momentka, která není nijak moc ozvláštněná. možná bych řekla až 'internetová klasika'.
ale líbí se mi 'oblé zvuky'.

někdy se až Renči divím, jak se dokáže ponořit do přírodních motivů, já z nich spíše utíkám, snad proto, že se v nich pohybuji často osobně a pro poezii mi nepřijdou tak "exotické"

momentka opravdu pěkná, ale raději bych u momentek viděl a četl spádovitěji, ne tolik rozvláčněně... i když pro tu atmosféru, že?
škoda, když odmyslím pár motivů a obrazů zůstane mi jen začátek a konec bez viditelného spojení, snad jen brzce ranní milování... hra se slovy - neologismy by jistě osvěží, pro příklad: tlumné
vláční - zde bys mohla napojit na další sloku, tam by čtenář zbystřil co se děje a začal by čít znuvu a více my se ponoři, kdybys tam dala vláčení, vlečeni (dle potřebného rytmu)
také pomilujem' se bych dal s apostrofem ta dvě E nejsou mi moc přííjemná

Dvě první sloky spolu velmi úzce souvisí, ale nejde tu vůbec o spojení děje, jde o čas, ve kterém občas zůstanou společné stopy, sice jsem v básni použila jenom "jednu noc", ale jde o většiny nocí v jednom životě, kdy z "bok po boku" je najednou "odvrácená strana měsíce "a my už jen čekáme až ta, najednou nekonečná ,noc skončí. Láska se proměnila ve zvyk. Takže bych neřekla, že je to běžná internetová klasika.

pointa je pěkná, ale je až moc skryta. člověk se bez výkladu nedovtípí.

...v pohodě, nic se neděje..každý píše, jak umí...

tak to je ten důvod rozvláčněnosti veršů :o) a za internetovou klasiku bych si to nedovolil označit:o)

Odpovídala jsem tím více Dance než Tobě, ale vzhledem k tomu, že ona se s mou poezií ještě nesetkala, bude chvilku asi tápat nad mými myšlenkami. Ty mě po této stránce znáš a slušně se v mém psaní orientuješ.
Moc se nesnažím v komentech vysvětlovat, v tomto případě to ale bylo myslím rozumné.

Jo pěkná momentka. Jak řekl Kozíí, trochu moc vláčná :)

Místy možná zybtečne na moc řádcích...

A anotace mi k básní naprosto nic enříká a nehodí se mi k ní.

No, vláčnost, bych řekla, k ní patří.....když začínáme žít společný život, tak máme pro "vláčnost" své (různé) pojmenování, čas sice utíká, ale vláčnost zůstává, jen se možná trochu krátí jako život sám a pak se, někdy, k sobě obracíme tou druhou tváří a jsme pak odvráceni - jako Měsíc - někdy je to až do konce - bohužel