- "Jen přispívat na její výchovu mu soud uložil"...- tahle věta by více vyzněla s trochu jiným slovosledem.
- Jak Lily odešla z našeho světa v jediné větě, to se mi zdálo docela málo popsané.
- "Ještě chvíli si povídali o různých věcech kolem cestování po moři "..tahle věta mi stylisticky taky nepříjde zcela zvládnutá a našel bych i další..

Moc dobře Neobyčejný básníku vím o tom, že tohle je tvá první povídka. Byl jsem mile překvapen. Líbí se mi tvůj přirozený a čtivý popis, který nenudí. Obzvláště se mi líbí propracovaný motiv té naší duhy, originálnost a vlastní směr. Také Samuel, o kterém se toho nedozvíme více než je třeba. Tohle je jedna z těch povídek, které směřují k určitému závěru, který je nejdůležitější částí povídky. Rozhřešením hlavní postavy by tady mohla být ta přímá řeč v závěru, ale po přečtení poslední věty se ve mně uhnízdily smíšené pocity. Vyhrála tedy nebo prohrála?
Důstojný příspěvek Neobyčejný, vskutku hodnotím pozitivně.

Tato povídka vznikla během pár hodin, námět měnapadl již dávno, ale měl jsem málo času, snad jen dvě hodiny jsem psal koncept na papír a pak včera odpoledne, když jsem přišel z práce jssem k tomu sednul a od 18:00 do 23:00 to dopsal. Jistě tam bude víc chyb a spousta věcí by se dala více rozepsat. Protože mě však tlačil čas, některé pasáže jsem odbyl. Jsem si toho vědom a pokusím se to příště neopakovat, jestli ještě bude nějaké příště...

Nejdřív malá výhrada. Podrobný popis, proč a jak ji manžel opustil, jsem poctivě odzíval, je schematický a pro další děj nepodstatný, stačilo zmínit jen jednou, dvěma větami. Smrt dítěte je vždy strašně krutá, leč zde nezbytná. Líbí se i mně moc motiv Duhy (opravdu jen s "D") - povýšený na stěžejní prvek příběhu, i vyústění vyprávění v předepsané větě, kterou jsem já sám připojil pouze mrzkým "oslím můstkem", bez příčinné souvislosti s dějem.
Malinko ovšem zamrzí prezentovaný fakt, že štěstí je možno najít až po smrti (že by vliv básniček jedné nám dobře známé autorky?)

Nemělo to úplně vyznět, jako že štěstí lze najít až po smrti. Spíš jako, že "štěstí" není záležitostí těla, ale spíše ducha. No a jedna "neznámá" autorka za to skoro ani nemůže... :)

Tak hned v úvodu musím ocenit nápad a vypointování. Obojí je dobré a pointa překvapila, i když se dalo čekat, že ji převozník převeze kamsi, do něčeho hezčího a sprvedlivějšího. Taky se mi moc líbila ta zoufalost a marnost, to jak nás, každého, občas život zatlačí do úzkých. Je to napsané citlivě a hlavně věty jsou velmi přirozené a řekl bych i čtivé.
Jestli chci něco dílku vytknout, tak to, že je to (alespoň pro mě, z mého úhlu pohledu) velmi popisné. Je tam málo přímé řeči, málo dialogů a hodně popisu, myslím zase je to takový velmi dobrý první koncept, který by si zasloužil po nějakém oddechu návrat a doladění. Ale jestli je to opravdu tvoje první povídka, potom smekám. Talentu máš na rozdávání.

Hodnocení:
Dobrý nápad i dobře napsaný, jen maličko doladit, nebát se vést mezi osobami více dialogu, klidně i hovorovým slangem, dílku to sluší a dá mu to punc jak autenticity, tak jej to neuvěřitelně oživí. Máš talent, tak na to jistě přijdeš, citem, co to potřebuje. Držím palce a těším se na další věci.

Přiznávám, že jsem (v zájmu civilizace :) ) dokonce nějaké dialogy nahradil popisem, protože jsem prostě nestíhal a chtěl jsem tu povídku dopsat. Bohužel opravdu vznikla za tak krátký čas ( 0,5 hodiny námět a první rozplánování, 2 hodiny úvod až po úklid v knajpě, 2,5 hodiny další děj až po vyplutí na moře, 5 hodin dokončení doladění pravopisu a detailů) cca 10 hodin.
Ty dialogy bych musel víc promýšlet protože mi ty "dvě tři věty" které jsem tam měl připadaly moc málo ...
Příště si dám více záležet a snad budu mít více času.
Děkuji za hodnocení. Jirka B.

Jako u všech soutěžních povídek zjišťuji, že autor svědomitě použil všechny zadané motivy.

Nápad, který dal vzniknout téhle povídce, se jen tak často nevidí, především kvůli nevšední pointě. V samotném vyprávění vidím důsledné držení hlavní linie, nabalovaní charakteristiky hlavní postavy a přiblížení atmosféry. Přesto musím s politováním říct, že vše v povídce je nadmíru popisné, je tu jednání, chování, náhled do pocitů hlavní hrdinky. To vše na úkor dialogů a tím chybí dynamičnost, kterou obvykle rozvinutý dialog přináší. Přesto hodnotím pozitivně kultivovanost a úroveň vyjadřování. Je vidět uspěchanost, s kterou dílko vznikalo a odráží se v několika nedoplněných čárkách ve členění vět. Samotnou pointu jsem skutečně nečekala v tomto provedení. Do poslední chvíle jsem předpokládala jiný konec.

Líbilo se mi celé zpracování povídky, ten příběh...to, že Ria odešla z tohoto světa s nadějí, že opět uvidí svou dcerku. Navíc, já mám prostě ráda příběhy se smutným koncem :o) Nevím, co víc k tomu napsat, četlo se to plynule a dostala jsem jako čtenář možnost dokončit si příběh Riiny duše podle své fantazie...