<<
Březen
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
| | | | | |
|
Stránku si právě čte 6 lidí.
|
|
Jan Kaplický – vytrhnutí z šedi
Pavel Kotrba - Osobnosti - 16. 01. 2009 - 3300 přečtení
Snad s tímto článkem
nepřicházím tuctově, protože v současné době, je Jan Kaplický nejvíce
vyhledávaným článkem. Jméno tohoto významného českého architekta druhé poloviny
20. století není třeba dlouze představovat. Jeho „chobotnice“ na čas zachvátila
celé Česko.
Narozen: 18. dubna 1937
v Praze
Zemřel: 14. ledna 2009 v Praze
Jan Kaplický se narodil do spřízněného prostředí pro
výtvarné umění. Jeho matka, Jiřina, byla kreslířkou a otec, Josef, architektem, malířem a
sochařem. V Praze vystudoval Kaplický Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a
poté měl v Praze i svou vlastní praxi, ale pro neshody
s komunistickým režimem neměl možnost produkovat vlastní architektonické
nápady v Československu a po srpnu 1968
využil částečného otevření hranic a emigroval
do Velké Británie, kde se mu začalo dařit. Již v roce 1969 dokázal prorazit do britské
architektury, kdy působil v kanceláři Denys
Lasdum and Partners, ve které zůstal až do roku 1971. Skutečnou příležitost pro vlastní realizaci získal,
když se dostal do ateliéru Renza Piana
a Richarda Rogerse (poté ještě působí u Spencera
a Webstera, Louis de Soissons Architects a Normana Fostera). Zde se podílel na projektování
pařížského kulturního centra Centre
Georges Pompidou, které bylo postaveno v letech 1972-77 a stálo kolem jedné miliardy franků a jsou v něm
mimojiné vystavovaná díla světových malířů (Pablo
Picasso, Vasily Kadinsky, Joan Miró, Marcel Duchamp,...). Tímto výtvarným
pojetím kulturního centra Kaplický představil
styl high-tech architektury, který po většinu svého života zastupoval.
Nejvýraznějším prvkem tohoto kulturního centra v Paříži je barevné
rozlišení potrubí, které připomíná zapomenuté lešení. Přitom všechny roury a
tuby mají své praktické účely - je v nich rozvedena komunikační a
rozvodná síť celé budovy. Cílem jeho projektů bylo vždy šokovat, protože podle
Kaplického by stavby měly především vzrušovat a vytvářet emoce - negativní, či
pozitivní.
Centre Georges Pompidou v Paříži
V roce 1979 se Kaplický rozhodl osamostatnit a
společně s Davidem Nixonem založil
vlastní architektonickou společnost Future
Systems, ve které působil až do své smrti a se kterou vyhrál několik
mezinárodních architektonických soutěží a zúčastnil se mnoha světových
uměleckých výstav. Během práce ve Future Systems působil i v NASA, kde
nalezl velkou inspiraci ve využití různých materiálů. Kaplický byl též „ničitelem" šedivých míst
(moje vlastní úvaha), když v roce 1996
přišel Londýna s projektem pontonového
mostu pro chodce - Docklands,
poté v roce 1999 s návrhem
mediálního centra na kriketovém
hřišti v Londýně - Nel Lord's,
kterým oživil okolí panelových domů a Kaplickému a jeho ateliéru Future Systems
přineslo nejprestižnější britskou cenu za architekturu Stirling Prize. V roce 2003
zapůsobil na koncepci tehdejšího Birminghamu (poválečná panelová výstavba pouze
účelového charakteru tak typická pro průmyslová města) obchodním centrem Selfridges. Toto kontroverzní dílo vyvolalo
bouřlivou diskuzi o tom, zda se jedná o krásu či ošklivost, ale přesto je dnes
na
kriketové hřiště v Londýně a jeho Mediální tribuna Nel Lord's
birminghamských pohlednicích a na britských poštovních známkách. Jeho hlavní
dominantou je několikatisícové (15-20 tisíc) hliníkových terčů, které mají
imitovat kůži hada a při změně počasí mění i odstín budovy, a v interiéru zaujme
hlavně atrium s eskalátory „hlavolamového" řešení. Další výběrové řízení,
které bylo pro Kaplického vítězné, bude možné najít již v roce 2009 v Modeně. V roce 2004 bylo neprojektováno Muzeum Enza Ferrariho, jejíž náklady se
vyšplhaly k sedmi miliardám liber.
Obchodní centrum Selfridges v Birminghamu
Touha po zanechání odkazu ve své rodné zemi přiměla
Jana Kaplického, aby se zúčastnil i soutěže o budovu Národní knihovny v Praze. V porotě zasedla řada
významných architektů - Zaha Hadidová, Dominik
Perrault, José Ginberg a další česká architektka a bývalá žena Jana
Kaplického Eva Jiřičná. Ale jak už to
v českých zemích bývá, úspěch je věc nežádoucí a management pražského
primariátu nebyl připraven na zásadní změnu rázu Letné a po dlouhých debatách
se rozhodlo, že takzvaný Blob ve
tvaru chobotnice (tentokráte se jednalo o styl organické architektury, kdy
Kaplický čerpal z přírodních motivů) v Praze na Letenské pláni nebude,
i když společnost Future Systems toto řízení vyhrála. Tomuto světoznámému
architektovi se opět podařilo rozdělit jednu zemi na odpůrce a příznivce
(domnívám se, že příznivců bylo více) této stavby. Je mi až líto, že se tato
otázka znovu otevřela až po smrti Kaplického a že sám autor myšlenky nebude
moci být u její realizace. To, co středočeští Pražané nedokázali přijmout jako
vizi budoucnosti, v jižních Čechách přivítali jako zpestření města a Jan
Kaplický vyprojektoval pro České
Budějovice Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka, které tvarem
připomínalo tvar rejnoka. Inu, snad jednou Češi dospějí a přestanou se bát
světového umění.
Návrh Národní knihovny na Letenské pláni a Koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích
Jan Kaplický se bezesporu zapsal do dějin světové
architektury, která se vyznačovala nekonvenčním futuristickým pohledem na
realitu. Netvořil jen pro současníky, ale snažil se, aby jeho díla byla moderní
i pro několik budoucích generací architektů. Myslím, že své myšlení předal
Kaplický dalším architektům - stávajícím i těm, kteří na svou absolventskou
praxi čekají a kteří chodili na jeho přednášky na univerzitách ve Velké
Británii, Německu a Francii. V Česku přednášel Kaplický pouze v Parlamentu
České republiky a tam příliš posluchačů, hladových po umění, neměl.
Jan Kaplický zemřel 14. ledna 2009 na srdeční zástavu na Vítězném náměstí v Praze.
Jedno srdce se zastavilo, druhé se rozeběhlo do otcova barevného světa
budoucnosti. Určitě ještě o Johanně Kaplické uslyšíme.
Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem
[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]
Upozornit emailem Vytisknout článek
| Zdroj: Wikipedie, Text prof., ing. arch. Evy Magdaleny Jiřičné
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 16.01.2009 14:01:29 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Jan Kaplický – vytrhnutí z šedi
Díky Pavle za rychlou reakci a následný článek. Pro většinu z nás je pan Kaplický osobností, kterou zná celý svět, váží si jí uznává ji a velebí ji, ovšem nejméně jí rozumí vlastní národ. V šedesátém osmém roce byl pro své pokrokové smýšlení donucen k emigraci a když se vrátil, ověnčen světovými úspěchy, opět proti němu stálo nepochopení a závist. Úspěch se u nás, jak je známo, neodpouští.
A přesně jako vždy i ti, co Národní knihovnu - tedy její stavbu - v navržené podobě, šmahem odmítli, budou tvrdit, že oni nikdy, oni přece vždy byli pro....
I tady jsme o tom diskutovali. Přiznávám, nebyla jsem zastáncem toho, aby Kaplického knihovna stála v Praze na Letenské pláni. Prostě se mi tam nehodila, její zakomponování do historické části jsem si nedovedla představit, ale neodmítala jsem ji jako takovou. Návrh to byl velmi specifický a zkostnatělé Česko, žijící 100 let za světem a tvářící se jako předvoj, to opět neuneslo. Ovšem "krabicový systém bydlení" v 60 a 70. letech to byl opravdu vstup do světa!!!!...a bydlíme dodnes..že. Vždycky se tady "novoty" špatně přijímaly a bude hodně dlouho trvat, než se tento "nešvar" vymýtí.
Ale to jsem trochu odbočila. Je mi smutno, že tento gentleman už není mezi námi, že nikdy neuvidí svého potomka vyrůstat, že už nebude předávat své obrovské zkušenosti mladším, že nebude dokazovat svou lásku k vlasti. Proslavil ji po celém světě - opět se ukázalo, že máme své velikány a opět, bohužel, jak si jich nevážíme. Naše škoda. Historie se opakuje.
|
Komentář ze dne: 16.01.2009 14:51:39 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (@)
Titulek: fight
Jeho díla mají nápad a švih, číší z nich i energie. Být to multikinem, kasínem či jinou předzvěstí dob příštích, byl bych všemi pro. Jsem však ale asi stále příliš staromódní a myslím, že knihovna jako znak denotuje hrdost našeho státu budovanou po tisíciletí středověku, novověku, secese a malého střípku nové doby. Nechci vidět zasedání vlády v růžových županech a s šiltkovami, nechci rovněž vidět rozplizlé zeleno jakožto Národní knihovnu a jsem proto rád, že to dopadlo jak to dopadlo (s knihovnou, ne s Kaplickým, že zemřel umělec, ale také prostě člověk, to je pochopitelně ztráta).
|
|
Komentář ze dne: 16.01.2009 21:27:11 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Re: fight
Tady's mne, Jakube, hodně zklamal slovy "rozplizlé zeleno jakožto Národní knihovnu". A víš proč? Protože Kaplického návrh nikdy zelený nebyl. To sis mohl zjistit a ne jen opisovat sice všeobecně známé, ale v skutečnosti nepřesné fráze.
|
| |
Komentář ze dne: 16.01.2009 23:28:24 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (@)
Titulek: Re: Re: fight
Z většiny simulací mi to přišlo jako žlutozelené s fialovým vnitřkem.
|
| | |
Komentář ze dne: 17.01.2009 16:31:14 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Ivo Hary (@fofr)
Titulek: Re: Re: Re: fight
Ano, přesně tak. Možná je to malichernost, ale mi na tom dost záleží.
|
| | | |
Komentář ze dne: 18.01.2009 22:18:27 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: fight
Nu, dobrá, omlouvám se za tuto chybu, ale to je už detail, ať zelený, žlutý, žlutozelený či třeba s puntíky, na tom, co si o tom myslí, to nic nemění.
|
|
Komentář ze dne: 16.01.2009 22:39:47 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek: Re: fight
zasedání vlády v růžových županech a s šiltkovami .... rozhodně lepší než banda pokrytců v značkových oblecích
|
Komentář ze dne: 17.01.2009 18:42:35 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - grygarův ateliér (@)
Titulek:
Pavle, mohl sis dát raděj víc na čas, tenhle článek je dost na rychle, co? chyba v interpunkci: "Přitom všechny roury a tuby, mají své praktické účely - je v nich rozvedena komunikační a rozvodná síť celé budovy." , "Jeho matka Jiřina byla kreslířkou a otec architektem, malířem a sochařem." - tady bys měl podle mne zase uvést i jméno otce, když uvádíš matčino, některá souvětí jsou zbytečně a nepěkně dlouhá, např. "V Praze vystudoval Kaplický Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a poté měl v Praze i svou vlastní praxi, ale pro neshody s komunistickým režimem neměl možnost produkovat vlastní architektonické nápady v Československu a po srpnu 1968 využil částečného otevření hranic a emigroval do Velké Británie, kde se mu začalo dařit." Celkově se mi zdá tvá práce dost nedokonalá, moc jsi spěchal. Bohužel, působí to na mne jako typické narychlo sepsané shrnutí po smrti kohosi, kdo tě za života zas tak moc nezajímal, teď si o něm najdeš pár informací a honem honem je dáš dohromady. Navíc mi obsažené informace připadají dost povrchní. škoda.
|
|
Komentář ze dne: 17.01.2009 19:07:56 Reagovat Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (poezie@postreh.com)
Titulek: Re:
chyby přiznávám, už jsem si je opravil, zapomněl jsem na to určo při vyhledávání informací... no dělal jsem na tom dva dny než jsem to pustil ven, tak to zas tak narychlo nebylo, jen jsem si to po sobě vícekrát nepřečetl (trouba)
Kaplický mě zajímal, jinak bych o něm jen tak nepsal. Psal jsem to jako informační článek s trochou osobního názoru a citu, jak vidno dle tebe se mi to moc nepovedlo :(
|
|
Komentář ze dne: 17.01.2009 23:29:53 Reagovat Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
Jasně, cizí člověk vždycky nejlíp ví, co bych mohl...
|
|
|
|