Je to trochu jiné než jsme u Tebe zvyklí....rozhovorem,kdy se každý z protagonistů "drží svého " získala báseň zvláštní spád,je tam vše,co tam má být....líbí se mi to

Nevím co k tomu říct pořádně, každopádně se mi to hrozně moc líbí... (omlouvám se ale na lepší komentář se momentálně asi nezmůžu :X )

Něco takového od tebe čtu poprvé a že tě čtu už dost dlouho. U tvých děl mám často problém, že mi v nich přebývají slova nebo nezní mým uším. Tady se mi to líbí od prvního po poslední. Je to nápadité, "přešlapuji jako Marokánka Nebýt pusinek..." úžasné, silné. Celé to má tolik co do sebe...bílý dům, bláto...ty květiny...každá má svůj jedinečný význam...příběh, který může rozvinout...další cestu a ta skica na hrudi. Je to plné jakýchsi zvláštních kontrastů a přitom se nebijí...Já už toho radši nechám, protože nejspíš plácám hlouposti. S tvým dovolením si tohle dílko uložím mezi oblíbená, protože je v něm něco, co na mě působí hodně silně. Pro mě tvá vůbec nejlepší báseň. A moc nezpychni, však on přijde někdo, kdo ti to zkritizuje:")

to doufám že někdo takový přijde:o) já a pýcha? co to je ????