Domnívám se, že se jedná o velmi nepovedenou báseň. Zavítal jsem náhodou a do oka mne trklo příjmení autorky. Její bášně jsem recenzoval v jednom literárním časopise. Docela mne překvapila ta strmá, kvalitativní cesta dolů, poněvadž tři básně, které jsem recenzoval patřily k tomu nejlepšímu ze současné "mladé" poezie. Předně však bych se měl vyjádřit ke svému stanovisku, proč tedy báseň považuji za nepovedenou. Není to tím, že by se mi líbila, či nelíbila, jak je tady obecně dobrým vkusem. Není to ani tím, že to je, či není můj šálek kávy, anobrž není, jak je tady ještě obecnějším zvykem.
Předně: báseň vůbec nevystihuje rámec koledy, maximálně citací posledního verše. Nejedná se však ani o anjambment ve smyslu komparativním, protože báseň žádný přesah neposkytuje. Čas a prostor básně tady nehrají tak rafinovaně přesnou roli jako jindy. Sekvence s hyacinty (první verš), naprosto otřesný verš: náměstí se zajíká pomeranči. Už jste viděli náměstí zajíklé pomeranči? Mám velké pochopení pro novotvary i pro zajímavé - nezvyklé spojení významů, ale tento verš je nepovedený, jak jen to lze. I následné verše, zejména duo skořicové versus hřebíčkové... No summa sumárum: Velmi nepovedená mozaika dojmů, snaha o nástin děje, velmi ledabyle naznačená názvem básně a posledním veršem. Snaha o přesah, který se vůbec nezdařil. S koledou ani s její anticipací tato báseň nemá nic společného. Napadá mne maně jeden verš, který tuto básně vystihuje dokonale: Jarmila Hlavatá: " Zbývá prázdno/nad rozehranou nocí!..." Kéž by tato báseň byla alespoň lépe rozehraná. Milan Bátor.

Nebudu hodnotit básně, k té jen tolik, že se ztotožním s prvou větou komentáře, na nějž reaguji. Pouze mi nedá, než se nezeptat, proč by se, prosím, nemohlo "náměstí zajíkat pomeranči"? To musí být abstraktní obrazy podle stále stejných norem alá "opilé -cokoliv-" apod.? Naopak náměstí zajíkající se pomeranči zdá se mi velmi dobře dešifrovatelné - pomeranče jsou jakousi příměsí exotiky, ale také hutné zemité vůně shonu okolo Vánoc, symbolizují všechny ty trhy plné stánků, zástupy lidí, v taškách všeliké pochutiny dráždící vášně očí, úst i nosu. Sloveso zajíká jen umocňuje kvantitativní dojem tohoto obrazu. A líbí se mi to sebevědomí, časy, kdy autoři psali skromně se skrývající za svá díla a v incipity psali, jak nejponíženěji si dovolili napsat oné oslavy, když jiný ji nenapíše, asi už odvál čas. Nu, svět se mění.

Jistě, není to žádný básnický zázrak. Ale pokud se už rozhodneme báseň odmítnout z pozic literárněvědných, mělo by být jasno alespoň v termínech, jinak si autor z kritiky nic neodnese.

V jakém smyslu se zde třeba používá pojem enjambement (přesah)? V literární teorii jde o "nesoulad syntaktického a veršového členění" a je to formální prvek s určitými sémantickými dopady. V básni se skutečně enjambement nevyskytuje, ale není mi jasné 1) proč by ho báseň obsahovat měla (= proč je zde přesah zvolen za kritérium hodnocení); 2) z čeho Milan soudí, že autorka měla "snahu o přesah" a 3) co je přesně "enjambement ve smyslu komparativním" (nerozumím).

Pokud je zde myšlen nějaký jiný přesah, raději bych se vyhnul pojmu enjambement, který je zavedeným termínem a jeho použití v jiném významu se mi zdá matoucí.

Letmo nahozená mozaika mých postřehů zaujala někoho, kdo je obeznámen se základními básnickými kategoriemi. Škoda jen, že se zřejmě nejedná o člověka, který by kvalitu literárních textů na internetu sledoval a hodnotil pravidelně (jelikož podobný dotaz zde zaznamenávám poprvé). Odpovím jen na poslední odstaveček, z něhož vyplyne i výše dotázané.

