Je tam hodně pravopisných chyb, ať už čárky, opakující se slova nebo nedoklepy.
Třeba tady:
„ Někdy je všechno jinak než se zdá Katlin.“
„ Ale jak?“
„ Katlin, on má obrovskou sílu. Nemusím vidět, abych ho poznal.“
„ Ale...“
„ Už žádné “ale“ Katlin. Jsem rád, že si tě našel.“
„ Ale já mám vás a nikoho jiného nechci. Vždyť... vždyť vy jediný mi rozumíte.“
„ Dost už otázek Katlin.“
„ Ale...“
„ Už žádné “ale“. Katlin si silná a já ti věřím. Katlin posloucháš mě?? Svět tě potřebuje.“
„ Ale...“
„ Co jsem říkal... A teď už běž, rodiče budou mít strach.“

Příběh se mi líbí, zvlášt ten konec...ale občas to stěží ty chybičky.

Jěště se vracím k mému komentáři.
Víš, ten děj, pocity Katlin a všechno jsou hodně dobré, je citlivě prožité.
Jenom by sis to měla párkrát přečíst, předtím, než to někde uveřejníš. Chtělo by to trochu zapracovat na těch čárkách, nebo třeba nejdřív někomu přečíst nahlas, to mi často pomáha, abych si uvědomila, co je na mých povídkách nesrozumítelné a kde mám chyby.
Zkoušej psát dál, líbí se mi, jak píšeš.

Chyb je tam opravdu dost,nejen v interpunkci,jedna dost bije do očí ...."Nevnímala kudy jde, nevnímala ani lidi, kteří procházely kolem ní." lidi procházeli....shoda podmětu s přísudkem.....autorka má sice slušnou slovní zásobu,ale nějak nepátrá po synonymech....není moc dobré,aby slova se stejným základem...vešla,odešla....byla skoro za sebou,zrovna tak některá místa jsou trochu"hluchá",bylo by třeba je víc promyslet,je dost dlouhá,někde by určitá strohost textu pomohla.Ale nezatracuji ani povídku ani autora.Je to napsáno svěže a koncepce díla je dobrá.Hodnotím jako ve škole 2,5

Nápad prolnout svět skutečný se světem snů není špatný, co se mě nelíbí je zakončení, kdy chlapec ze sna je náhle synem vedoucího ... možná chtělo víc rozpracovat ten snový svět, tam se mohou dít věci nevídané. Popis světa skutečného se mi tady moc nelíbí ... na jedné straně rodiče starostlivě posílají dívku ke starému pánovi a na druhé jí přivedou chlapce nebo jdou klidně spát, aniž by počkali na její návrat ... prostě drobné nelogičnosti. Také mi připadá, že je to napsané "z jedné vody načisto", někde už jsem psala, že psaní je o přepisování, broušení textu, vychytávání chyb a kulhajícího děje. Takových, kdo dokáží napsat dobrou povídku na jeden zátah je hrozně málo. Pravopisné chyby děláme všichni, ale prosím "jsi" a ne "si". Tohle je tam několikrát.
Přesto je to povídka plná citu a hledání a to je dobře. Časem si autorka vypíše packu a bude to fajn. :-)

Tak to je opravdu dobrá povídka. Myslím dějově je to moc dobré. Měl bych jenom takovou logickou maličkost. Mám dojem že Katlin se o smrti pana Gränta dozvídá když od něj přijde, tedy mi z toho vyplývá že zemřel tu noc, kdy tam Katlin spala. Myslím si, že by si všimla, že je mrtvý, kdyby odcházela. Taky si jako slepý nemohl prohlížet její obrázek. Ale to jsou prostě věci které snadno utečou komukoliv, když se snaží stihnout uzávěrku soutěže.
Pravopisně to hodnotit nebudu, protože to je věc, se kterou mám sám problémy a taky razím heslo, že je důležitější obsah než pravopis, to se dá všechno opravit a myslím si že, že každá další a další bude čím dál lepší.

Jen jeden motiv použit v předepsané formě, ostatní pouze v přeneseném smyslu.

Tato povídka na mně působí určitou uspěchaností, a naopak v některých pasážích rozvláčně lpí na líčení situace a prostředí. Autorka, ne zcela zvládá vypravěčství a projevuje se to i v nedostatečné charakteristice postav (rodičů, i pana Gränta). Také poněkud kostrbaté dialogy svědčí o nevyzrálosti autorky, která ze svého pohledu staví hlavní postavu do pozice okřikovaného dítěte. (Např. během rozhovoru s panem Gräntem v zahradě) Navíc, v některých pasážích vyznívají dialogy jako prázdné povídání. Celkové pojetí, prostoupení skutečnosti se světem snů, má sjednocující rysy, což beru jako klad a v pointě se měl, ale bohužel neukázal hlavní záměr autorky (snad se mnou bude souhlasit), že tentokrát hlavní postava sama, bude dělat chůvu a svým rozhledem, porozuměním a svými radami bude oporou pro malého chlapce.
V pravopise jsou menší chyby jako chybějící čárky a častá bolest některých autorů „si“ místo správného „jsi“.

Na fantazii bohatý příběh a to se mi líbí. Doslova jsem se vyžívala v jeho čtění a kouzlil mi krásné myšlenky. Zvlášť teď když bych ze všeho nejraději utekla do světa snů a nebudilo mě zvonění budíku, které mě nutí vstát do skutečnosti.

Na začátku pokus o dobrý vpád do příběhu, ale nepůsobí moc autenticky. Určitě by pomohlo alespoň zvýraznění kurzívou u toho snu.
Líbila se mi ta přímá řeč, ale tahle věta mi tam vůbec nesedí..-„ Ale já mám vás a nikoho jiného nechci. Vždyť... vždyť vy jediný mi rozumíte.“
- Namísto - jsi psát - si je opravdu velká chyba, ale nad tyhle věci se tentokrát v soutěži zcela vyjímečně povznesu. Těch chyb, chybek a nedoklepů tam máš tentokrát opravdu hodně.
Nápaditý příběh, který by si ale zasloužil v některých pasážích více rozvinout. Popis a slovní zásoba je dobrá, ale plynulost vypravěčství občas vázne.
Co se týče zadaných motivů, chybí mi tady - zářivá světla na noční obloze.

no, je to opravdu zvláštní - sice motiv vše je skutečné už byl použit v Anitině povídce, ale i tak je pro mě originální. Pěkná a hlavně - zvláštní. Nejhezčí na povídce je tajemná zahrada.