- přeřazuju do rubriky - Zpovědi, pocity
Četlo se to dobře. Krásné, lehké jako bríza,prožité, intenzivní. Máš ušlechtilý jazyk a originální přirovnání, které dobře doplňují plynulost tvých myšlenek.
Ale je tu pár vážných nedostatků:
- Zcela mi nesedí kompozice, tedy rozdělení vyprávění na části, kdy vlastně nevíme co se děje a kam směřuješ..a taky o kom vlastně mluvíš.
Vím, že jsi tuhle formu zvolila nejspíš záměrně, aby jsi nám postupně mohla poodkrývat celý příběh, ale v mých očích jsi to tedy nezvládla. Žádné odhalení se totiž nekonalo.
Je to zamilovaná intuitivní zpověd člověka, který se snaží najít rovnováhu ve svých pocitech. A já se zase snažím najít rovnováhu v tomhle textu, který se mi četl sice dobře ale kladl mnohem více otázeek než kolik zodopověděl.
- spojení s tou paní, s kterou sis povídala pohledy mi do tohoto vyprávění taky moc nezapadá.
Pro mě je to tedy lepší 3ka - 2.8
Uvidíme co na to ostatní.

Za chvíli jsem začal mimoděk přeskakovat a ani jsem se tomu nějak moc nebránil. Hledal jsem záchytný bod a nenacházel, stále jsem jen tápal v mlze ...
Vím že nejsem na čtení soustředěný, Stínův komentář mne ještě jdnou vrátil, ale nepomohlo to. Není tu to Něco, co by mne k soustředění vyburcvalo, ale věřím, že najdeš vnímavější a zodpovědnější čtenáře než jsem já.

Stínku, děkuju za komentář, určitě mi pomůže v dalším psaní, jestli teda nějaké bude .
Nejdříve jsem zde tento příspěvek nechtěla dávat vůbec, protože je psaný dá se říci opravdu jen pro jednu osobu, která to pochopit dokáže...
Ale ještě jednou děkuju :)

Už jsem si to četla v preview a úplně mě překvapilo, jak krásně se dokážeš vyjadřovat. Zřejmě jsem podcenila tvé prozaické vlohy. Dýchá z toho velká intimita, na próze oproti básním je horší to, že ji v nich neskryješ a když odhalíš tuhle svoji citlivou část, může se snadno stát, že ti po ní někdo dupne a ještě si poskočí. Tady je, myslím si, natolik otevřená společnost, že se toho nemusíš bát. Na takovém Literu bych si to ale asi hooooooodně rozmyslela. K textu, mně se právě líbí ta neurčitost, nedovysvětlenost, protože co nám je do toho, co jsi s kým prožila, pochybuju, že šlo o to, pochlubit se s tím. Upřímně asi nejvíc mě dostala ta otevřenost a poetičnost, třeba ty pendreky z poutí (nesnáším je, ale tady mi skutečně chutnaly sladce:)....by mě zajímalo, jestli v téhle části nemluvíš o té paní z Davu, když píšeš v ženském rodě o ženě:) Je to zajímavý spletenec děje, osob, obrazů, situací s otevřeným koncem, za kterým si sice udělala pomyslnou tečku, ale přesto to v člověku vyvolá tisíc otázek, na které dostane sotva pár odpovědí....Ty, někdo, paní z Davu, Chorvatsko....nakonec, proč skládat cizí příběh.....mně se to líbí....rozechvělo mě to.

Kristýnko, ještě než jsem to četla, poradila jsem ti ať to opravdu zkusím dát na Postřeh. Aniž bych to četla věřila jsem, že to určitě obstojí a případné chyby budou komentovány tak, že ti pomohou se zlepšovat. A nemýlila jsem se...
Když jsem si to pak přečetla, vážně mě to chytlo. Něco to ve mně zanechalo...Něco neurčitého, přesto jsem si to znovu přečetla...Ovšem taky mi na tom něco nesedělo...Možná hned ten začátek, který mi neseděl do celého příběhu, ten kousek s tou ženou... Máš tam moc hezká místa a je to hodně moc citlivé...Řekla bych tak za 2 :)