Já vím, jde o pocity nahozené do řádků, ale ten termín "nutná" mi nějak nesedí. Pro (například) Liberečáka je nutný Liberec, pro Lipeňáka Lipník. A oba možná v Praze nikdy nebyli a ani se tam nechystají, jakkoli by ji aspoň jednou v životě navštívit určitě měli. Snad Prahu berou jako hlavní město, snad jako symbol, stejně dobře by dokázali žít s vědomím, že se hlavní město jmenuje jinak a leží někde jinde. To nemá nic společného s lokálním patriotismem, je to jen výraz toho, že mnohým ta Praha vůbec nutná nepřipadá a klidně se bez ní obejdou. Ani si netroufám odhadovat, kolik jich mezi námi je.
Jinak dobrý.

Asi jsem patriot. Budu říkat(psát) to, co už bylo řečeno(psáno), ale protože Tvá báseň je opravdu o pocitech, budu taky pocitová. Prahu mám ráda, vždycky jsem měla.....samozřejmě, je to hlavní město...ale ta moje láska nemá nic společného s lidmi, alespoň ne s těmi současnými....Praha je pro mě to nejkrásnější město na světě, jasně, jsou určitě větší města a třeba krásnější, ale ta jsem neviděla. Prahu jsem poznávala díky svému strýci, který v ní bydlel a který mě vodil po památkách i nepamátkách a učil mě poznávat Prahu a lidi v ní. Ale na jejich jednání a chování jsem hrdá opravdu nebyla - ani tenkrát. Jako slečna jsem toužila i po tom pozlátku divadel a šantánů. Asi ve mně z těch dob hodně zůstalo, ale prostě s odstupem času vím, že všechno se změnilo - památky ještě víc zestárly a jelikož se o ně zas tak moc nepečovalo, nezhezkly - některé, co se života týče - ten myslím také moc nezhezkl, protože povaha lidská je měňavá a troufám si říci, že není lepší, protože lidé nejsou lepší. Tím nechci říct, že tenkrát bylo všechno nej, ale díky mému tehdejšímu věku, jsem viděla svět kolem opravdu růžově. Praha je pro mě pořád to NEJ, asi i proto, že v ní nebydlím. Nevidím to, co vidíš v současnosti Ty a cítím z Tvé básně určité zklamání a i to, že Praha není středobodem vesmíru, protože žít se dá i jinde. V tom máš pravdu. A Jaroušek s tou nutností také. A souhlasím i s tím, že jinak dobrý.