Tak si to teď tisknu, za chvíli přečtu přímo z papíru..

Nooo tak to klobouk dolů..Četlo se to super a jedním dechem. Líbilo..moc..

Děkuji.

Tahle povídka je napsána moc dobře, sice jsem jí četla už jinde, ale zase obdivuji tu citlivost vedení příběhu. Už abys napsal zase něco nového.

k povídce se vyjdřovat nebudu, pže můj názor znáš *** ...ten obraz je ten, co namalovala Tvoje kamarádka ?

Ne ten obraz jsem doma ještě neměl, ale jsem zvědavej.., pak pošlu..

Nevím, jestli by příběh nebyl zajímavější, kdyby skončil před tím obrázkem. U části psané kursívou si nejsem jistý, zda styl vyprávění zapadá do předtím děje míseného přímou řečí.

Jako scénář k filmu, kdy je příběh vykreslen spíše v obrazech, by mi to sedlo, ale zde by asi bylo vhodnější během sdělení osudu kluka naznačit trochu reakce posluchače (holky).. Nemyslím tím reakci slovní ani přehnané vnucování zděšení. Ale nějaká odezva by mě ještě více pohltila.

Kdyby došlo k useknutí prvé části, příběh by měl tisíce možností na domýšlení (typické pro český film), čtenář by byl nucen nejspíš déle uvažovat.

Konec s kukuřicí, převezením člověka do vlasti asi bez pasu nebo občanky mi příjde dost vratký. Chtěls čtenářům představit svou vlastní myšlenku, pak by to ovšem chtělo rozvinout závěr.

Nejsem tu šefredaktor prózy, pouze můj názor.

Celkové hodnocení - bylo to to nejlepší ve svém žánru, co jsem zde kdy četl. Do děje mě to zavedlo, nutilo přemýšlet, jen ten závěr.. No nevím. A jak jsi přišel na to téma, až jsem se styděl to číst.. (v hodině, říkal jsem si, jak by na to reagovala matikářka, kdyby si to chtěla přečíst) - dost závažné téma, většinou je zneužívání otec / dcera, tady to bylo o to úchylnější..

Ahoj

Jsem fakt rád, že se tím někdo zabíral do hloubky..
No, myslím, že kdybych děj střihl už před tím retrospektivním vyprávěním, čtenář by se toho moc nedozvěděl..
Souhlasím, že reakce dívky by povídku obohatila a právě to by tady mohlo být tím vhodným závěrem.., takových věcí se ale nabízí víc..a čím víc toho přidáš, tím více dalšího se zase nabízí.
Se závěrem sám nejsem moc spokojený..-pouhé ticho po té, co David dovypráví asi nebude tím pravým..a stejně tak ten přesun z Irska nejde do hloubky..Možná jsem měl strach, že tím popisem ztratím atmosféru. No, stále je co pilovat.
Číst to v matice je teda pěkně odvážné. Úchylné to tedy je, to máš pravdu..a kde jsem na to přišel, vážně netuším, ale kdo hledá vždycky najde nějaké paralely s reálem. Protože jinak psát ani nejde...Pamatuju si, že nejdřív jsem měl v hlavě jenom obraz toho kluka, který běží kukuřičnýmy lány a naráz cítí svobodu. Děkuji.

není zač...

Ahojky...
Takže k začátku: Nádherně popsané pocity Veroniky...to naplnění energii...tak mě u toho napadá, že je zvláštní, jak se liší dova, za kterou je člověk schopný se zamilovat. Někdy k tomu potřebuje docela hodně dlouhou dobu, aby mu něco v hlavě zaplo ten správný "knoflík", no ale může se stát, že člověku stačí pár rozhovorů, aby v tom byl až po uši, aby se ten zvláštní pocit zarýval stál hlouběji a hlouběji...

Ale pak na nezměřitelně krátký okamžik v jeho tváři zahlédla něco hodně, hodně smutného. V zápětí na 2 vteřiny zavřel oči. Když je otevřel, nebylo tam nic...Už zase nic.
- tak tohle se mi moc líbit...vidět ty oči před sebou, cítit ten krátký okamžik...no jo zase má až moc živá představivost...

Děsivé vzpomínky znovu zaplavily jeho mysl. Nešlo utéct. Nešlo zapomenout. Minulost byla pořád tady.
- a tady mi to došlo ani nevím jak.

