co tam dělá ta Čína? To jsou proxy, nebo...

Češi nežijí jen v České republice. A potom číňani poslouchají mou hudbu :-).

Milý Histesi,
přeju ti tvůj optimismus. Rozhodně je lepší tady vidět takové statistiky než nabídky k odprodeji.
Postřeh je veliké informační úložiště a s každým nově přidaným příspěvkem se logicky zvyšuje statistika návštěvnosti, zprostředkovaná vyhledávači za konkrétním cílem. Takže jako informační portál Postřeh svoji úlohu plní dobře, pasivně a staticky, zkrátka jako jakákoli jiná online přístupná databáze.
Návštěvnost bych zcela jistě nespojoval se změnou grafiky či uspořádání rubrik, viz. anketa níže. Jedinečnému čtenáři nemůže jít o grafiku, no a pro vracejícího se čtenáře je to obvykle věc méně podstatná ( mimochodem modrá barva se mi líbila více).
Zaměřil bych se spíše na statistiky komentářů a zpětné vazby vůbec, publikovaných kvalitních příspěvků v próze, počet aktivních čtenářů, autorů i redaktorů a samozřejmě na odliv autorstva.
Časopis, na který spousta lidí ráda vzpomíná a spojuje si s ním mnoho pěkného dlouhodobě chřadne a potácí se od jednoho dna k druhému. Tohle je konstatování smutné skutečnosti a nic jiného.
Aby se magazín dostal pro začátek alespoň z onoho bezvýchodného delíria, je potřeba naplnit základní princip online časopisu, zuřivě a kvalitně komentovat každý příspěvek - to je ta hlavní motivace pro autory, to je to, po čem touží. V minulosti jim to Postřeh byl schopný nabídnout a protože se jim toho nikde jinde moc nenabízelo, vraceli se a vraceli se rádi a Postřeh žil a nápady to jen hýřilo.
Druhým krokem by měla být snaha změny z autoritářského klimatu - Kdo neříká to co my, je proti nám....na prostředí založené na vzájemné toleranci -Každý můžeme nabídnout něco jiného a společně jsme silní.
No ale nic se samozřejmě nemůže posunout bez kroku nula - uvědomění si problému a jeho příčin.
Hodně zdaru a pěkný víkend přeje Stín

Díky za názor.

1) Pokud se skutečně tady komentovalo jako o život, vždy se jednalo o hádky.

2) Pokud se podíváme na jiné servery, kde se komentuje o život (jakože hodně), jsou to z 99% bláboly typu - jsi tak šikovná - jejku jak tě to vůbec napadlo - pěkný - super - to šlape panečku - ty jsi fakt cool - jupí, margarita zase měla tvůrčí den.
Zuzko, tohle se četlo překrásně. Jene, díky, je to od tebe milé.

NEBO

Co to kurva ma byt? - Fuck - di do pice s takyma sajrajtama - neni autor senilni dedek? - omg.

A když se podíváš na Lidovky.cz, které zavedly 100% pravou identitu, velmi často nekomentuje nikdo, ač mají obrovskou čtenost. Něco jiného jsou Novinky, kde se myslím nezobrazuje celé jméno, jen příjmení, ale komentářů mají hodně. Ovšem opět většinově nehodnotných. To, co bys rád ty, alespoň doufám, jsou hodnotné komentáře debatující nad dílem. A to je "dílema". Lidi, kteří rádi komentují, se zároveň rádi předvádějí. Lidi, kteří se rádi předváději, často nekomentují stylem, který bychom tady chtěli uplatňovat. Pokud máme možnost médium formovat a své čtenáře vychovávat (často polibek smrti webzinů), je jasné, že se jí dá využít a nebýt nečitelným neforemným Literem, Humanartem apod. Říkáš, že je Postřeh autoritářský. Výborně, máme jasnou profilaci a autoři i čtenáři vědí, co mohou očekávat, pokud dejme tomu mě naserou :-). Ale taky to tady není totalitní stát, do kterého se narodíš a máš prostě smůlu. Tady můžeš odejít. Zároveň neplatí, že když mi bude někdo lézt do prdele, dočká se revanže (opět principy totalitních prostředí). Pokud by byl Postřeh jak říkáš, utečou všichni normální a zůstanou jen ti, kteří si navzájem budou přihřívat polívčičku a libovat si, že jsou všichni za jedno, za jeden provaz (ale jen předstíravě, kvůli své vyčůranosti a blaha z toho plynoucí). Pokud tady bylo někdy něco alá komunismusm soudružství, tak jsi to podle mého názoru pěstoval ty. Jenže to přesně stálo na té přetvářce. Že se všichni máme rádi...