Enjambement použit v jiném smyslu než v syntaktickém se může opravdu zdát matoucí. V intencích "literárního" smýšlení internetových autorů i zkušeností z předchozích let se mi však matoucí nepozdává. Pojem "přesah" byl myšlen v kategorii obsahu, o formu ani o syntaxi se mi (zde!) nejedná, v případě koledy by také forma byla matoucí. Název koleda je zde použit jen coby nálepka k náplni, která je napuštěna bytostně jiným lexikálním "materiálem."
Parciální přesah jsem se snažil nalézt alespoň v rovině místní a časové. V koledách se většinou čas textů pohybuje na ose préteritum, présenz, popřípadě kondicionál. Samozřejmě, pokud se budeme zabývat historickými texty koled, některé se objevují již ve 14. století, hovořili bychom i o antépréteritu, plusquamperfektu, supinu, aoristu apod. Futurum je skutečně velmi zřídké, což by se dalo demonstrovat na řadě příkladů. Odtud zvláštní "přesah" ve verši "jaro spí v lůně zimy". Cosi v koledě nového. Druhý příklad přesahu mohu částečně ilustrovat na verši " Praha Ruzyně - Tel Aviv - Jeruzalém." Koleda bývá zcela jistě situována do konkrétního místa, času a děje. Zde se jedná o jakousi osu, vše je bohužel příliš nedořčené, nedovřené... (ve smyslu varu!)...

Celá mozaika mých dojmů může být jistě chápána i jinak. Domnívám se však skutečně, že se jedná o nepovedenou báseň. Slušel by jí možná jiný, vhodnější název a zbytečně nehazardovat s vánoční tematikou, když o ni v básni vlastně nejde. Pak dochází k nedorozumění mezi autorem a recipientem díla. Ale možná že taky ne. Věřím, že sto čtenářů = sto různých úhlů pohledu.
A d

A díky za dotaz Fanfánu Tulipánovi. :) Kéž by se zde nad verši takto rozprávělo častěji!!! Mějte se zde všichni častí i náhodní čtenáři dobře! MB

Ano, poezii na internetu sleduju a komentuju opravdu zřídka. Nejde ani tak o nějakou zášť vůči literárním serverům jako spíš o nedůvěru k internetovým fórům obecně - jen málokdy se na nich totiž vede věcná a přínosná diskuse.

Ale ještě k přesahu. Myslel jsem si to, že se zde myslí "přesah v obsahové rovině", a proto jsem se ozval, protože mi tohle použití opravdu přijde nešikovné. "Vaše báseň nemá přesah!" řekne kritik autorovi - ale co to vlastně znamená? Kam, jak a co by báseň měla přesahovat? A není tento "požadavek přesahu" třeba jen výsledkem mužského vidění světa, pro který je typická extenze, zatímco ženský svět charakterizuje spíše intenze, tzn. směřování "dovnitř"? Lze potom "obsahový přesah básně" (ať už to znamená cokoli) uplatňovat jako nějaké objektivní kritérium hodnocení?

(Vycházím z předpokladu, že autor by si měl z kritiky něco odnést, "poučit se z chyb" - proto jsem (i za autorku) prosil o vysvětlení, jak se to s tím přesahem vlastně myslí.)

Pozor na konzistenci argumentace: tvrdíš, že ti jde o přesah v kategorii obsahu, ale tam, kde hledáš "parciální přesah v rovině časové", používáš pojmy jako préteritum, aorist, supinum, plusquamperfektum - což jsou formální, nikoli obsahové kategorie! :-)

Jinak verš "jaro spí v lůně zimy" nemusí nutně vyjadřovat čas budoucí. Jaro je vždycky předzvěstí zimy, jde tedy o "věčný čas", odvěký cyklus, neměnnou skutečnost - tedy něco, co v angličtině tak dokonale vystihuje přítomný čas prostý.

Éééé, blábol! Samozřejmě že zima je předzvěstí jara, nikoli naopak ;-)

Já si toho byl vědom... :) Stane se každému a mně i několikrát za sebou. :)

myslím, že jsme se nepochopili... :) Věta "Parciální přesah jsem se snažil nalézt alespoň v rovině místní a časové..." přece není negací věty o obsahu. Naopak se domnívám, že se navzájem podmiňují, byť jejich divergence je více než zřejmá. Myslím, že bude lepší tento pěknou při rozebrat spíše osobně. Pokud bude zájem: milan.bator@email.cz. Hezký den.

Omluva za chybu (psáno v rychlosti): lepší tuto pěknou při...