.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Březen  >>
PoÚtStČtSoNe
  1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31   

 .: Online
Stránku si právě čte 19 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Vzpomínky na pokračování (6)

Harr - Ze života - 26. 09. 2016 - 208 přečtení

A léta jdou....


p { margin-bottom: 0.25cm; line-height: 120%; }

Rok pomalu ubíhal a já jsem začala chodit do školky na Březové. Byly tam i některé děti z Tisové, tak jsem docela rychle zapadla do kolektivu. Maminka učila 4. třídu v „internátě“, kterému „velel“ pan ředitel Kusý. Byl to vysoký pán s brýlemi, připadal mi strašně přísný. Maminka s ním často mluvila a já se kamarádila s jeho dcerami Hankou a Helenkou. Bydlely ve stejném dom2 jako my. Byly o něco mladší než já, ale měly krásné panenky a kočárek. A měly také babičku, která byla jiná než ta moje. Uměla péct buchty a koláčky…..ta moje neuměla upéct nic. Bylo mi to líto. U nás pekla vždycky maminka – a moc dobře. Dělala i dorty pro sousedčiny děti. Byly tři – Ilona, Kája a Ruda. Ten poslední byl stejně starý se mnou. Ilona byla o 3 roky starší – už chodila do školy. Kája byl o rok starší, chodil do první třídy a Ruda byl se mnou ve školce. Pomalu jsem zapomínala na Tisovou. A pořád se mi stýskalo po tátovi. V létě mě maminka odvezla opět k babičce na Moravu. Byla to vlastně její prateta, ale byla už stará a chtěla, abych jí říkala „babičko“. V té době ještě byla její dcera - teta Blanka, svobodná a její syn, strejda Míla, studoval v Praze „na technice“. Babička mě měla ráda a moc jsem se s ní nasmála. Když skončily prázdniny, přijela si pro mě mamka a odvezla mě opět na Březovou.


Začal nový školní rok, mamka šla učit do 5. třídy a já se těšila na vánoce, protože tátovi slíbili, že ho pustí na tři dny za rodinou. Také to pro mne byl poslední rok, kdy budu ve školce. Od září budu prvňák.

Ve školce byla legrace. Měli tam spoustu hraček, které jsem neznala. Navíc jsem měla ráda děti, které tam chodily. Občas zašel i strejda Rak a promítal na bílé prostěradlo pohádky. To jsme všichni seděli a ani jsme nedutali. Po obědě jsme chodili spát. Byla jsem na to z domova zvyklá a usínala jsem hned, jen jsem se dotkla polštáře. Pak vždycky pro mě došla maminka a dovedla mě domů, kde seděla ve svém „fotelu“ babička. Už si se mnou moc nepovídala, brumlala si něco pro sebe a ani se o mě nestarala. Sedávala jsem na malé stoličce u jejích nohou, hrála si s panenkou, na kterou mi mamka šila oblečky a potichu si s ní povídala. Když přišla děvčata od Kusých, hrály jsme si společně na naší chodbě. Někdy zavítala i moje jmenovkyně z patra nad námi. Její maminka byla velmi hezká, provdala se za Němce a ze slečny Hany Hoškové byla najednou Hanni Hasselbauer.

Její manžel pracoval jako technik v dolech. Byl velký, silný, měl světle rezaté vlasy a rád hrál na citeru a k ní zpíval. Blížila se doba vánoc. Já se těšila na tátu. Dostala jsem pod stromek školní tašku. Byla tmavě hnědá se žlutým olemováním kolem kapsy na svačinu. Pro mě to byla nejkrásnější taška, jakou jsem kdy viděla. Chtěla jsem se s ní chodit chlubit ke kamarádkám, ale nesměla jsem. Mamka tašku schovala do mé skříně na oblečení a já se na ni chodila denně dívat.

 

I Březová doznávala změn. Obchod se přestěhoval na malé náměstíčko, kousek od něj bylo stanoviště autobusů, které jezdily do Sokolova, do domu, kde jsme bydleli se stěhovali další lidé, někteří s dětmi, jiní bez nich. Ve druhém patře v naší polovině domu dostal byt strejda Rak a teta Raková. Hned jsem měla kam zajít. Strejda mě bral často do promítací kabiny do malého „kulturáčku“ na Staré Březové. V tamním příšeří, ležely kolem mě plechové krabice s kotouči filmů a tak zvláštně to tam vonělo. Blížilo se jaro a léto. Opět jsem jela k babičce na Moravu, opět jsem si hrála se psem, kocourem a pouštěla husy na pastvu. Strejda Míla dostudoval, našel si v Jihlavě děvče a oženil se. Teta Blanka se vdala za vinaře a odstěhovala se na venkov kousek od Brna. Počítala s tím, že se k ní v dalším roce přestěhuje i babička. Nenapadlo mě tehdy, že to budou mé poslední prázdniny u babičky a že před začátkem mého prvního školního roku bude v naší rodině o jednu osobu víc, nebo vlastně o dvě.

 


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
K tomtu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!    Přidej komentář

 



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz