.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Duben  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30   

 .: Online
Stránku si právě čtou 4 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

André Gide

Harr - Osobnosti - 13. 01. 2009 - 8105 přečtení

gide_anotace.jpgVýznamný francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1947.
* 22. listopadu 1869, Paříž
+ 19. února 1951, Paříž

 

 



 

gide_portret.jpgCelým jménem André Paul Guillaume Gide se narodil roku 1869 v rodině významného právníka a profesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka, která, původně katolička, zavedla v rodině přísný režim protestantsky puritánských mravů.

Gide studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. Jako student Alsaské koleje (École Alsacienne) se Gide začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil se Stéphanem Mallarmém, Paulem Valérym, Paulem Claudelem a dalšími předními francouzskými básníky a začal vydávat svá první díla. Ta byla silně poplatná symbolismu, od kterého se však Gide brzy odklonil.

V letech 1893-1894 podnikl Gide ozdravné cesty do severní Afriky a stal se blízkým přítelem Oscara Wilda, se kterým se potkall v Alžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivými národnostními a sociálními problémy a také objevil svět smyslů. přispěly k jeho odvrácení od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnému individualismu a etickému, filozofickému i estetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická próza Pozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobození vlastního já. To představuje jakýsi asketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem Gidovy analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnými principy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom Gidovy epické příběhy Imoralista (1902), Těsná brána (1909), Vatikánské kobky (1914) i Pastorální symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, které vznikají při střetu silného jedince a omezujícím vlivem prostředí.

Roku 1909 založil Gide s Jacquesem Copeauem a Jeanem Schlumbergerem literární magazín La Nouvelle Revue Française (NRF) a vedl jej do roku 1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní literární díla bez snahy o podporu nějaké literární doktríny. Díky Gidovu doporučení tak vyšel například román Jean Barois od Martina du Garda.

Na vrcholu své popularity se Gide ocitl po skončení první světové války, kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí jeho román Penězokazi (1925). O sobě samém vypověděl Gide s naprostou upřímností v autobiografickém románu Zemři a živ budeš (1926), ve kterém se přiznal ke své homosexualitě (přestože byl od roku 1895 ženat se svou sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval ji.

gide_mlady.jpgNa počátku třicátých letech začal Gide projevovat sympatie k úsilí o sociální přestavbu světa. Byl okouzlen projektem komunistické společnosti, který ovšem chápal po svém jako uskutečnění moderně reformovaných vztahů prvotního křesťanství. Společně s André Malrauxem intervenoval v Berlíně za osvobození uvězněného komunistického funkcionáře Georgi Dimitrova a roku 1936 navštívil dokonce Sovětský svaz. Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve své reportáži Návrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide).

Roku 1947 obdržel Gide Nobelovu cenu za literaturu za: jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie).

André Gide zemřel počátkem roku 1951 v Paříži.

 André Gide v roce 1893 (24 let)

Dílo:

    * Les Cahiers d'André Walter (1891, Sešity Andrého Waltera) románový deník vydaný anonymně

    * Le Traité du Narcisse (1891, Narkissos) esej o podstatě symbolu

    * Les Poésies d'André Walter (1892, Básně Andrého Waltera) sbírka básní vydaná anonymně

    * Le Traité du Narcisse (1892, Narkissos) esej

    * Le Voyage d'Urien (1893, Cesta urianova) fiktivní cestopis

    * Paludes (1895) povídka, satirický obraz pařížského literárního „bahnění" nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu

    * Les nourritures terrestres (1897, Pozemské živiny) lyrická próza, proklamace autorova nového pohledu na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osbnosti jedince, který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti druhých lidí

    * Le Prométhée mal enchaîné (1899, Prométheus špatně připoutaný) povídka s dramatickými dialogy

    * Le Roi Candaule (1901, Král Kandaules) drama

    * L'Immoraliste (1902, Imoralista) román, v němž egoistický hrdina Michel přijíždí do severní Afriky se svou těhotnou ženou Marcelinou uzdravit se z tuberkulózy. Zatímco Michel prožívá obrodu smyslového života, Marcelinu horké a suché podnebí zabijí. Nakonec Marcelina umírá a Michel, uvolněný z pout povinnosti ohledů ke své životní družce, může vychutnávat rozkoše uzdraveného a hledat jen takové štěstí a blaho, které vyhovuje jeho osobní představě

