koncept básně je sladěn dobře, jen jsem nepochopil přítomnost cizího jazyka, když to pak přeložíš o několik veršů dále, ztratilo to kouzlo.
měl bych ještě výhradu k druhému verši "až do běla" absence "až" by mi rozhodně nevadila, pomohlo by to rytmu...
popřemýšlej o tom
těším se na další várku, nenech mě dlouho čekat :o)

Text je na mě příliš roztahaný - v rámci toho, kolik nám sděluje, což ubírá na intenzitě i případné hloubce, která tu není. Přimlouvám se k Pavlovi: dvojjazyčnost má smysl tehdy, nepřeložíš-li ji. Samozřejmě, ani bez přeložení nevím, proč by tam zrovna v tomto případě mělo být - akorát mě zbytečně zastaví a nutí přemýšlet, zda se jedná o aluzi či o co.

A těch andělů a ďáblů---škrtat.

pokud nenastuduješ do detailu dílo a život Van Gogha bude to pro tebe tak jako tak záhadou, na tuto poezii musíš fakt vědět... ale přesto mě láká to dobrodružství tápat.

Dík za reakce, škrtat se nebude. :)
Tedy, tavit ocel do běla/o křídla anděla zní lépe, tady by to šlo.
S tou anglickou větou je to ode mne trochu sázka do loterie, tady jsem rád za připomínky, i ohledně následného překladu. Pokud to někdy budu zas používat, vzpomenu si.:)
Vincent přemýšlel v různých životních etapách v různých jazycích a tohle bylo doslovně jeho heslo z doby, kdy žil v Londýně. The sorrow is better than joy. Tak jsem to zkusil , no... to tam vpálit.
P.S. Hořet a být při tom svým vlastním plamenem má obsah ne?:)