahuje divadelní hry Sicilská komedie, V rukavičkách, Šest postav hledá autora, Jindřich IV., Nahé odívati a aktovku Diplom
  • Nebožtík Mattia Pascal - Melantrich, Praha 1971, přeložila Alena Hartmanová
  • Slunce a déšť - Odeon, Praha 1974, přeložila Alena Hartmanová, výbor z povídek a novel
  • Sicilská komedie - Dilia, Praha 1974, přeložil Jaroslav Pokorný
  • Jako dřív, líp, než dřív - Dilia, Praha 1977, přeložil Zdeněk Digrin
  • Noc - Odeon, Praha 1986, přeložili Václav Čep a Alena Hartmanová, výbor z povídek a novel
  • Svatební noc - Melantrich, Praha 1989, přeložil Václav Bahník, výbor z povídek a novel
  • Kůň na měsící a jiné povídky - Slovart, Praha 1997, přeložila Alena Hartmanová, výbor z povídek a novel
  • Jindřich IV. - Thespis, Praha 1998, přeložila Alena Hartmanová
  • Humor - Havran, Praha 2006, přeložila Alice Flemrová

Citáty

Nikdy nepochopím, proč vlastně psychiatři studují medicínu. Měli by si vybrat práva. Jenom řeční. Čím větší žvanil, tím větší kapacita.

Myslíme si o sobě to,co se nám líbí a nevidíme se takový,jací jsme ve skutečnosti,ale jací chceme být podle ideální představy, kterou jsme si o sobě vytvořili.

Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít.

Někteří čtou, aby přemýšleli; těch je málo. Někteří čtou, aby psali; těch je víc. Někteří čtou, aby hovořili; těch je nejvíc.

Jeden blázen, to je legrace, ale většina bláznů přijde draho.

 

Obsah díla Šest postav hledá autora

V divadle se připravuje nová hra od Luigiho Pirandella. Při té příležitosti na jeviště přichází Šest postav - Otec, Matka, Nevlastní dcerka, Syn, Hoch a

Holčička. Tito lidé jsou pouhým zhmotněním představ autora, jak by měly vypadat jeho postavy, aby se jich pak před dokončením hry vzdal. Tito členové rodiny znají své osudy a ačkoliv jsou poměrně tragické, rádi je prožívají znovu a smějí se, když se jich chce režisér ujmout jako vlastních. Představitelé - čili herci kolem nich - totiž nejsou podle jejich postav a dělají z jejich životů parodie. Postupně poznáváme jejich osudy, ačkoliv jejich vztahy jsou nesmírně spletité. Matka měla s Otcem Syna, pak ji tento muž opustil a ona se znovu vdala a opatřila si další děti.

Nyní je vdovou, ale na scénu se vrací její bývalý manžel, který se blíže seznámí s nevlastní dcerou v nevěstinci Madame Kochanské, kam ji dohnala chudoba celé rodiny. Další tragédií v rodině je smrt malé holčičky v bazénku následující zastřelením se chlapečka. Krátce nato pirandello_rukopis.jpgnevlastní dcerka uteče a doma zůstane pouze původní rodina, bez příslušníků rodiny nové.

Pirandello přivádí na jeviště živoucí osoby, které znají svůj osud a prožívají jej, jak jim bylo předepsáno, aniž by se například snažili zabránit smrti malé holčičky i chlapečka. Dcerka je šťastna za svou postavu plnou utrpení, což je v naprosto jasném kontrastu s opravdu trpící matkou, která si nepřeje, aby hra dále pokračovala v tomto duchu. V postupu dopředu poznáváme, že dcerka je vlastně stejná jako otec. Ráda obviňuje ze všeho zlého prvorozeného syna, který je jediný vlastním. Ten nechce mít se hrou nic společného a všem se straní, aby nakonec svou litanií obhájil vlastní existenci, jíž například již vzdaly děti - přestaly mluvit. Tak je nastíněn svět samotné hry a pozdější předvedení herci. Ať je herec jakýkoliv, vždy může být postava pojímána autorem jinak než režisérem (a možná se jí to ani nemusí líbit).

 

Popis knihy Humor

Zásadní esej na téma humor, humorismus, postavení a chápání klasického a moderního humoru, ale i smích, směšnost a ironie - a především jejich kořeny v širokých literárně-historických souvislostech. Esej se sestává ze dvou částí: v první autor sleduje vývoj humoru zejména z pohledu literárněvědného a na základě hlubokých znalostí porovnává, jak se s tímto jevem v té které době ten který spisovatel či básník vyrovnal; v druhé části pak Pirandello na základě těchto konkrétních zjištění zobecňuje a vyslovuje teorie, které lze aplikovat dodnes.

 

 

  * V roce 1935 neudělila Švédská akademie Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1936 ji získal americký dramatik, mimojiné i několikanásobný držitel Pulitzerovy ceny, Eugene O'Neill*

 


Související články:
Toni Morrisonová (02.04.2013)
Derek Walcott (23.01.2013)
Nadine Gordimer (17.05.2011)
Octavio Paz (04.08.2010)
Camilo José Cela (04.07.2010)
NAGIB MAHFOUZ ABDELAZÍZ (18.05.2010)
Josif Brodskij (08.05.2010)
Wole Soyinka (02.03.2010)
Claude Eugène Henri Simon (30.01.2010)
Jaroslav Seifert (20.01.2010)
William Gerard Golding (10.12.2009)
Gabriel García Márquez (16.10.2009)
Elias Canetti (04.10.2009)
Czesław Miłosz (22.09.2009)
Odysseas Elytis (15.09.2009)
Isaac Bashevis Singer (08.09.2009)
Vicente Aleixandre (02.09.2009)
Saul Bellow (25.08.2009)
Eugenio Montale (19.08.2009)
Harry Martinson (11.08.2009)
Eyvind Olof Johnson (11.08.2009)
Patrick White (02.08.2009)
Heinrich Böll (14.07.2009)
Pablo Neruda (07.07.2009)
Alexandr Isajevič Solženicyn (02.07.2009)
Samuel Beckett (23.06.2009)
Jasunari Kawabata (17.06.2009)
Miguel Ángel Asturias (09.06.2009)
Nelly Sachsová (02.06.2009)
Šmuel Josef Agnon (02.06.2009)
Michail Alexandrovič Šolochov (26.05.2009)
Jean - Paul Sartre (19.05.2009)
Giorgos Seferis (13.05.2009)
John Steinbeck (05.05.2009)
Ivo Andrić (28.04.2009)
Saint - John Perse (21.04.2009)
Salvatore Quasimodo (14.04.2009)
Boris Pasternak (07.04.2009)
Albert Camus (31.03.2009)
Juan Ramón Jiménez (24.03.2009)
Halldór Kiljan Laxness (19.03.2009)
Ernest Hemingway (10.03.2009)
Winston S. Churchill (02.03.2009)
François Mauriac (17.02.2009)
Pär Lagerkvist (10.02.2009)
Bertrand Russell (03.02.2009)
William Faulkner (28.01.2009)
Thomas Stearns Eliot (19.01.2009)
André Gide (13.01.2009)
Hermann Hesse (06.01.2009)
Gabriela Mistralová (30.12.2008)
Johannes Vilhelm Jensen (23.12.2008)
Frans Eemil Sillanpää (16.12.2008)
Pearl Sydenstricker Bucková (09.12.2008)
Roger Martin du Gard (02.12.2008)
Eugene O'Neill (25.11.2008)
Ivan Alexejevič Bunin (10.11.2008)
John Galsworthy (04.11.2008)
Erik Axel Karlfeldt (28.10.2008)
Sinclair Lewis (21.10.2008)
Thomas Mann (14.10.2008)
Sigrid Undsetová (07.10.2008)
Henri Bergson (30.09.2008)
Grazia Deleddaová (23.09.2008)
George Bernard Shaw (16.09.2008)
Władysław Stanisław Reymont (10.09.2008)
William Buttler Yeats (02.09.2008)
Jacinto Benavente (26.08.2008)
Anatole France (19.08.2008)
Knut Hamsun (12.08.2008)
Carl Friederich Georg Spitteler (06.08.2008)
Henrik Pontoppidan (29.07.2008)
Karl Adoplh Gjellrup (29.07.2008)
Verner von Heidenstam (22.07.2008)
Romain Rolland (15.07.2008)
Rabíndranáth Thákur (08.07.2008)
Gerhart Hauptmann (01.07.2008)
Maurice Maeterlinck (24.06.2008)
Paul Heyse (17.06.2008)
Selma Lagerlöfová (10.06.2008)
Rudolf Eucken (27.05.2008)
Joseph Rudyard Kipling (20.05.2008)
Giosuè Carducci (13.05.2008)
Henryk Sienkiewicz (06.05.2008)
José Echegaray y Eizaguirre (29.04.2008)
Frédéric Mistral (29.04.2008)
Bjørnstjerne Bjørnson (22.04.2008)
Theodor Mommsen (15.04.2008)
Sully Prudhomme (08.04.2008)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 16.11.2008 22:02:20     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek:
Pirandella jsem dlouho znal jen jako figuru z čítanky, někde jsem četl i úryvek z "6 postav hledá autora" (a tak trochu jsem se divil co vše je možné hrát na jevišti, leč to byl můj čas ještě nepoučený S. Becketem a V. Havlem), ale nejvýrazněji ho mám zapsaného díky filmu:
"KAOS - (Paolo a Vittorio Tavianiové, 187 min., It/1984, české titulky)
Příběh hrnčíře, který se uvězní v obřím džbánu, nebo matky, která miluje syna v zámoří a odmítá syna žijícího nablízku. Celkem pět příběhů podle knihy Luigiho Pirandella „Povídky na celý rok“ předkládá celistvý obraz Sicílie počátku 20. století."
Tento film proběhl pouze v klubech, i česky psané databáze jsou o něm velmi skoupé, informace jsem našel pouze v univerzitních pramenech, nejúplnější z nich je:
** www.sagittarius-rs.cz/soubory/knihy/RS-Filmova%20h ermeneutika.doc (odstranit mezery) **, kapitola "ANTICKÝ SVĚT BRATŘÍ TAVIANIOVÝCH (Kaos)".
V tomto filmu také vystupuje herec v postavě samotného Pirandella - a když se objevil na plátně, v hledišti několik lidí vykřiklo: "Lenin!" - podoba opravdu veliká, a s touto vzpomínkou jsem otevíral i tento článek :-) ...
Film "Kaos" uvádím i z důvodu, že není v přehledu filmových adaptací u článku, přitom mi zůstal v paměti jako velmi vydařený počin a jako takový jediný spojený s jménem Pirandello.

Komentář ze dne: 18.11.2008 23:53:51     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Jsem na tom ještě hůře než Ivo - Hary, znám jen "Šest postav..." a pár citátů. Pocity z díla mám asi stajné jako můj předkomentátor. Zmíněný film jsem neviděla, s chutí jsem si přečetla vše, co jsi Pavle sepsal. Dobrá práce.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz