Hm..., do úterka mlčím, ale pak už mě nikdo nezastaví..
P.S. - doplnil jsem ti tam odstavce. Příště na to mysli. U povídek je to docela podstatné.

Smutně krásné nebo krásně smutné?Nevím.Podobných povídek jsem přečetla docela dost.Proč si vždycky spojujeme lidskou bídu a utrpení s černošskými chlapci?Jako by nám to někdo nutil.To není kritika,to je jen konstatování.A pak ještě něco...Město andělů je krásný film.....

Tak opět musím přepracovat pořadí. Je to moc dobré a to po všech stránkách. Jak stavbou, tak výrazivem. Vůbec mi v tom nevadí poněkud otřepaný atribut tmavého chlapce. Ani ho neberu jako černouška, spíš jako Roma a myslím si že je to tak dobré použít, protože to má o moc větší dopad. Je v tom cítit rozdíl sociálního vnímání a postoje, který každý máme ať chceme či ne a že i když tvrdíme že nejsme rasisti, máme v sobě cosi schované, kousek démona našeptávače, který nás nutí koukat na ty „tmavší“ maličko skrze prsty. Vyčítáme jim, že jsou jiní a proto na ně tak koukáme, sakra oni musí být jiní, když jsou úplně jiná kultura. Ale pocit křivdy, vnímání bolesti a strachu, mají přece jako my, tak proč se netolerovat…

Hodnocení:
Dobré téma a hlavně dobře zpracované. Dlouhé tak akorát, aby udrželo pozornost a nostalgicky poetické, a s mravním základem tak vkusně zakomponovaným, že to člověka zušlechtí aniž o to sám stojí. Myslím že jsi velký talent. Těším se na tvé další věci.

Velmi bohátá slovní zásoba jen umocňuje čtivost celého díla. Postava Samuela je dotažena k dokonalosti i myšlenka, že to právě on poprvé byl schopný uvidět anděla. Maximálně čtivý příběh, nádherné vyjádřovaní útočící na smysly, jednoduchý a přece tak dojemný a působivý příběh a kvalitně zvládnuté zadané motivy.
- jen ten zadaný motiv přímé řeči.., obzvláště - " copak tomu nerozumíš?.." v hovoru s malou holčičkou mi přišel uplatněný tak trochu na sílu.
Hodnotím velmi pozitivně.

Můžu říci, že po filmu Město andělů jsem trošku skeptický k motivu anděla chodícího po zemi, přesto je to popsané pěkně, nemám jiná slova, než použil už Stín. Ovšem nechápu (zřejmě jen vlastní vinou) ten konec, proč se tak bolestně rozplynul, nehodlám to však kritizovat, i když duha dva dny na počest - trošku silné ...
A snad to bylo editorem, ale přechod: "na moji počest dva dny svítila na obloze. Sociální pracovnice Nováková vyšla" by si zasloužil nejen nový odstavec, ale i meziřádek - úplně jsem byl chvíli mimo.

Použity všechny motivy, pouze jeden v přenesené formě.

V této povídce se už od počátku projevuje zřetelná autorčina vůle sdělit čtenářům pohled i pocity hlavního hrdiny. Používá k tomu velmi zralé vyjádření s dostatečně širokým záběrem.
Autorčin postoj se tu projevuje ve schopnosti objevovat slabé a nemocné. Se svým citlivým přístupem odhaluje tvrdost světa (v pasáži s mourovatou kočkou), dokazuje laskavost a přesto určitý odstup hlavní postavy. Dar dobrého vypravěčství, zvládá nejen v popisných situacích, ale i v dostatečně kvalitním dialogu, zanechávající tak emočně silné zaujetí. Její text není rozhodně jen výlevem nějakého běžného pocitu, má svou hloubku a pointa umocňuje neotřelý zážitek.
Po stránce pravopisu jsem našla, jen asi dvě chybějící čárky.

Nádherné téma, velice dobré zpracování.
Jen souhlasím s Harym, že by bylo dobré oddělit v posledním odstavci ty věty ... sociální pracovnice.
Tady by to chtělo dát nový odstavec.
Jinak povídka velice čtivá. :-)
Dala bych 1,1. :-)

Děkuju všem za kritiku! Ráda se příště vyvaruju chyb ... a ty kladné zas potěší!:)
Ty odstavce jsem měla v editoru, ale nějak se mi to nepřeneslo na stránky. Ještě s tím moc neumím! Ale příště to bude lepší!

Pro mě, pro člověka který věří na anděly a hltá všechny příběhy o nich, byla tahle povídka pohlazením po duši. Nebyla nějak příliš dlouhá, ale dost možná by to bylo na škodu. Byl to jednoduchý příběh, ale tolik obohacující a nadějný, že jen tiše žmoulám listy papíru a děkuji za něj.

Jsem rada, ze se libi:)