.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čte 5 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Postřeh ECHO výstavy BLACK TANGERINE

Histes - Koncerty / čtení / výstavy - 08. 04. 2009 - 2695 přečtení

...Spousta přátel, spousta květin a jejího dojetí, ze kterého musel mít každý upřímnou radost a ze srdce jí to přál. Zajímavé je, že zatímco já bývám po koncertě roztěkaný a vůbec nevím "co", tak Barča zachovala klidnou hlavu, dopila svou koka-kolu a pak řekla povelově-tázavě: Jdem? A tak jsme šli... (Aktualizováno o doprovodný text)

 



Black Tangerine bude mít výstavu. A dokonce mě poprosila, jestli bych na ní nezahrál. Nebudu nijak tajit, že to pro mne byla jedna z nejhezčích událostí za poslední rok, možná dva. Moje první veřejná kulturní akce - Být Prachem, Makretka! - se konala 15. prosince 2006. Já slavil své 18. narozeniny hned den na to, Barča o týden později měla mít 17 (moje oblíbené číslo), tak jsem jí dovezl kytku (snad si to dobře pamatuji). A teď, skoro po dvou a půl letech jsem se nachomýtl v tom stejném květinářství. 

Ale zpět k tomu konci roku 2006. Byla to první veřejná prezentace Postřehu. Spousta lidí tam vystoupila poprvé a naposledy. S ubíhajícím časem se mi zdálo, že už se podobné setkání snad ani nemůže uskutečnit. Ale v době, kdy už se octl každý úplně jinde a většinou mimo tento magazín, jsem rázem počítal dny, které zbývají do Barčiny výstavy.

Já asi ani nejsem schopný cokoli kloudného říct. Bylo to moc hezké. Barča ještě hezčí, než v Ostravě :-). Všude kolem spousta nových obrázků. A když jsem zasedl ke klavíru, tak jen nad ním na mě tři koukaly. Nakonec jsme Barči zahráli více skladeb, než normálně hrajeme v rámci svého pásma na koncertech. K tomu na závěr skladbu její. Nepředstavil jsem ji. Její název jsem zatajil, jen se kouknul na Barču a přišlo mi v tu chvíli správné, že bude jedinou postavičkou, která ví, co hraji. Teda, on se tam pak zjevil Ivo Hartman a po skončení hraní se hned hlásil, že to poznal.

Dobře, Ivo, poznal jsi to :-).

Přiznám se, že tak hezký pocit z hraní jsem měl před tím jen jednou. Právě v Ostravě. Pochopil jsem, že je pro mě propojení s Barčinou tvorbou, ale i s ní samotnou, něco jako dodání chybějícího dílku do mé mozaiky. Bez ní je tam nějaká černá díra, kde se vše vytrácí. (Ale dokud Black Tangerine nepotkáte, tak to vůbec netušíte.)

Po výstavě jsme šli do podniku Stará škola. (Ze školy Svolinského do školy Staré :-) ) Barča se svou kamarádkou Petrou se oddávají šopáku. Ivo a Foton po chvíli chrápou (jak jinak). Ještě mi to všechno přišlo jako příšerně neskutečné... Na chvíli jsem šel ven do parku, lehl si na lavičku a pak si hrál se psem co ke mě přiběhl. Koukal se na muzeum a kostel. A pak se zase vrátil zpět.

Starou školu jsme vyměnili za Barčin pokoj a díky Fotonovi jsme se smíchy za břicha popadali.

Jsou tři ráno. Ivo chrápe a já zjišťuju, že jsem si zapomněl pyžamo. K sakru. Stěhuju se na balkon a zachumlávám se do spacáku. Nemůžu usnout a pomalu střízlivím. Připadám si trochu jako idiot a říkám si, jestli jsem to zase s kravinama a zadáváním nonsensových matematických úloh Fotonovi nepřehnal. V pět hodin ráno jsem začal váhat, jestli nenechám vzkaz a raději se nevytratím a nepojedu domů. Nebudu tady akorát na obtíž? Co budu dělat? BT prý vstává až kolem poledne. Přece nebudu otravovat její rodiče svou přítomností jen proto, abych počkal, až se Barča vzbudí a řekl bych jí to své - měj se hezky. Naštěstí jsem usnul dřív, než jsem rozhoupal k rozhodnutí.