    * Prétextes (1903, Záminky) eseje

    * Saül (1903, Saul) drama

    * Le Prométhée mal enchaîné (1907, Prométheus špatně připoutaný) komedie

    * Dostoievsky d'apres sa correspondance (1908, Dostojevskij podle své korespondence) esej

    * La Porte étroite (1909, Těsná brána) román, v němž Gide neschvaluje životní cestu jeho hlavní hrdinky Alissy, z níž se stane staropanenská pobožnůstkářka. Odmítá její zříkání se pozemského života za cenu „svatosti" a ukazuje, že takový život vyústí v zoufalství a potvrzuje neužitečnost oběti

    * Oscar Wilde (1910) esej

    * Charles-Louis Philippe (1911) esej

    * Nouveaux Prétextes (1911, Nové záminky) eseje

    * Isabelle (1912, Isabela) povídka

    * Le Retour de l'Enfant prodigue (1912, Návrat marnotratného syna) román

    * Les Caves du Vatican, (1914, Vatikánské kobky) román, označený autorem jako „bláznovská fraška", je rozsáhlou satirou, jejímž předmětem je náboženská bigotnost. Příběh je založený na „šeptandě" o tom, že papež Lev XIII. je vězněn na Andělském hradě svobodnými zednáři a že jimi dosazený lžipapež, který vydal encykliku Rerum novarum, utužuje ve světě vládu ďáblovu. Děj knihy se skládá z groteskního pásma podvodných machinací zločinecké bandy a vrcholí bezdůvodnou vraždou, která je pojata jako volní akt jedince, necouvajícího ani před zločinem. Román měl za následek Gidův rozchod s Paulem Claudelem

    * La Symphonie pastorale (1919, Pastorální symfonie) román, jehož hlavní hrdinkou je slepá Gertruda, která, dokud nenabyla operací zraku, neznala klamy a bludy světa. Lidská láska jí splývala s představou citu lásky ke všem lidem, se soucitem a obětavostí. Teprve s vráceným zrakem prohlédá a přesvědčuje se i o sobeckých a nízkých pohnutkách jednání svého pastorského ochránce a vychovatele. Tragická deziluze pak uspíší její smrt, když poznání skutečnosti rozbilo její sen o člověku a jeho ušlechtilosti. Knihu roku 1946 zfilmoval francouzský režisér Jean Delannoy

    * Dostoievsky (1923, Dostojevskij) esej

   gide_kniha.jpg * Les Faux-monnayeurs (1925, Penězokazi) román zachycující formou, která v mnohém předznamenává estetiku dnešního "nového románu", pařížské prostředí měšťanských vrstev před první světovou válkou

    * Le Journal des Faux-Monnayeurs (1926, Deník Penězokazů) esej, ve které Gide vysvětluje své tvůrčí postupy při psaní románu Penězokazi

    * Si le grain ne meurt (1926, Zemři a živ budeš) autobiografický román

    * Voyage au Congo (1927, Kongo) cestopis

* Le Retour du Tchad (1928, Návrat z Čadu) cestopis

    * L'École des femmes (1929, Škola žen) román, první díl triptychu vydaného česky souhrnně pod názvem Nedokončené vyznání

    * Robert (1929, Robert) román, druhý díl triptychu Nedokončené vyznání

    * Odipe (1932, Oidipús) drama

    * Perséphone (1934, Persefona) drama

    * Les Nouvelles Nourritures (1935, Nové živiny) esej navazující na autorovy Pozemské živiny z roku 1897

    * Genevieve (1936, Jenovefa) román, třetí, závěrečný díl triptychu Nedokončené vyznání