Naštěstí naivní a lehce ovlivnitelné třináctky nám už vyrostly. Už nepíšou, abys je pochválil. Už ze sebe nedělají ani zombí, abys je politoval a všem řekl, že jim rozumíš. Mrzí mě, že nedokážu mnohým lidem říct, že jim rozumím - protože jim jednoduše nerozumím. Nebudu přece zneužívat citu na lidi - abych jim říkal, co chtějí slyšet. Je dobré být všímavý, ale nezneužívat toho.

Ale zpět ke množství komentářů. Občas pracuji externě i pro jiná média a vím, že dobré věci se zpravidla nekomentují. Většinou se lidi projeví, až když je po funuse. Příkladem může být Hitparáda na Proglasu. Ten pořad pravidelně poslouchá 40 000 lidí. Je hudebně velmi cenný - přináší to, co jinde neprojde ani oknem. Ale, ten čas poslat své slovní hodnocení nasazených skladeb si dá třeba jen patnáct lidí z 40 000 lidí. Milan Tesař publikuje skvělé hudební recenze všude možně. Pokud mu někdo napíše za půl roku existence článku, který si přečtou třeba dva tisíce lidí, komentář, bývám to třeba jen já. Jednou zkusil nahodit hádavé kontroverzní téma a ejhle. Najednou se mu sešly desítky komentářů, kde se lidi navzájem hádají. I ty číháš a čekáš, kdy se můžeš pustit do kontroverzí a taky si rýpnout. Třeba teď.

Postřeh má 6000 stálých čtenářů. To by mělo komentovat tak 7x méně lidí, než k Hitparádě. To máme jen dva. V dalším komentáři rozvedu téma nostalgie po starých časech.

Teď ta nostalgie, jak to bylo všechno krásné.

No nebylo. Děvčata se nám navzájem od sebe učily, jak se mají správně pořezat, aby byly taky in. Utápěli jsme se v představách o dívkách za zrcadly, které chtěly vyjádřit velké ach. Naštěstí se tomu dnes všechny smějí (mám to štěstí být v kontaktu se všemi, co tu kdy publikovali). Píšou dál, nebo vůbec nepíšou, organizují divadelní kroužky a jiné. A taky mají dost pitomé vzpomínky, jak jednomu stínovi skočily na špek. Jasně - být v té době dospělejší (jako třeba Epona), vše by bylo jinak, braly by věci s rezervou a mohli bychom se dnes společně sejít a věcem se zasmát. Ty jsi nestavěl úspěch Postřehu na utváření všeobecné atmosféry, bohužel jsi to stavěl sám na sobě a táboru věrných.

Počáteční nadšení tu rozhodně bylo - a to obrovské. Dlouhou dobu jsem se trápil a bral si to za vinu (kterou mi chceš svým komentářem opět přilepit na má záda). Ale, měl jsem to štěstí a pořád mám účastnit se českých setkání tvůrčích lidí, i těch mezinárodních. Teď mě pozvali, abych dělal pro neziskovku NROS (např. Kuře dětem) poradce a spoluvytvářel systém grantů pro mládež na několik dalších let. A právě s lidmi z NROS jsem probíral osud Postřehu i Gramodesky. Verdikt zněl a to od všech (kteří měli za sebou spoustu zajímavých příběhu... třeba založení slavného Radia 1) stejně:
Je to s každým projektem to samé. Nejdřív velké nadšení, neuvěřitelná soudržnost. Jenže pak projekt nabobtná, získává určitou publicitu, zájem okolí a dojde k názorovému střetu. Někteří vidí potenciál dalšího rozvoje. Další se bojí, že noví lidi nebudou ctít rituály, na které si ostatní zvykli. Každý si projekt začne tisknout k srdci a začíná mít pocit, že už se to valí někam úplně jinam. Nebo je to jednoduše přestane bavit.

Jak z toho ven - jediná cesta je profesionalizace. Jinak je to vždy o zániku. To, co předvádí Postřeh, je jeden velký zázrak - totiž, že existuje dodnes, aniž má jistou a jasně profilovanou budoucnost.

Lidi odrůstají, mají spoustu jiných poviností. Spousta jich přišla o práci, spousta jich naopak dostala navíc za ty jiné, které propustili. Doba se zrychluje, dát si s něčím práci - to dělá málokdo. A to vyžaduje Postřeh. Opět máme dilema a to že se dá pořád balancovat mezi kvalitou a stále příchozími díly bez jakékoli odměny a za zastaralého redakčního systému je opět zázrak.

Ubytování na kolejích a privátech (a jídlo taky) se zdražuje, studenti chodí na brigády, nestíhají, jsou unavení. Jsou rádi, když se můžou vyvrátit na postel, mají hotové zkoušky a počítač nemusí vidět. Proč by opět trávili hodiny nad tím, aby tady publikovali, aby něco psali, když bojují o zcela jiné věci. Kdyby to mělo formu nějakého přivýdělku, jistě bychom pokročili dál (a to je taky jediná rozumná cesta). Už máme nějakou laťku a časově vybavené středoškoláky tady asi jentak neuvidíme. A taky vysokoškoláky, kteří mají moře času, tady taky neuvidíme, protože to jsou většinou úchyli, co jsi prodloužili učňák vysokou o podobné úrovni. Ani pro dobro věci lidi nedělají zadarmo. Já bych nepřijal roli poradce neziskovky, kdybych to neměl zaplaceno. Protože jednoduše už dnes musím čas šetřit i pro sebe.

Vzhledem k tomu, že chci mít kolem sebe schopné lidi, kteří jsou především poctiví rozumem i srdcem (takový prototyp je pro mě Seňorita Čiquita nebo Pavel Kotrba), rozhodně se nebudu vracet k masivitě, jaká tu byla dřív, opět mechanismy, které si praktikoval ty. Protože byly jednoduše neupřímné a i nyní je legrací pozorovat jak chválíš potencionální stykačky a ty z toho mají velikánskou srandu.

Stíne, jsi velice schopný a vím, že bys uměl dát dohromady živější server. Jenže by prostě byl pouhou opilostí - v jejíž době by to byla ohromná legrace. Jenomže nastává i střízlivění. A pak naštěstí i návrat z ostrova ILUZE do normálního rozbředlého sněhu.

Ríšo,
právě ti píšu poslední komentář na téma Postřeh jako magazín, píšu ho jako člověk, který si uvědomuje, že vůči němu cítíš zášť a píšu ho jako člověk, který to s Postřehem myslí dobře. Dále na téma Postřeh nebudu reagovat, protože tam už jsme byli a to Postřehu neprospěje. To poslední co bych chtěl je rýpat nebo přinášet tady kontroverzi, nevím jak tak vůbec můžeš přemýšlet.
Tvůj komentář jde z extrému do extrému a přímo vysvětluje proč se Postřeh nemůže posunout dál, protože není vůle dojít ke kroku nula. Žádné problémy tady evidentně nejsou a pokud něco nejde úplně správně, umíte si to hezky vysvětlit.

Přirovnáváš množství komentářů k jiným médiím, ale pochop, že hitparáda rádia Praglas nestojí na slovním hodnocení jednotlivých songů, zatímco Postřeh je potřebuje.Píšeš, že když z X tisíc lidí napíše komentář jen pár je to v pořádku. Myslím si, že není, ne tady. Také si myslím, že statistikou 6 tisíc stálých čtenářů, lžeš sám sobě. Stačí se rozhlédnout.V závěru píšeš o tom, že je přirozené, že dříve nebo později dojde k názorovému střetu. To určitě ano, ale časopis z takového střetu může růst. Pokud tady zůstaneš jen ty a pár příležitostných autorů, něco je špatně. Píšeš, že se zrychluje doba jakoby to snad znamenalo, že lidé už nemají potřebu se podělit o své umění a podobným způsobem si dál a dál vysvětluješ proč je Postřeh tam kde je.
O komentáře, kvalitní prózu i fotografie, zkrátka vyvážený magazím se slušnou zpětnou vazbou, tady kdysi nebývala nouze. Jejich kritika byla konstruktivní a komentáře zároveň byly lidské a s kapkou empatie. Stačí zalistovat.Nepsaly je pouze nějaké třináctky. Bylo tady široké spektrum autorstva i čtenářstva, všech různých věků a povolání.

K hádkám občas došlo, myslím, že to ani jinak být nemůže, ale nikdy bych si nedovolil říct, že to tehdy všechno bylo o hádkách - mimochodem ve většině hádek jsi významným způsobem figuroval. Snažil jsem se to řešit, ale blbě se to řeší pokud admin jako účastník doposud relativně slušné výměny názorů, začne selektivně mazat komentáře nebo se uchylovat k dalším zbytečně nekompromisním krokům v rámci administračního rozhraní. Někdy tehdy se začaly naše cesty
rozcházet. Já chtěl hledat střední cesty, naslouchat lidem,vytvořit prostředí, kterého je každý rád součástí. Byl jsem rád za každého autora, za každý komentář. No a ty jsi to spíš viděl tak, že vůbec mohou být rádi, že tady mohou publikovat. Ostatně to jsi dnes sám vystihl svými slovy: "Pokud tady bylo někdy něco alá komunismusm soudružství, tak jsi to podle mého názoru pěstoval ty. Jenže to přesně stálo na té přetvářce. Že se všichni máme rádi..."

Dále už opět útočíš. Píšeš jako kdybych zneužíval city nedospělých děvčat, které mě měly rády. Ten kult který tady jednu dobu kolem mě skutečně existoval rozhodně není něco co bych podporoval a jako člověk komplikovaný a hodně nedokonalý jsem se tím jednu dobu docela trápil. X lidí, které osobně znáš by ti mohlo povědět jak nepříjemné mi to bylo, obzvláště na některých srazech. Příjde mi agresivní a nefér když píšeš o tom jak některé děvčata stínovi skočily na
špek. Píšeš jako kdybych od nich něco chtěl nebo jako kdybych si s nějakou z nich pěstoval romantický vztah nebo se mi snad líbilo si od nich nechat masturbovat své ego. To, že mě jejich orientace na mě trápila, ti evidentně nikdy nedošlo.
Každému jsem měřil stejným metrem. Byly časy, kdy jsme si na ICQ my dva měli co říct a i tobě jsem ve svých komentářích měřil stejným metrem, stačí zalistovat ve tvých povídkách. Píšeš, že jsem Postřeh stavěl sám na sobě -
zeptej se druhých Ríšo.
Dále nemám co říct.

Napsal jsi dobré komentáře.

Jen k té hitparádě - skutečně se musí hodnotit slovně. Jinak tvůj hlas není započítán. Musíš si dát práci s tím napsat dopis nebo email.

A k 6000 čtenářům - jedná se o číslo lidí, kteří během jednoho měsíce přijdou na Postřeh alespoň 3x. Tedy od těch, co jsou tu každý den až po ty, kteří přijdou jednou za čas - ale přijdou.

Já nemám čas dělat magazín, jaký popisuješ. Postřeh utvářejí lidé, kteří se starají o své sekce. Křivdíš tady všem, kteří tu byli po tobě. Protože v podstatě říkáš, že co tu nejsi, není to ono. Měl by ses smířit s jednou svou ukončenou životní etapou. Podívej, já tady strávil desetinásobně méně času než lidé, kteří se věnovali poezii nebo proze. Zasahuji jen v okamžicích, které ohrožují chod magazínu. Proto budu vždy spojen v pamětech s konfliktními situacemi. To, že na sebe upoutávám pozornost, pro mě není příjemné, ale dělám to proto, aby se ostatní mohli nadále věnovat tvorbě. Aby i nová redaktorka Hanka neměla nějakého magora s pitomými komentáři pod díly z poezie.

Je to úděl vedoucích - a opozice je vždy ve výhodě. Takový Semafor... taky jsou všichni chytří a odsuzují Suchého, že vyhodil skupiny Šimka, Pepy Dvořáka. Taky by to divadlo bylo dnes silnější - ale možná by to spíš spělo k ještě většímu napětí a horšímu konci.

Druhých se nemusím ptát, Stíne. Oni otvírají pusu sami. Asi mají špatné svědomí, nebo co. Nebo je něco urazilo, tak očerňují - co já vím, čert to vem.

Já tahle témata nemám rád, protože je nemám spojeny s příjemnými zážitky. A vzhledem k tomu, že teď neslintáme po stejné holce, můžeme se konečně pobavit bez toho, aby nás někdo podezíral ze vzájemné žárlivosti :-).

GRRRRR.
Haf.
Mňau.

Postavička na peronu č.3 byla stejně hezká.

A myslím si, že my dva bychom se měli někdy sejít a prodebatovat to. Možná oba vnímáme věci zcela jinak, než doopravdy jsou.

Vzhledem k tomu, že jsem momentálně mimo domov a řeším docela závažné reality, nestačila jsem vše pročíst a podrobněji odpovědět či reagovat na jednotlivosti analýzy. Jakmile budu mít aspoň 2 hodiny svobodného rozjímání u pc, napíšu, jak vše vnímá, já. Oběma pánům výše se prezentujícím se tímto omlouvám a mám jen malinkou radu - sednout si bez emocí na jeden den do místnosti bez narušení ostatními lidmi a prodiskutovat vše. Určitě by to pomohlo a bylo ku prospěchu jak ooběma jednajícím tak i Postřehu.