.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Březen  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31   

 .: Online
Stránku si právě čte 15 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Vzpomínky na pokračování (3)

Harr - Ze života - 21. 01. 2016 - 463 přečtení

Pokouším se pokračovat ve svém psaní, bohužel zdraví nějak zlobí, tak není na nic nálada. Není to omluva, pouze vysvětlení, proč mi to tak dlouho trvá.

Babička

Když jsem měla tu možnost ji poznat, byla už stará. Chodila sehnutá o holi, vždy s dokonale spletenými vlasy do  copu a ten následně upravovala do drdůlku. Denně sedávala v kuchyni ve velkém křesle, kterému říkala "fotel." Fotel byl fortelný kus starého nábytku, na bytelných nízkých nožkách z tmavohnědého lakovaného dřeva, které rámovalo křeslo s vínově červeným polstrováním. Vypadalo jako královský trůn. Babička vždycky oblečená jakoby chtěla někam odcestovat, si uvařila kafe z melty, přidala 3 kostky cukru, zalila je mlékem a pomalu upíjela. Měla svůj hrnek - cibulák, nerezovou lžičku s iniciálami AR (Anděla Ratajová) a vyšívanou utěrku, aby se nepokapala. Byla naprosto svá. Vše, co slyšela od cizích  pro ni bylo svaté. Poslouchala jen pana doktora, paní lékárníkovou a kněze. Občas s ní bylo těžké pořízení, ale to mi docházelo až později. Když  byla se mnou doma, tak mi taky vyprávěla - příběhy z Vídně. Nechápala jsem, co je Vídeň, ale její příběhy se mi líbily - byly veselé. Třeba o tom, jak paní domácí neuměla vařit nebo jak připálila husu.
Dneska už vím, že babička, která byla původem  ...von... vyprávěla to, co zažila, když utekla s jednou hereckou společností. Ale o sobě nikdy nemluvila, vždycky jen o těch kolem. Asi byla v té době velmi šťastná, přestože žila po podnájmech a neměla nijak velký finanční příjem. Sama toho moc neuměla, tedy kromě háčkování a zpěvu. Ale byla opravdu hezká. V mládí ty její vlasy sahaly až po kolena. Starala se o ně. Vždycky je "koupala" v heřmánku. 
Pravděpodobně trpěla nějakou psychickou poruchou, ale to se projevilo až v době, kdy se mi narodil bratříček. Nejprve si toho nikdo nevšiml, ale pak začal babičku rozčilovat jeho pláč. V té domě už moc nevycházela ze svého pokoje, ale jakmile zaplakal a maminka u něj nebyla, babička okamžitě stála u postýlky a snažila se mu zavřít pusinku. Protože se mi to nelíbilo, došla jsem pro mamku do koupelny a ona včas zasáhla. Tatínek nebyl doma, učil v Kurzu hudební výchovy a ani tomu nechtěl věřit. Ale maminka mu pak ukázala stopy po rdoušení a babička už k bratrovi nesměla. Tohle bylo to poslední, co mohla udělat. Naši ji nechali vyšetřit a pak se čekalo na přijetí do psychiatrické léčebny. Toho se ale babička už nedožila. V den, kdy měla být odvezena, zemřela. Tehdy se mluvilo o "spánkové mrtvici". Určitě pro tu nemoc existuje jiný termín, ale nikdy jsem se na to rodičů neptala. 
Až po hodně dlouhé době jsem zjistila, že život s babičkou byl pro mamku utrpením a věčnou starostí. Bála se samozřejmě i o mě, když jsem stonala a byla doma. Třeba když  ležela v nemocnici a já byla doma jen s babičkou. Večer na mě dohlížela teta Raková nebo strejda Rak, protože táta ještě nebyl propuštěn. A když pak byl už doma, po večerech ještě  pracoval. Babička ve své chorobě některé věci nevnímala. Nádobí, které se používalo na jídlo, občas brala i na svou tělesnou potřebu. Maminka neustále vyvařovala hrnce, sterilizovala příbory a ve vařící vodě a jádrovém mýdle drbala hrnečky a talíře. Ale to všechno jsem se dověděla až když jsem byla v postpubertálním věku. Dříve bych to nejen nepochopila, ale ani tomu nevěřila. Pamatuji si na večer, kdy babička umřela. Musela jsem jít spát do postele k mamce. Když jsem se ráno probudila, babička už nebyla mezi námi. Strašně jsem ji chtěla vidět. Naši nechtěli, ale nakonec mě maminka dovedla k posteli, kde babička ležela. Měla na sobě úplně nové šaty, co jí maminka ušila do léčebny a na krku křížek. Oči měla zavřené a vypadala, jako by spala. Po letech mi maminka prozradila, že než umřela a už o sobě nevěděla, neustále opakovala jméno Jiří. Pochopila jsem. Dědeček se jmenoval Emanuel. 


Související články:
Vzpomínky na pokračování(4) (02.02.2016)
Vzpomínky na pokračování (22.07.2015)
Nejlepší svatba (29.03.2009)
Čtvrtstoletí (04.09.2007)
1953 (13.05.2007)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 25.01.2016 18:25:28     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Hill (@)
Titulek: není co
Renčo, tentokrát nemám, co komentovat. Syrové až drsné vzpomínky, jak je čas ohladil, no co k tomu dodat?
Budu se těšit na další pokračování.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz