Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého...

V poslední době i v Evropě začíná přibývat násilných činů spáchaných se střelnou zbraní. Je to smutné, ale je tomu tak. Co je však smutnější, je přístup vlád k těmto incidentům a jejich pokusy o řešení. Pokusy, na které doplatí především spořádání občané a ti, kteří zločiny páchají se budou opět jen smát...

Proč se vždy po katastrofách, při kterých figurují střelné zbraně, ozývají hlasy pro jejich omezení? Vysvětlení je jednoduché a na první pohled zní logicky: "Míň zbraní, míň násilí".
Ovšem prosím, než se k tomuto vysvětlení přikloníte, zkuste se na chvíli zamyslet nad několika následujícími otázkami.

1. Jaký je poměr trestných činů spáchaných střelnou zbraní a trestných činů, kterým bylo použitím střelné zbraně zabráněno? Přesné číslo není statisticky známo, neboť ve většině případů stačí obránci pouze zbraň tasit. Stop efekt střelné zbraně většinou postačí. Držiteli zbraně tím nevzniká povinnost událost hlásit policii a většinou to ani neudělá. Do médií se poté dostanou až případy, kdy byl obránce donucen ke střelbě (vězte, že této situaci se všichni snaží vyhnout). Média obvykle situaci velmi přibarví či zveřejní jen její část, aby dosáhly větší čtenosti. Hlavním trhákem jsou především masakry, kde je spousta krve a lze jednoduše soudit...

2. Jaká je souvislost mezi počtem držených zbraní a počtem vražd? Je statisticky dokázáno, že zde neplatí přímá úměra. V mnoha zemích je tomu právě naopak. Vezměme si jako modelovou situaci například nedávný masakr v Německu, kdy střelec vraždil nejdříve ve škole, poté na ulici a poté ještě u hypermarketu. Majitel pistole zanedbal její bezpečné uskladnění, což v očích veřejnosti okamžitě vrhá negativní pohled na všechny držitele zbraní. Většina z nás má zbraň doma bezpečně uloženou v trezoru a nikdo krom něj nemá šanci se k ní dostat. Pokračujme v naší modelové situaci. Střelec měl možnost se dvakrát přemístit a střílet na třech místech. Není to zarážející? Jaktože nikde nebyl nikdo, kdo by mu v tom zabránil. Troufám si říci, že kdyby byl poblíž někdo, kdo má zbraň na opasku a má patřičný výcvik (nutno podotknout, že většina z nás chodí trénovat alespoň několikrát týdně, což o většině příslušníků policie nelze říci) ukončil by jeho řádění dříve.

3. Občan se nepotřebuje bránit, neboť k zajištění jeho bezpečnosti je zde policie. V drtivé většině případů řeší policie až následky trestných činů. Není se čemu divit vzhledem k počtu občanů na jednoho příslušníka policie.

Takto bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Vřele doporučuji k přečtení dokumentu Mýty a fakta o zbraních, který naleznete na velmi zajímavé a vtipné stránce: http://zbrane-zabijeji.mujglock.com. Další inspirativním zdrojem může být gunlex.xz

Počet stoupajících násilných činů souvísí se změnou myšlení a uvažování lidí, nikoli s počtem zbraní mezi nimi. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Analogicky můžeme říci: Kdo chce někoho zastřelit, zbraň si vždy najde (smutné je, že opravdu není problém nelegálně získat zbraň, skoro kdekoli na světě).

Závěrem bych chtěl říci, že naprostá většina z nás, držitelů zbraní, jsme slušní a spořádání občané, které potkáváte každý den, aniž byste o tom věděli. A vězte, že většina z nás zasáhne i do situací, které se nás přímo netýkají, i když nám poté v případě, že bychom byli opravdu donucení střílet, hrozí pravděpodobně dlouhé, někdy mnohaleté, popotahování se soudy, kdy my jsme ti, co se musí hájit, neboť útočník, kterého jsme se snažili zpacifikovat, je v očích našeho zákona oběť.

"Není-li jiné možnosti, než zbabělost nebo násilí, doporučuji sáhnout k násilí." (Mahátmá Gándhí)