Už delší dobu jsem přemýšlela o tom, že odejdu. Mám Vás ale všechny hrozně moc ráda a vůbec: Všichni jste součástí mého světa, už navždy a nezáleží to na tom, jestli jsem šťastná nebo smutná, jestli pláču nebo se směju, jestli jsem na Postřehu nebo ne, budu s Vámi a Vy snad budete se mnou.
Zažila jsem tady toho spoustu, i když jsem Vás povětšinou jen nenápadně sledovala a čas od času něco přidala, ale stejně jste mi všichni pomohli v sebe aspoň trochu uvěřit a dostat mě tam, kde jsem teď. Jen prostě cítím, že musím jít dál.
Pro mě už Postřeh není to, co býval. Kdysi jsem si dovolila ho nazvat domovem, ale teď už ne, už to tak necítím.
Neloučím se s Vámi, ale s Postřehem, to jsem hlavně chtěla říct: Že s Vámi zůstanu, ať se bude dít cokoli.

Jsi ta, která vystoupila z věčné mlhy, proto Mlhová víla. Je to jen označení tvých skrytých snů, které tě tvoří, i když si je neuvědomuješ.

Tak už mě jen napadá...Lidi někdy dělávají hlouposti, ti co milují.

Mějte se hezky. Barbara Smílová

Chtěla jsem se také rozloučit, nenalezla jsem však vhodná slova a upřímně je nenalezám ani teď. Tak ti jen popřeji vše dobré... A snad ze světa Postřehu a lidí z něj nezmizíš zcela úplně, byla by to škoda.

BlackT.

já se můžu k Tan jenom připojit a doufat že na srazech chybět nebudeš:))

moc děkuju...nechci se ztrácet lidem tady, a přesto se mi zdá, že to tak je...ale to je na dlouho a nechce se mi to tady rozebírat...ty se měj tak, jak to nejlíp půjde a drž se :-) mám tě ráda...

Podepsal jsem se tak, jako v mailu, kdy ti odpustil ten pátek.. Druhé setkání, kdy jsem lezl na most, ale ty jsi šla dál. Já jsem právě nahoře a koukám, jak odcházíš, ale nemá moc smysl volat, protože se neohlédneš. Jdeš tou svou cestou, snad už ne tak smutnou. (já mám nejradši ticho, tmu, řeku a měsíc, ale uvědomím si to jen když v takovém prostředí jsem).

Měl jsem hodně velký problém... odpoutat se od Postřehu, protože loučit se s Postřehem pro mě znamenalo loučit se se mnou. Ale.. pustil jsem si dvojí improvizaci.. mě a milana na el. kytaru z dob, kdy jsme k sobě měli blíž a vzpomněl jsem si, že ještě existuju jen já, uprostřed tmy, bez lidí kolem, bez postřehu. Klid. Tam se s tebou nemusím loučit, jsem to jen já, bez předsudků, společenských pravidel, jen s úsměvem a nebo depkou v sobě. Nebo obojí.

Až se potkáme v Opavě a všimnu si tě, neuteču. Pokud nevšimnu, tak zavolej jako minule.

///
Nemám co bych dodal. Snad jen, že tu věc co právě poslouchám nikdy nikomu nedám, bude si mě muset poznat osobně. Tajak ty (a moc jich není).

psal jsem to spontánně, a neuvědomil si jak to vyzní... myslel jsem blíž k tobě, ne k milanovi :P

" pustil jsem si dvojí improvizaci.. mě a milana na el. kytaru z dob, kdy jsme k sobě měli blíž"

Mám tě ráda, Ríšo...nebudu ti psát víc...že nemusím??

nemusíš. na sraze jsi mi pomohal ze všech nejvíc. Tohle je zase čin, který já tobě nikdy nezapomenu.

víš, tohle všechno...tyhle vzkazy...to je pro mě Postřeh...kvůli tomu jsem tu byla...ale už to tu nevidím, jen teď...chybí mi to...

Vše krásné je pomíjivé..
Pohltit a být pohlcen, to je život (Shopenhauer)

Jak tak koukám, loučí se s tebou celý svět. Dneska byla u nás celý den mlha, ale teď je i v Opavě, Ostravě, Brně a i ve Worthing v Anglii.. to jsou meteo stanice, ke kterým jsem dopojen.

Asi Te znam min, nez mnoho jinych lidi zde. V podstate jen ze srazu a trochu z Literu. Mas patrne k odchodu svoje duvody. Moc rada jsem Te poznala, Tvuj odchod je pro mne prekvapenim a hodne, opravdu hodne mi mrzi. Mam Te rada. Preji hodne uspechu na ceste zvolenym smerem. A verim, ze se nase cesty opet nekde a nekdy protnou...

Baruško, zlati ...
moc se omlouvám, že jsem se nepřidala k těm nahoře :( ale já poslední dobou mít strašně málo času, to ale neznamená, že Tě nemít ráda.. jasný?
Mám Tě víc než moc ráda. Ukázala jsi mi strašně moc věcí, víš? Nemyslím tím jenom čajovnu nebo minorit, ale i to, že jsou i takoví lidé, pro které stojí za to být.
Nemysli si, já nepřeháním.
Možná je to tím, že jsme se potkaly v době, kdy bylo všechno nějak moc složité, ale ukázala si mi, že to tak nemusí být.
Byla jsi jedním z těch človíčků, co mi pomohly najít cestu ven.
Na začátek.
bude mi smutno.

Zlati, nemusí ti být smutno...vždyť já jsem tu pro tebe dál...

Ať se ti daří Mlhová Vílo. Máme tě rádi.

a já mám ráda vás

Milá Baruško,
Tvoje "mlhová víla" už navždy zůstane v mém srdci.
Neloučím se, protože ... spřízněné duše se nikdy neloučím.
Ať Ti sluníčko i hvězdičky svítí už napořád. A piš, piš... máš toho mnoho co říci. :-)))
ahoj
Sibyla

Tebe mám taky moc ráda a hodně jsi mi pomohla, už jen tím, že tu jsi...
jestli mám co říct ostatním, to nevím, ale sobě stále dokola opakuji, že sny se mohou plnit, když v ně věříme, že to je to nejdůležitější...
chci kráčet cestou Jednorožců...

Má nejdražší slečno,
už jsem ti psala, že tvůj odchod z Postřehu byl pro mě jen otázkou času.
Budeš mi tady chybět, ano, ale my dvě se spolu přece neloučíme :). Ne, už nikdy…
Vždyť ty jsi moje Víla, můj anděl, který ještě možná neumí létat, ale to se brzy naučí.
Když jsem s tebou, vím, že už nikdy nebudu sama. A ani ty ne. Barbara Smílová už byla smutná dlouho..je načase, aby Mlhová Víla byla šťastná.
Je to zvláštní.
Anit je teď taky šťastná :).
Mám tě moc, moc ráda.
Navždy
Anit a Rachel.
P.S.:Kdysi jsem snila o světě Vil a Jednoržců, ale teď už nemusím. Vydala jsem se hledat lepší svět a věřím, že ho najdu. Přeju tobě to samé, Vílo...