.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Jak mi železnice zachránila pověst vzorné studentky

Karolína Maxová - Humoreska - 21. 04. 2009 - 2196 přečtení

rychlik.JPG„Andělíčku můj strážníčku zařiď to nějak!“ úpěnlivě skučím, dřu si kolena o koberec, dlaněmi o sebe šoupám sem a tam a očima probodávám mračna na obloze. Dvakrát do roka (období zkouškového čistě náhodné) se stávám přesvědčenou věřící, která si sliby, že se příště bude opravdu ale OPRAVDU učit, snaží naklonit na svou stranu Boha, Alláha, Jehovu, Budhu, Brahmu, Višnu a Šivu.



S vírou, že i člověk, který celý život zájem o studium pouze předstírá, má nárok na pomoc, uléhám do postele. Kouknu na hodiny – jako na potvoru jsem nezaspala. Kouknu na zpoždění vlaku - jako na potvoru jedou všechny spoje načas. Kouknu na témata zkoušky - jako na potvoru si nic nepamatuju. Kouknu na horoskop…je to tam! Je to tam! Něco mezi nebem a zemí, zde to vypadá na hvězdnou konstelaci čili něco mezi Mléčnou dráhou a černou dírou, mi dává naději, že promrhat víkend původně určený ke studiu bylo smysluplnější.

I když s blížícím se příjezdem do Jaroměře, kdy mám téměř polovinu cesty za sebou, ztrácím naději a pomalu začínám souhlasit s docentem Zátkou, jenž zastává názor, že astrologie je královnou pavědy. Pro samé konejšení sebe samé respektive hledání záminek, proč jsem se španělské gramatice a slovníku vyhýbala obloukem, ani nepostřehnu, že vlak stojí, ačkoli Jaroměř je ještě dva kilometry daleko. „Baba to byla, bláznivá baba!“ práskne průvodčí dveřmi takovou silou, že by ta rána  vzbudila i mrtvého. Po chvilce vše pochopím a ze svého konstatování jsem nucena slevit. Prý jsme přejeli nějakou paní, která teď nejeví známky života. „Ty vole, chci spáchat sebevraždu, tak si vyberu náklaďák a ne rychlík, vole,“ rozčiluje se ztepilý výletník, kterému nebožka evidentně zkazila plánované poznávání krás barokního Kuksu. „Proč nejedem?“ neopouští ho amok. „Tak asi se to bude vyšetřovat,“ odpoví mu mdle pán u okénka. „Co na tom chtěj šetřit? Jedna fotka a frčíme!“ Policie to ovšem vidí jinak. „Na tom mostě buď někdo volá pomoc nebo NOVU,“ suše konstatuje můj spolucestující. Stojící vlak skutečně postupně přiláká pohledy kolemjdoucích a zakrátko i televizi. „Co tam stojíte? Co se stalo? Cože? Přejeli jste člověka?!“ „Né, ty vole, králíka!“ neudrží se mladík sedící proti mně.

Způsobem ne zcela běžným zato naprosto nepopsatelným opouští vlak průvodčí. Když se vyškrábe k okraji silnice, začíná bojovat o naši pozornost. Něco mezi kankánem, pohybem hokejových roztleskávaček a Bosákovými „Tyrši“ během minuty způsobí, že se v celém vlaku nenajde nikdo, kdo by železničáře ignoroval. „Slyšíte mě? Haló! Věnujte mi chvilku!“ a v rámci svého originálního čísla vede monolog o nutném opuštění vlaku, které nás za chvilku čeká. Komplikace ohledně přilehlého příkopu z obou stran koleje nám prý pomůže zmírnit zavolaný hasičský sbor. „Cože? To nás jako hodlají evakuovat po žebříku? To přibude mrtvých!“ stěžuje si jedna paní. „Pravda, pravda. Na tom žebříku se spíš někdo natáhne,“ neváhá ji v této ponuré myšlence podporovat paní druhá.

Přítomnost televizního štábu, složek integrovaného záchranného systému a mírného zmatku ovšem nadšeně vítá skupinka školáků podle všeho mířící do Dvora Králové. „Pančelko, to je supr výlet. Kam se hrabe ZOO!“ „To je fakt sranda, vole. Uvězněni na kolejích.,“ baví se. „Kdepak. Budou natáčet jak polezem, to bude největší sranda!“ „Nekoukejte se dolů! Dívejte se na mě! Jsem elita českých hasičů!“ snaží se stařenku uklidnit velitel zásahu. „Kdo je zavolal? Proboha kdo z vás je zavolal?“ spílá jednou nohou na žebříku, druhou ve vlaku, berlí tak na půl a místo aby sledovala elitu, nespouští oči z nováckého kameramana. „Kdo by je volal? NOVA má špióny všude,“ konstatuje naše superstar jménem průvodčí…

Během půl hodiny je ve vlaku mrtvo (všichni sedí v autobuse), pod vlakem rovněž (zaklíněná zůstává na místě). „České dráhy se nám očividně snaží vynahradit zpoždění,“ neskrývá nadšení pán, když se důchodovou karosou  řítíme do Jaroměře. „Takovej starej typ a jak to jede!“ pochvaluje si. „Bodejť by takovýmu starýmu typu ještě fungovaly brzdy,“ kontruje paní sedící vedle mě. Toho se s nadšením chytají školáci „Nezastavujem! Máme zpoždění!“, „To zas bude v álejích nablito!“ „Stříkeeeeeeeeeeeeeej!“ Učitelka nestačí vyhrožovat poznámkami a já zapisovat jejich hlášky. Do čtvrt hodiny jsme na jaroměřském nádraží, odkud se po vyfasování potvrzení o zrušení vlaku vracím domů. Na zkoušku došlo o týden později. Tři kredity v indexu doplněné o autogram magistry mluví za vše… . se džbánem se chodí tak dlouho pro vodu, jak postavení planet dovolí.


Na závěr ovšem vzorně podotýkám: příští měsíc mám zkoušky dvě. Modlení a další prosby však protentokrát vystřídají Habsburkové a vývojová psychologie. Opravdu se teď půjdu učit. Radši na dvě zkoušky odpočívající andělíček než paní odpočívající navěky…

http://tn.nova.cz/zpravy/krimi/prejeta-zena-zastavila-vlak-s-detmi.html


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 19.04.2009 21:43:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - autorka Karolína Maxová (karolina@postreh.com)
Titulek:
Karolína Maxová se probudila ze zimního spánku...slibuju být od teď pilnější ;-)

  
Komentář ze dne: 21.04.2009 13:05:44     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
Tak Tě, tedy, neprozradíme "Karolíno" :).

Na drahách je stále legrace. Nedávno jsem jel do Brna najednou autobusy. Prý praskla kolej. Průvodčí poté většinu narvala do prvních 4 autobusů a o pátém řekla, že nikam nejede. Až se soukalo zbylých 6 lidí, řekla jim: (a i mně): Idem do pětky, přece se nebudem potit s těma volama. To je odměna pro nespěchající studenty. CHe.

Kura, řidiču, to sem je vyjebala, co. No neni to krasne, 7 lidi v celym busu a řidič k tomu? Tož mam rada rozhled ne. Jojo. Praskla kolej. Škoda že nas tam nepustili projet. Bych dostala premie a ještě něco zakvakala do kamery od Novy. Mezi Kojetínem a Přerovem vykolejil vlak. Více nám k tomu řekne průvodčí... MARUŠKA :).

Ty jo to je tu take pěkne, já do Brna nikdy mimo koleje nejéla. Pan řidič, nemožem z toho urobit trochu zajezd? Nějaký zámeček, kostelíček, co?

/Tak takový asi byl monolog legrační staré průvodčí, která měla všechno na háku... nutno dodat, že jsme výluku jeli nejdýl, protože jsme skutečně jeli jinudy, kolem zámku i kostelíčka :)/

"Budem mít čas co zjest v tom Brně Franto?"
"Tam máme jen pět minut."
"Tak zpozdíme vlak. Máme právo aspoň půl hodiny žrat."

Komentář ze dne: 20.04.2009 13:31:25     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Jak mi železnice zachránila pověst vzorné studentky
Tvé probuzení přišlo jak na zavolanou, doufám, že toto postihlo i další autory Postřehu a opět budeme mít co vyvyšovat, hodnotit, nad čím se rozplývat a o čem diskutovat.
V Tvém případě je to opět kvalitka, na jakou jsme pod Tvým jménem zvyklí a myslím, že jsme i právem pyšní na to, že Tě tu máme.
Velmi dobrá humoreska.

Komentář ze dne: 21.04.2009 19:35:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (poezie@postreh.com)
Titulek:
vítej po spánku medvědice :o)
nasmál jsem se té situaci to je pravda... ale narozdíl od předchozích prací jsem se ztrácel mezi přímými řečmi, což je taková vada na kráse této humoresky

Komentář ze dne: 18.12.2009 18:42:24     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - jehlaspichlas (jankennethlister@seznam.cz)
Titulek: Jak mi železnice zachránila pověst vzorné studentky
Něco podobného se mi přihodilo asi před deseti - dvanácti
lety, kdy jsem jel rychlíkem z Kolína do Prahy. Někde u
Prahy - Kyje vlak najednou zastavil. Čekali jsme deset minut,
dvacet, třicet, čtyřicet - a dost! Než se nejasná zpráva,
co se stalo, dostala, až k nám, jsem byl na odchodu.
Jakási stará paní skočila nebo nešťastnou náhodou
spadla pod vlak. Do školy jsem přijel pozdě, třídní měla
na mě nějaký pindy, se smyslem o zodpovědnosti apod.

Další jinou podobnou situaci jsem nezažil.

No, když jsme u toho zapisování poznámek. V práci jsme
bezva parta a o různé hlášky není nouze, takže složku mám
popsanou historkami většinou orientované na mou adresu,
neboť na všechno mám připravenou pádnou odpověď. Jakmile
mozek rezignuje, couvu do ústraní daleko od poznámek
na tělo.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz