Tak se tu probírám staršími články, které jsem ještě nečetl, a hele, magnetofon! Ty miluju.
Článek dost dobře napsaný, i když místy se věnuješ celkem podružným věcem, jako převody převíjení (například adaptér Tesla na gramofon a řada profi magnetofonů Nagra Kudelski měly a mají převíjení ručně nasazovací kličkou), ačkoli některé jiné části by si možná zasloužily lepší vysvětlení.
Například mazací hlava: popisovaný přístroj (ostatně jako drtivá většina modelů z produkce Tesly, Unitry, RFT, BRG i Rižského závodu) má mazání střídavé, žádný stejnosměrný proud v té hlavě nemá co dělat. Část mazacího proudu se přidává k proudu záznamovému před kombinovanou (při záznamu ve funkci záznamové) hlavou jako proud předmagnetizační.
Mazání magnetem byl v Tesle tak trochu úlet (přenosné cívkáče Start a Blues, 1960-1965), aby to šetřilo baterie, magnet přece nic nespotřebovává. Jinak se mazalo v celé RVHP vysokofrekvenčně, jedině tak se dalo z pásku dostat to nejlepší.
A ještě doplním a poopravím něco z historie.
Například už v roce 1900 na Světové výstavě namluvil na Telegraphon (drátofon) Waldemara Poulsena pár slov císař František Josef I. Záznam se zachoval snad právě proto, že šlo o císaře.
Také rychlosti ani šířky pásku nebyly od počátku jednotné - například v muzeu firmy BASF v Ludwigshafenu mají originál záznamu Mozartovy Symfonie Es-dur, K543, na pásku o šířce 6,5 mm, celostopý, rychlost posuvu 100 cm/s. Záznam byl pořízen 19.11.1936. Protože vysokofrekvenční předmagnetizace nebyla ještě na světě, je nahrán s předmagnetizací stejnosměrnou, takže tak vysoká rychlost byla výhodná i proto, že převážná většina šumu pásku se dostala nad přenášené pásmo - prostě to tolik nešumělo.
Ale i tak, povídám: dobře jsi to napsal, téma je široké a těžko z něj vybrat právě to charakteristické, typické a důležité. Ono je v důsledku vlastně důležité téměř vše, ale ne každého by to asi zajímalo.

Teprve, když jsem tento článek doporučil Kulikusovi do Hamíkova koutku, zjistil jsem, že po obnově funkce stránek ten důležitější komentář chybí. Tak znovu:
- obvykle se pokládá za superponovaný ten slabší signál na tom silnějším (záznamový proud hlavou pro plné vybuzení je zpravidla 10x slabší, než předmagnetizační). Ale jde to pojmout i opačně, takže to není tak hrozná chyba
- o tom, kdo objevil střídavé mazání a předmagnetizaci, není dodnes jasno, jen to k žádnému soudu nedošlo: údajně to ve stejné době objevili i Japonci, aniž by měli příležitost to někde okopírovat. A dnes je to vlastně už jedno.
Zato pojmenování mechanických částí (a to sis vybral tu nejjednodušší jednorychlostní mechaniku Grundig/Unitra, která těch mechanických dílů má minimum), by napravit chtělo:
- 1 je pásková nebo tónová dráha
- 2 je hnací předloha s řemenicí motoru (ne vždy je ale předloha na motoru)
- 3 tomu přístrojovému kolečku se správně říká mezikolo
- 4 je unašeč cívky, zde jako vrchní díl váhově závislé přivíjecí spojky (čím víc pásku na cívce, tím větší hmotnost, tedy i moment, což kompenzuje pokles tahu pásku s poloměrem návinu). Levý unašeč má spodní kotouč zablokovaný ve funkci váhově závislé brzdy
A k obrázku páskové dráhy:
1 - v tomto případě jde o hlavu univerzální nebo kombinovaná (ale dobrá, pro přehlednost jí můžeme říkat záznamová/snímací, jako v jiných jazycích)
2 - zrovna v cívkových přístrojích se (až na homeopatické výjimky, které výrobcům rozhodně čest nedělaly) maže vysokofrekvenčním proudem, nikoli stejnosměrně. Část mazacího proudu se odvádí na univerzální hlavu jako předmagnetizační.
3 - setrvačník slouží ke zmenšení krátkodobého kolísání rychlosti vlivem nepravidelností mechanických odporů v páskové dráze, kde osou nazvanou tónový hřídel udržuje konstantní rychlost pásku. Dlouhodovou nestabilitu napětí a kmitočtu sítě (třeba ve mlýně s vlastní turbínou) žádnými kily na obvodě nesrovná.