Impulzivně a naléhavě jsi zachytil určitý moment strávený na určitém místě, přesto se nemůžu zbavit dojmu výčtu situací bez návaznosti a na závěr nihilistická pointa, trochu málo pro báseň

zkoušel jsem se ovšem držet veršů a obrazů, které jsi užil a musím říct, že jsi to docela napravil sporostí verše, není to rozvláčněné, ale hovoříš napřímo a to v intezviních a ostrých rytmech (hluk kakofonicky vyjádřený)

pozor na vřískající (2x) a plačící (1x) je to natolik krátká báseň, že se to může stát nepříjemné pro čtení

...pocákal
poválené stohy

zde jsi dobře zvolil slova a verše k sobě plynule navazují

Mě se tvoje věci líbí, tahle též, je to osobité, to je hlavní ...

Je to osobité? to je velký kompliment.

No soudím to z toho, že mi to neleze na nervy, i když používáš takové ty postupy, které já právě nerada, jak to říct, necítím z toho snahu o něco, jako jinak běžně ze všeho a z toho tedy usuzuju, že je to osobité... a kompliment to je, to jo:)

vadí mi rozrytost začátku druhé strofy: pod půdou / stavení / plnou vražd - třetí verš navazuje slovem plnou na první (půda), což by se více zcelilo, kdybys stavení přidal k prvnímu verši. tedy: pod půdou stavení / plnou vražd. to by se mi četlo lépe.
jinak oceňuji jednoduchou, ale přesto výborně znějící třetí strofu: nevajádřený podmět k "zapadlo" jí tuze osvěžil.
dál báseň graduje, na můj vkus ale ne příliš originálně, vlastně jen opakuješ, co už jsi řekl, jen to tu nahustíš
závěr se mi líbí, je chytře vyřčenou výčitkou

A já říkám, že mě to zaujalo. Z těch posledních dvou veršů cítím, že buďto mají svůj osud zpečetěn, nebo to kouzlo osobního okamžiku, ve kterém zároveň umírají stovky lidí.