A jsem za to rád, protože sobotní den byl podobně milý a debatní jako ten předešlý. (Kde jsme byli svědky Barčiny "oslavy". Spousta přátel, spousta květin a jejího dojetí, ze kterého musel mít každý upřímnou radost a ze srdce jí to přál. Zajímavé je, že zatímco já bývám po koncertě roztěkaný a vůbec nevím "co", tak Barča zachovala klidnou hlavu, dopila svou koka-kolu a pak řekla povelově-tázavě: Jdem? A tak jsme šli.) Sobotní odpoledne dorazil Tomáš Dostál.

"Tomáš je můj kluk totiž," vzpomněl jsem si na včerejší slova Petry.
A skutečně. Tomáš je její kluk. Takže tu sobotu vedle sebe chodili :-). Navíc jsem jim podaroval desky a CD. Takže chodili taky s deskami. (Pro mé desky to byl možná první vážný vztah.)

Taky jsme seděli na písku a parodovali pana učitele Bernarda. (Pane učiteli, vím že Postřeh čtete. Buďte zdráv a díky, že mi fandíte v mém studiu.)

A proč jsme parodovali pana Bernarda? "Protože je přeci zřejmé, že když se dívám na vás, nemyslím vašeho souseda ani kolegu za vámi!"

Pak jsme se s Tomášem předváděli kdo více na střední škole vyvedl učitele z míry. (Tomášova radost byla Šárka, moje Zuzka. Šárka tady moc nechodí, ale Zuzka... - i Vás zdravíme, paní Vildomcová.)

Když prostor pískovišťového amfiteátru omrzel, vydali jsme se na oběd a pak, pokud si dobře pamatuji, přišlo již samotné rozloučení. (Teda než jsme odešli, tak jsme se stále bavili na účet Fotona a jeho rovnic y = hovno x  nebo pokusu o matematické vyjádření menstruace. Tomáš to okořenil vtipy, které do beskydského prostředí celkem zapadaly - bačové byli oblíbenými postavami.)

A teď přišel čas abych se s Vámi (čtenáři) rozloučil já. Barča říkala, ať klidně napíšu i o tom záchodě. Takže, lidé drazí. Hned vedle Barčina pokoje je naprosto úžasný záchod. A kdo tam nebyl, tak možná taky dodnes neví, že má nějakou díru, kterou něco uniká :-).

************************************************************

Díky Barčo.

Měla jsi to moc hezké.

Z tohoto víkendu budu ještě dlouho těžit a myslet na tvé obrázky, frenštátské pískoviště, hřbitov i mateřskou školu.

 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 06.04.2009 06:45:46     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek:
Jako jeden z přímých účastníků děkuji za tak výraznou připomínku krásné uvolněné a slavnostní atmosféry na vernisáži výstavy. ... Ještě si k tomu pustit Tvou skladbu BlackTangerine a iluze je dokonalá :-) . Obrázky jsou nafocené jak nejlíp to šlo, odrazům u těch zasklených se nelze vyhnout, pokud nejsou specificky nasvícené, barvy podle mé paměti i v porovnání s mi známými ofoceními celkem souhlasí, s jedinou vyjímkou, a tou je "Akt v bílé barvě" (ten mám na ploše svého PC a tak mám srovnání na očích ..), oproti fotce od samotné autorky je zde příliš mnoho růžové, a modré odstíny se staly fialovými, náladu obrazu to posunuje trochu jinam, oproti mi známé verzi.

Komentář ze dne: 06.04.2009 16:08:33     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Postřeh ECHO výstavy BLACK TANGERINE
A já jako neúčastník strašně moc děkuji Histesovi za um a obrázky a Tangerince za krásu a um.

Komentář ze dne: 06.04.2009 20:08:34     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (poezie@postreh.com)
Titulek:
v podstatě stejná Barča a trochu jiné malby, nebo naopak? mrzí mě že jsem u toho nemohl být, ale my se jednou potkáme

díky Ríšovi za fotky a těším se na vtipně doplněný text

  
Komentář ze dne: 07.04.2009 06:56:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Re:
Ahoja Pavle, jakožto "vrchní bárolog", na kterouž funkci jsem se sám ustanovil, Ti můžu říct, že Barča je sice stále stejná, jak jsme ji znali před lety ze společných srazů, přitom úplně jiná, nebudu rozebírat v čem, ani to sám nevím, jen tu změnu cítím, vnímám.
Její malby a kresby, které jsme znali před lety, přirozeně zůstaly stejné, ovšem v novějších pracech, které na výstavě dominovaly v průčelí sálu, je vidět, jak dalece se její vnímání světa skrze sebe samu posunulo. Jistě ne náhodou dal Richard jednu z nich do tiulní upoutávky na článek. O tomto obraze, formátem největším, jaký jsem od Barči kdy viděl, navíc vím, jak velké uznání sklidil od jejího učitele malby, to má podle mne skutečně velkou váhu.

  
Komentář ze dne: 07.04.2009 09:57:19     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Richard (@)
Titulek: Re:
Vtipný text :). No. Napsal jsem už několik doprovodných textů, ale vím, že žádný z nich se nehodí pro oči čtenářů. Pro přílišné vycházení s kůží na trh jsem se rozhodl nic z toho nevložit. Budu muset na to jít s větším nadhledem a pak snad něco vykouzlím.

  
Komentář ze dne: 08.04.2009 13:45:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Richard (@)
Titulek: Re:
Tak Pavle. A už tam máš něco vtipného.

Komentář ze dne: 07.04.2009 17:30:30     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
Jsem moc rád za tuhle "online galerii", byť jen jako slabou satisfakci pro mě, komu nebylo přáno se zúčastnit. A jak zmínil Hary, skladba Black Tangerine je teď pro mě více než příhodným aperitivem k těmto pracím. Pořád si myslím, že je to Ríšova nejlepší klavírní skladba.
Těch pár z nás, kteří se kdy přiblížili této půvabné, skromné, děsivě upřímné a (já myslím) že už ne toliko zranitelné mandarince, jsme se navždy stali citrusáři.
Jsem nadšený z Barčiných prací, jsem hrdý na Barču, která za své upřímné umělecké počiny přebírá kytici a jsem neskonale dojatý z fotografií Barči, kde její oči napovídají, že jako člověk na své nelehké stezce životem nepřišla o nic z toho, co jsem na ní vždy miloval, nepřehoupla se na druhou stranu lávky, jen o tom v některých dílech namalovala. Už je to dlouho. Nad Barčou z těchto fotografií se vznáší nová aura určitého nadhledu, zdravé hravosti, zaujatého pozorování, člověka, který si je vědom sebe sama. Tleskám

  
Komentář ze dne: 07.04.2009 18:58:37     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ivo-hary (@fofr)
Titulek: Re:
Nedá mi to, abych nepochválil tuto reakci na článek a hlavně jeho protagonistku, o kterou přece jde především. Velmi zdařile a upřímně emotivně napsáno, a pomohlo mi to ujasnit si i některé mé vlastní pocity. Díky Stíne.

    
Komentář ze dne: 08.04.2009 13:05:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re: Re:
Souhlasím však s Ivem, že komentář je velmi mile napsaný. (Pohledem ranního čtenáře. V noci možná některé věci vnímám intenzivněji a jinak.)

  
Komentář ze dne: 08.04.2009 00:27:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
Ahoj Honzo. Přiznám se, že nerad někoho rozebírám. Kam se podle mě posunul a tak. Je to spíš neustálý boj. A to je asi život.

(Možná je to jen averze vůči neustálému rozebírání lidí u hospodského stolu s pivem a jistým nejmenovaným hudebníkem - naštěstí minulostí)

Nikdo nemůže zcela porozumět tomu druhému a proto se do této debaty o tom, "jaká je", nezapojím.

(Stále považuji slova jako že někoho chápu a rozumím jeho situaci za falešná povzbuzení, která časem vyprchají - narozdíl od přímého přístupu a braní situace, jaká je, bez toho, abych ji chtěl nějak změnit.)

Můžeme být ale na stejné nosné vlně a respektovat se, cítit se. Chytat signály a převádět do svého světa.

Dávám a dávat stále budu na intuici a snad při dokončování skladby BT6 (BT5 jsem hrál na výstavě) se alespoň trošku do světa Barči "zapíchnu".

Jinak jsem rád, že se ti ta skladba stále líbí. Veřejně ji hraji, jen pokud je Barča v publiku. Takže teď to bylo po více než dvou letech.

Příměr s citrusem je srandovní a snad i s reálným podstavcem. Ale přijmout tuto roli je možná pochlebování - takže já budu jabkem, které uzrálo na naší zahradě. A kdo ví, třeba skončí na hnoji. Nebo v kvasu. A bude veselo :-).

Komentář ze dne: 08.04.2009 18:13:00     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Postřeh ECHO výstavy BLACK TANGERINE
Hezký doprovodný text, ostratně jsem ani jiný nečekala. Ze všech slov tu čiší láska a obdiv k Barče. Moc jí to přeju.

Komentář ze dne: 12.04.2009 00:41:59     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - epona (@)
Titulek:
Nádherné obrazy, obzvlášť ty novější mě hodně oslovují! Díky za fotodokumentaci, Richarde.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz