Ty tvé básně mají svou svéráznou atmosféru, hodně mi dávají.
Někdy žasnu nad tím, kam chodíš pro ty slovní obraty : Točíme levobočky
a ještě z toho máme srandu...

Ty Tvoje sebeshazující anotace - nakonec se přivážeš preventivně na kříž jako Maddona, ne? A opět spor o interpunkční znaménka, některé čárky mne tam vysloveně ruší, ty v posledních veřších 2. a 3. sloky - no já bych, je-li potřeba vyjádřit básnickou pomlku k zdůraznění následujícího slova či obratu, raději použil svou oblíbenou "-". Jinak se mi ta imaginace a občasná rozpustilost docela líbí (máme srandu... !), jen jsem neporozuměl ani alegoricky Zimě, zato Léto, i když také nechápu rudovousy, mi nijak nevadí (jen mi to proBoba nevysvětluj ani tady ani nikdy ... :) )

to by bylo vcelku efektní:)

Společně s Kolíčky, Velmi krátkou leností a Druhými poznámkami k podzimu pro mě jedna z tvých nejlepších básní, co jsem tady mohla číst. Ten konec je neskutený.
"Léto? To je Znojmo. A Dyje. a rudovousy na kopcích
vinic." Mám pro tvoje díla neskutečnou slabost. Doufám, že se ti jednou poštěstí vydat sbírku.

poslední o Znojmě je opravdu krásná, první rovněž, možná bych za sebe vypustil ptákům, pak by se mi to zdálo čistší a básnicky sebevědomější, ostatní dvě části rovněž zdařilé, ale ty dvě pro mne to nejlepší, co jsem od tebe četl.

Mimochodem, nepublikovala jsi tu část s tím levobočkem na jiném serveru, konkrétně na Písmáku nebo Totemu ?

Nee, na Písmáku jsem nikdy nebyla, na Totemu jeden čas, ale tohle se tam již nezjevilo. Navíc všechny 4 části vznikaly současně, takže jsou vlastně takový celek. Jinak děkuju.

a ještě jedna se mi od tebe líbí, teď jsem název zapoměl, ale je o cikánce na věži