Popis jak mu teče slza...docházet mi slova...

no mě toho zaulalo tolik, že to snad nejde ani všechno vypsat... už samotná myšlenka...

i když ten závěr...s tím souhlasím s histesem...
ale jinak je to hrozně moc krásné...procítěné...
Měj se moc hezky
P.S. teď se zase červenat já, jestli psát aspoň malinkato podobně jako ty

Ahoj,
tak konečně jsem si Tvoji povídku přečetla včera před spaním.

Někdy není třeba mnoha slov, dlouho jsem přemýšlela, co Ti na to napsat.
Velmi silný příběh, dávám 1.
Jak to děláš, že tak super popíšeš ty pocity postav? Myslím, žes je vykreslil velice dobře.

Já osobně bych možná zvolila jiný závěr a vrátila bych se pak ještě k Veronice a Kieranovi, ale to je asi věc názoru, někdo je na otevřené konce.

To téma bylo takové hodně zvláštní. Jen mě tak napadá, možná stálo za to trošku vykreslit ještě Kieranova otce, je dosti neobvyklé, aby otec z ničeho nic takto zneužíval svého syna.

Jak už jsem ale psala velice silný příběh...:-) a psát umíš, ale to asi víš. :-)))

No myslím, že máš pravdu Kiaranův otec by si také zasloužil více slov. Takových věcí se tam ale nabízí více. A pak už by se povídka stávala novelou. Chtěl jsem to spíš jen zaměřit na Kierana, neřešit budoucnost ani minulost, jen přítomnost a obhájit ji minulostí.
A jestli umím teda dobře popsat pocity, pak jsou tu taky věci ve kterých je to se mnou horší. Tak třeba moje tendence z obyčejných lidí dělat nějaké dokonalé hrdiny, je až patetická.
Děkuji

No myslím, že máš pravdu Kiaranův otec by si také zasloužil více slov. Takových věcí se tam ale nabízí více. A pak už by se povídka stávala novelou. Chtěl jsem to spíš jen zaměřit na Kierana, neřešit budoucnost ani minulost, jen přítomnost a obhájit ji minulostí.
A jestli umím teda dobře popsat pocity, pak jsou tu taky věci ve kterých je to se mnou horší. Tak třeba moje tendence z obyčejných lidí dělat nějaké dokonalé hrdiny, je až patetická.
Děkuji

No myslím, že máš pravdu Kiaranův otec by si také zasloužil více slov. Takových věcí se tam ale nabízí více. A pak už by se povídka a stávala novelou. Chtěl jsem to spíš jen zaměřit na Kierana, neřešit budoucnost ani minulost, jen přítomnost a obhájit ji minulostí.
A jestli umím teda dobře popsat pocity, pak jsou tu taky věci ve kterých je to se mnou horší. Tak třeba moje tendence z obyčejných lidí dělat nějaké dokonalé hrdiny, je až patetická.
Děkuji

Co dodat ? Víš, že už tvé psaní sleduji poměrně dlouho a jedno je jisté - píšeš čím dál, tím lépe. Jinak vše už bylo řečeno. Takže - líbí se mi to moc - jen se mi nelíbí dialogy uprostřed odstavce a to nešťastné tečkování, už jsem ti to někde psala. I když, co by pak dělali editoři a korektůra ? Až tedy budeš publikovat na papír pro nakladatelství. :-))

Nějaký Skold mi tuhle před nedávnem v Trojanovicích doporučil tuhle povídku... Tak jsem si vzpomněla a přečetla si jí (to už ti ale nejspíš, dávno došlo)
Mno, takže... až na nějaké drobnůstky, které ani zmíňovat nebudu, pře už zmíněny byly.. se mně to velmi líbilo.
A vyvolalo to ve mně spousty rozesmutnělých pocitů.
Po celou dobu čtení jsem to viděla před očima jako film, jako skutečnost..každá scéna, každá chvíle..všechno. Nemluvě o pocitech, které se dají s těmi písmeny sdílet.
A taky... mi to něco připomnělo.

Ahoj, Stíne. O téhle povídce se teď dost mluvilo na Literu a po srazu jsem se rozhodla, že si ji prostě musím přečíst :-). Na začátku jsem si říkala, co z toho vyleze, ale pak mě to vtáhlo. Asi si toho od tebe budu muset přečíst víc :-)

To jsou mi komplimenty hnedka po ránu. No děkuju no. S odstupem času na této povídce vidím hned několik nedostatků, především nedotažený závěr.
Rád bych pro změnu přestal těžit z toho, co jsem napsal před lety a pustil se do něčeho nového. A tak nějak cítím, že do toho co nevidět praštím.

Vždyť já taky neříkám, že je to nejlepší, co jsem kdy četla :-). Ale šlo to. Budu číst dál. :-)