Skvělá volba slov k popsání nepopsatelných pocitů - nedá se od toho odtrhnout. Jenom promiň: V závěru nesedí, že "slabounký větřík" a k tomu "násilím vyškubl" vlas z dlaně. Vím že jsi to potřebovala jako paralelu k sugestivnímu závěru, ale moc to vyčnívá ...

Jsem ráda, že jsem si od tebe mohla zase něco přečíst. Celou skříňku mám polepenou tvými básničkami a tenhle postřeh ze života se mi taky moc líbil ;o) krásné obraty, procítěný text jehož se čtenář stává součástí :o) Moc se mi líbí, jak píšeš, vítej zpátky Sekmeth ;o)

hoj sekmeth jsem ráda že zse píšeš, a zase mě utvrzuješ v tom že píšeš krásně)

Haničko, tohle se mi opravdu líbí, přestože povídky tohoto tipu ( pocitovky ) nemám moc ráda. Sama jsem jich sice několik napsala, ale nikdy se mi nelíbily.
Ale ta tvá je něčím zvláštní, něčím výjmečná. Hodně mě zaujalo tohle "když se jejich od sebe vzdalující křídla, kdysi zářící barvami, pomalu měnila v šedá, těžká křídla nočních můr..."

Milá Sekmeth,
když jsem četl první tři odstavce, tohle se mi v hlavě postupně vyvíjelo:
jak nádherná přirovnání, lehké a na smysly útočící metafory..jenomže pak jich na mě začalo být až nějak moc a já jsem se v těch nekonečně dlouhých větách a několikanásobných přirovnání začal ztrácet, ..neodvažuju se říct jestli je to moje či tvoje chyba, ale takhle to na mě působilo. Takže z toho začátku moc moudrý nejsem.
No v dalších odstavcích opět pokračují ta velmi dlouhá souvětí, která nutí koncetrovat se víc, než si průměrný čtenář přeje.., mluvím o takovém čtenáři, který se chce nechat unášet příběhem.
Líbilo se mi, když jsi mluvila o prázdnotě.
Druhá část povídky v nemocnici na lůžku se mi líbila více než ta nekonečná lyrika plvní poloviny.Tato druhá část působila až příliš autenticky.
Hodnotím - 2