    * Retour de l'U.R.S.S. (1936, Návrat ze Sovětského svazu) a Retouches a mon Retour de l'U.R.S.S. (1936, Retuše k mému Návratu ze Sovětského svazu) reportáže, ve kterých autor upozornil na celou řadu negativních jevů ve stalinském Rusku. Ty většina levicových spisovatelů, kteří Sovětský svaz navštívili, odmítala vidět, a tak knihy vzbudily velký rozruch a vyvolaly ostrou kritiku. Gide ve svých reportážích ukazuje, že socialismus není to nejlepší, co může být, a naznačuje, že je to horší systém než kapitalismus. Levicoví intelektuálové knihy odmítli jako protisovětský pamflet, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (u nás například vystoupil s polemikou básník Stanislav Kostka Neumann ve své knize Anti-Gide)

    * Journal 1889-1939 (1939, Deník 1889-1939) Gidovys deníky, souhrn autorových životopisných záznamů, glos a zápisků

    * Interviews imaginaires (1942, Pomyslné rozmluvy) eseje

    * Thésée (1946, Théseus) drama

    * Journal 1939-1942 (1946, Deník 1939-1942) druhá část Gidových deníků

    * Poétique (1947, Poetika) esej

    * Feuillets d'automne (1949, Podzimní listy) eseje

    * Journal 1942-1949 (1950, Deník 1942-1949) třetí část Gidových deníků

    * Journal intime (1951, Intimní deník)

 

Česká vydání:

    * Filoktétes - Chrysanthem, Praha 1899, přeložil Arnošt Procházka

    * Prométheus špatně připoutaný - Moderní revue, Praha 1904, přeložil Arnošt Procházka

    * Těsná brána - Kamilla Neumannová, Praha 1910, přeložil Arnošt Procházka,

    * Narkissos, Filoktétes a Prométheus - Kamilla Neumannová, Praha 1912, přeložil Arnošt Procházka

    * Immoralista, Kamilla Neumannová, Praha 1913, přeložil Jinřich Fleischner

    * Betsabé, Moderní revue, Praha 1913, přeložil Arnošt Procházka

    * Král Kandaules - Kamilla Neumannová, Praha 1914, přeložil Arnošt Procházka

    * Saul - A. L. Stříž, Stará Říše 1918, přeložil Josef Marek

    * Oscar Wilde: In memoriam - Alois Srdce, Praha 1918, přeložil Otakar Levý

    * Isabella - Kamilla Neumannová, Praha 1919, přeložil Arnošt Procházka

    * Návrat ztraceného syna - Alois Srdce, Praha 1919, přeložil Otakar Levý

    * Kongo - Prorok, Praha 1928, přeložil Antonín Horský

    * Návrat marnotratného syna - Vincenc Svoboda, Praha 1929

    * Škola žen, Robert - Otakar Štorch-Marien, Praha 1930, přeložili Jirka Malá a O. Rádl

    * Vatikánské kobky - F. Topič, Praha 1930, přeložil Jiří Ježek, znovu 1948

    * Penězokazi - Družstevní práce, Praha 1932, přeložil Josef Heyduk

    * Paludes - Adolf Synek, Praha 1933, přeložil Ferdinand Barták a Jan Kučera

    * Zemři a živ budeš - Bohumil Janda, Praha 1933, přeložil Gustav Winter

    * Nedokončené vyznání - Evropský literární klub, Praha 1936, přeložil Miloš Hlávka a Jindřich Hořejší

    * Návrat ze Sovětského svazu - Družstevní práce, Praha 1936, přeložil Bohumil Mathesius, šest vydání, 1937 dvě vydání

    * Retuše k mému Návratu ze Sovětského Svazu - Julius Albert, Praha 1937, přeložil Bohumil Mathesius

    * Pastorální symfonie - J. Šnajdr, Kladno 1938, přeložila Jindra Kvapilová, znovu Vilém Šmidt, Praha 1948

    * Nedokončené vyznání - Jaroslav Podroužek, Praha 1946, přeložil Jindřich Hořejší

    * Vatikánské kobky - Odeon Praha 1967, přeložil Josef Pospíšil

    * Penězokazi, Deník penězokazů - Odeon, Praha 1968, přeložil Josef Heyduk


Citáty:

Nejčastěji se stává, že člověk přisuzuje druhým jen takové city, jakých je sám schopen.

Filosof odpovídá na vaši otázku tak, že ani neporozumíte, na co jste se ptali

Věř těm, kdož hledají pravdu. Pochybuj o těch, kdož ji nalezli.


Penězokazi:

Autor proniká do prostředí mladých lidí, kteří poznávají své první lásky a zklamání, bouří se proti pokrytecké morálce svých rodin a snaží se zcela osamostatnit, objevují všechna pokušení a nástrahy světa. Postavy jsou spojeny složitým předivem mezilidských vztahů. Mladá žena Laura Douviersová je zamilovaná do Eduarda, stává se milenkou Vincentovou, vyvolává platonickou vášeň u Bernarda a vrací se k manželovi.

Obsah:

Když Bernard Profitendieu pozná, že je nemanželským dítětem, opustí rodinu a uchýlí se k příteli Oliverovi. Ten mu vypravuje o svém bratru Vincenci, který opustil svou vdanou milenku Lauru,k dyž ji přivedl do jiného stavu, a o svém strýci Eduardovi, spisovateli, kterého má velmi rád. Vincenc se setká s hrabětem Robertem Passavantem. Prohraje peníze, které chce dáti Lauře, aby měla z čeho žíti, když opustila svého manžela. Robert ho seznámí s lady Griffithovou. Ta se stane Vincencovou milenkou a odjede s ním studovat přírodní vědy. V té době přijíždí do Paříže Eduard, aby pomohl Lauře, jejímž byl přítelem. V roztržitosti odhodí lístek od šatny, kde si odložil kufřík. Lístek se dostane do rukou Bernardových a z deníku v kufru pozná Bernard celou historii života a manželství Lauřina a Eduardova, jakož i poznámky k chystané knize Penězokazi. Nabídne se Eduardovi za tajemníka a je přijat. Pak odjíždí s Eduaradem a Laurou do Švýcar, aby se tam Laura zotavila. Tam se seznámí s lékařkou Sofrofisnkou, která léčí Borise, nemanželského syna dcery učitele Aziova pensionátu La Pérouse. Hrabě Robert se snaží založit časopis, určený novým adeptům mus. Redakcí je pověřen Oliver, název časopis je Avantgarda. Borise dají do Avizova pensionátu, kde je jeho dědeček učitelem. Aziovi jsou velmi zajímaví: on je kněz, tíha ústavu leží na dceři Rachel, její cynický bratr Armand, její sestar Sára a matka nedělají nic. Na večířku Avantgardy vyzve Oliver v opilosti kohosi na soubor a příštího rána se pokouší o sebevraždu svítiplynem. V poslední chvíli přichází Eduard a zachrání ho. Oliver se pak vzdá reakce a rozejde se s Robertem.

Vychovatel Bernard z pensionátu se zamiluje do Sáry. Když Bernard všechno prozradí Rachel, odejde z ústavu, udělá maturitu a vrátí se k otci na domluvu Eduardovu. V Aziově pensionátě je společnost, která zneužívá žáků k rozšiřování falešných peněz. Poněvadž jsou to hoši z nejlepších rodin, musí se všechno ututlat. Potom se utvoří v pensionátě spolek, nazvaný Bratrstvo silných. Jeho vůdce Chéridanisol nenávidí Boriase a vláká ho do spolku. Pak ho donutí falešným losováním, aby se na důkaz statečnosti před třídou zastřelil. Boris tak učiní v La Pérousově hodině. Po zavedeném vyšetřování je pensionát zrušen. Laura se vrací k svému muži, který ji rád přijímá i s nemanželským dítětem.

 

* V roce 1948 získal Nobelovu cenu za literaturu anglický básník, esejista a dramatik Thomas Stearns Eliot. Jeho život a dílo Vám představíme v další části seriálu o držitelích Nobelových cen za literaturu *

 

 


Související články:
Toni Morrisonová (02.04.2013)
Derek Walcott (23.01.2013)
Nadine Gordimer (17.05.2011)
Octavio Paz (04.08.2010)
Camilo José Cela (04.07.2010)
NAGIB MAHFOUZ ABDELAZÍZ (18.05.2010)
Josif Brodskij (08.05.2010)
Wole Soyinka (02.03.2010)
Claude Eugène Henri Simon (30.01.2010)
Jaroslav Seifert (20.01.2010)
William Gerard Golding (10.12.2009)
Gabriel García Márquez (16.10.2009)
Elias Canetti (04.10.2009)
Czesław Miłosz (22.09.2009)
Odysseas Elytis (15.09.2009)
Isaac Bashevis Singer (08.09.2009)
Vicente Aleixandre (02.09.2009)
Saul Bellow (25.08.2009)
Eugenio Montale (19.08.2009)
Harry Martinson (11.08.2009)
Eyvind Olof Johnson (11.08.2009)
Patrick White (02.08.2009)
Heinrich Böll (14.07.2009)
Pablo Neruda (07.07.2009)
Alexandr Isajevič Solženicyn (02.07.2009)
Samuel Beckett (23.06.2009)
Jasunari Kawabata (17.06.2009)
Miguel Ángel Asturias (09.06.2009)
Nelly Sachsová (02.06.2009)
Šmuel Josef Agnon (02.06.2009)
Michail Alexandrovič Šolochov (26.05.2009)
Jean - Paul Sartre (19.05.2009)
Giorgos Seferis (13.05.2009)
John Steinbeck (05.05.2009)
Ivo Andrić (28.04.2009)
Saint - John Perse (21.04.2009)
Salvatore Quasimodo (14.04.2009)
Boris Pasternak (07.04.2009)
Albert Camus (31.03.2009)
Juan Ramón Jiménez (24.03.2009)
Halldór Kiljan Laxness (19.03.2009)
Ernest Hemingway (10.03.2009)
Winston S. Churchill (02.03.2009)
François Mauriac (17.02.2009)
Pär Lagerkvist (10.02.2009)
Bertrand Russell (03.02.2009)
William Faulkner (28.01.2009)
Thomas Stearns Eliot (19.01.2009)
Hermann Hesse (06.01.2009)
Gabriela Mistralová (30.12.2008)
Johannes Vilhelm Jensen (23.12.2008)
Frans Eemil Sillanpää (16.12.2008)
Pearl Sydenstricker Bucková (09.12.2008)
Roger Martin du Gard (02.12.2008)
Eugene O'Neill (25.11.2008)
Luigi Pirandello (18.11.2008)
Ivan Alexejevič Bunin (10.11.2008)
John Galsworthy (04.11.2008)
Erik Axel Karlfeldt (28.10.2008)
Sinclair Lewis (21.10.2008)
Thomas Mann (14.10.2008)
Sigrid Undsetová (07.10.2008)
Henri Bergson (30.09.2008)
Grazia Deleddaová (23.09.2008)
George Bernard Shaw (16.09.2008)
Władysław Stanisław Reymont (10.09.2008)
William Buttler Yeats (02.09.2008)
Jacinto Benavente (26.08.2008)
Anatole France (19.08.2008)
Knut Hamsun (12.08.2008)
Carl Friederich Georg Spitteler (06.08.2008)
Henrik Pontoppidan (29.07.2008)
Karl Adoplh Gjellrup (29.07.2008)
Verner von Heidenstam (22.07.2008)
Romain Rolland (15.07.2008)
Rabíndranáth Thákur (08.07.2008)
Gerhart Hauptmann (01.07.2008)
Maurice Maeterlinck (24.06.2008)
Paul Heyse (17.06.2008)
Selma Lagerlöfová (10.06.2008)
Rudolf Eucken (27.05.2008)
Joseph Rudyard Kipling (20.05.2008)
Giosuè Carducci (13.05.2008)
Henryk Sienkiewicz (06.05.2008)
José Echegaray y Eizaguirre (29.04.2008)
Frédéric Mistral (29.04.2008)
Bjørnstjerne Bjørnson (22.04.2008)
Theodor Mommsen (15.04.2008)
Sully Prudhomme (08.04.2008)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!    Přidej komentář

 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz