Čekala jsem týden, zda se nenajde alespoň jeden komentář, abych to zase nebyla jen já a Richard, kdo si o vloženém videu napíší pár slov. Jak vidno - pohodlnost světem vládne - nebo alespoň u čtenářů Postřehu vládne - to je tak těžké napsat pár slov?

Co se skladby týče - pěvecky se mi líbí, text zas tak úplně ne - jako laik bych řekla, že i po muzikální stránce je to dobré. Myslím, že je vhodné, že tady tato videa jsou, protože kdo jiný by měl posuzovat nové věci než ti, co by je měli poslouchat...ovšem jak už jsem sdělila výše - pohodlí je přednější.

A pak se divíte, nebo spíš máte prču z toho, když začnu uvažovat o ukončení projektu jménem Postřeh.

A ty smějící se bestie (Češi) pochopitelně ví, o které se jedná... Je jednoduché říct, že už s projektem nemám nic společného a mít z postupného skomírání legraci z povzdálí. Je nutné se smířit s tím, že se spousta lenochodů občas sveze s určitou vlnou a pak svoji prdel naloží zase po čase do jiné lázně.

I když lidi nekomentují, stále tu chodí a koukají, co že je nového. Přečtou si i tento komentář. Občas mám chuť Postřeh vypnout, aby těm čumilům vyjela prázdná stránka, taková, jakou si sami zaslouží.

Ale na druhou stranu - po nich zůstane hovno. Už jsem měl plán, jak rekonstruovat Postřeh vlastními silami. Ale asi nemá cenu trávit další kus života nad něčím, co ostatní nedocení.

A my jakožto redakce (krom ní už tady vlastně moc lidí není) se budeme muset vážně pobavit nad tím, zdali má smysl pokračovat dál, nebo se smířit s tím, že je Postřeh minulostí. Jako občanské sdružení a vydavatel alternativní tvorby může fungovat dále, ovšem, jsme schopni udržet při životě samotný magazín?

Vidím, že sem chodí lidé a dívají se, co je nového. Samozřejmě si přečtou i tento komentář a někteří se možná i baví nad tím, že to tu "nejede" jako dřív. Těch atributů bude asi víc. Pravdou je i to, že jsme spadli před prázdninami "do okurek" a z těch jsme vlastně ani nevylezli. Odešli nám autoři, někteří dokonce raději vkládají díla jinam, protože tam se po nich nic nechce, někteří "sedí" na dvou i více židlích a ta poslední je ta zdejší, protože tady se občas vyžaduje nejen číst, ale i myslet. Nechci tím znevažovat ostatní literární servery, protože publikuji i na Literu a občas i na Totemu (a donedávna i na HumanArtu), dívám se i na další, protože jak bych oslovovala nové autory? A je pravdou, že všude kde publikuji i komentuji. Asi jsem se dlouho řídila heslem: "Podle sebe soudím tebe" - alespoň co se komentů týče - jenže to u druhých takhle neplatí. Bude mi upřímně líto, pokud se stane Postřeh minulostí, protože to je opravdová škoda a nezlobte se na mě, ale pokud neudržíme toto, co máme, pochybuji o tom, že udržíme cokoli dalšího. Tím nechci snižovat ničí zásluhy, protože ty Richardovy, Pavlovy či Martiny jsou nezměrné. Určitě nemohu zapomenout na píšící autory, bez těch bychom také nefungovali, jenže bohužel s těmi to stojí či padá. A redakce sama o sobě to myslím nezachrání. Nebývám skeptik a budu ráda, pokud jsem se dopustila tímto komentem omylu.

Lidi, neblázněte!
Já vás teď objevila, jako to udělá i spousta ostatních. Kdo jest unaven, nechť odpočívá, ale ne navždy a v pokoji. Je tu velký kus práce, to chcete zahodit!?
A teď k Pavle Milcové-nádherná hudba, která v nostalgii tohodle podzimu otevírá duše. Mysticky zapadá k textu, který bych bránila zuby nehty, ikdyž se za přítomnost andělů modlím.

...no super,...jen houšť a větší kapky...

Ahoj Julie,
děkuji za komentář. Jasně, asi by bylo lepší než se na věci vykašlat, najít nové schopné lidi. Ale to je dnes téměř nemožné. Každý upřednostňuje sebe před společným zájmem. A v podstatě i dřív šlo o propagaci vlastního ega, ale v době bez facebooku a spol. tolik možností nebylo. Já když se zpětně podívám na svou tvorbu, byť to byla sebevětší blbost, měl jsem komentář od 10-ti různých lidí. Ta doba se ztrácí někde v mlze na Radhošti. Byli jsme plní nadějí, byla tady alternativa prohnilým serverům, jako je Liter... Svou historickou úlohu už jsme sehráli.

Pasivita je všude. O osudu hitparády uvažuje i Radio Proglas, protože lidi už nezajímá, co se hraje...

Dnes jsem mluvil s dalšími lidmi a dozvěděl se... že když se něco buduje, je třeba na něčem pracovat, tak všichni mlčí... ale pokud mohou brblat nad tím, co se v minulosti mohlo udělat líp, tak to jde huba na špacír...

Bohužel, onu pasivitu vnímám i já. Možná už mě ubila řada zkušeností, kdy dodělávání časově náročných projektů zůstalo místo na deseti lidech pouze na mě. Vím, že své věci odvedu svědomitě a dobře. Ale jak čas plyne, jsem stále více nedůvěřivý k lidem. Nedokážu být už nablízku celému kolektivu autorů, jako to bylo v začátcích. Už není síla komunikovat o spoustě blbostech. Plánovat s nadšením projekty... Už vím, že pokud si mám zachovat respekt a a nezklamat strategická partnerství, bude to hodně těžké. Už vím, že ač odvedme moře práce, média to vůbec nebude zajímat. Už vím, že start čehokoli nového bývá nadšený, lidi se poznávají, nevidí chyby. Už vím, že daleko těžší než start je nenechat uhasnout oheň... A taky vím, že tahle republika je zcela v prdeli a máme pramalou šanci na získání finančních prostředků z grantů a transformovat se...

V každém případě, takhle zdánlivá drobnost - tvůj komentář - může prodloužit život Postřehu o další nádechy...

Richarde,
svět není jenom šedivej. Teď je taková doba, taky to cítím, ale zároveň cítím touhu po něčem novém. A nevěřím, že jenom já sama. Asi neplavu zrovna s proudem, ale svůj krok do neznáma řeší spousta lidí.
V Rozhledně bude snad moje první "vyndané" dílko poetické, u vás se zkouším, zatím neúspěšně, usadit v galerii, kde snad někdo moji expresi unese.
Tyhle kroky do neznáma musí zkusit spousta lidí, a nejen ve vaší oblasti. Ale víš, ono to někdy bolí.:-)
Takže jsem chtěla říct-nic, ani naše republika nikdy nebude v prdeli. A když, tak na chvíli. Jinak bychom ani nevěděli, kdy je líp.
A na závěr, asi vás dlouho nikdo za vaši práci nepochválil. Takže dík!
Julie

nevím, jestli Ti už Marta odpověděla... ale informovala mě o novém zájemci o galerii a ptala se na postup přijetí autora. Galerie nám tady totiž řadu let příliš nefungovala, protože jednoduše šéfredaktorka chtěla být šéfredaktorkou, ale rozvíjet svou sekci, to už ne.

Marta v podstatě dělá od roku 2007 všechny publikace - hudební i textové - zaopatřuje svým uměním. Ale, aby dělala redaktorku, tak měla podmínku - abych zjednodušil vkládání obrázků. Což se mi doteď nepovedlo, protože se asi rok váhalo nad celkovou rekonstrukcí, na což jsme nakonec nedostali grant. Teď je třeba si svépomocně poradit... Já už způsob vylepšení po technické stránce v hlavě spracovaný mám. Ale zabere dost času jej aplikovat. Ale věřím, že i tak s Tebou bude Marta konzultovat Tvou tvorbu.

Richard

Omlouvám se za chyby...