Takovéhle básně mi nic moc neříkají, asi jsem ignorant. Co se dá dělat. Jinak s tou věrností, připomnělo mi to rčení, že je-li člověk věrný sám sobě, pak může být věrný i někomu jinému nebo tak nějak.

Jsem rád, že to tady někdo načal. Včera jsem zíral do prázdné stránky komentářů a nevěděl, jak začít.
Tohle Zamyšlení mi přišlo sice upřímně myšlené, ale tak formalistické. Romantické kulisy - okvětní plátky, révový háj, který plynule přejde v olivový, vnitřní harmonie uprostřed přírody ... Připomínka Odysea mne potěšila - a přitom vlastně nesouvisí nějak velmi se zbytkem dílka. Jinak vyprávění se odvíjí plynule, nic neruší - ale ani nevzruší.
Takže toto je zamyšlení básníka-barbara (prosím neplést s Barbarou! :-) ) nad Zamyšlením.

:-)
Tohle byl jen takový pokus, chtěla jsem napsal něco o sobě. :-)

Některé čáasti a výrazy se mi líbí, ale jako celek, který má něco říct je to slabé. Postrádá to plynulost. Hlavní problém vidím v tom, že se to tváří jako báseň. Pokud to mám hodnotit jako báseň, tak je to spíše podprůměr.
Hodnotím tedy za 3.
P.S. - a přesunuju do rubriky - Básně, tam se to hodí více bych tedy řekl.
P.S.2 - a hlavu vzhůru, to že jsi skvělá autorka tady už všichni víme. Občas je potřeba podobných experimentů, abychom se nadále vyvíjeli.
S pozdravem Stín
Přijedeš na sraz? Doufám, že jo.

:-)
Za báseň bych to osobně nepovažovala.
Mým cílem bylo napsat něco o sobě a podělit se s ostatními. No asi to moc nevyšlo, tak snad příště. :-)

Jsem pro zavedení nové rubriky:
Zpovědi, pocity. :-)
Hodí se to spíše tam.

Souhlasil, zmíněnou rubriku jsem zřídil a dílko přesunul.

Díky, jsi zlato. :-)
pa

Ahojky, tak tedy - jak jsem na tom s básněmi jsem tady už psala. Buď rozumím a něco ve mě vyvolá nebo prostě na to koukám jako sůva z nudlí a přemýšlím co chtěl básník říci - nic mezi tím.
Tohle jsem četla jako vyznání i když to bylo napsané formou básně a to, že to jde upřímě z tvého vnitřku mi bylo jasné. Je moc dobře, že jsou lidé jako ty - schopni nazírat na běh věcí kolem nás s citem a láskou a tak jako ty. Nemusím ti psát, že jsi ovšem ohrožený druh blízký vymření. Díky. Běla

Milá Bell, díky moc. Jsem moc ráda, žes to pochopila. Takto přesně jsem to myslela.
Tvůj komentář mně moc potěšil. :-)
No, jestli jsem druh blízký vymření nevím, zatím se statečně držím.
pa
Sibyla

Ahoj Sibylko - je to moc hezké, když jsem to četla úplně jsem Tě viděla jak se procházíš po sluníčkem zalité cestiště od pláže přes olivový háj a vinici. Jsi oděná jako víla - do něčeho jako je hedvábí, přes ramena šál a na hlavě slaměný kloubouk zpod kterého Ti vykukují vlnky tmavých vlasů. V ruce držíš bělavé oblázky a nějakou tu mušličku. Cesta vede vzhůru na skaliska, kde je Tvůj vysněný domek ve kterém máš stůl hned naproti oknu s výhledem do nekonečné mořské dálky a necháváš se políbit můzou, abys napsala něco pěkného pro naši dušičku. Ale ty lístky růží - ty dvě barvy budou asi znázorňovat Tvůj temperament?: Někdy něžná a někdy zase rozvášněná - má to souvislost s láskou? Každopádně až se Ti tento sen splní a já věřím, že Tobě ano, přijedu Tě navštívit pokud budu zvaný host :o).

Ahoj Irenko,
díky moc za milý komentář. Udělal mně velkou radost.
Určitě, pokud budu ten domeček u moře mít, jsi zvaná. :-)
O růžích jsem psala proto, že je mám ze všech kytek nejraději.