Pravda je názor většiny.

Velmi nahlas mlčky nesouhlasím, ale nechám Tě při tom ...

Budu oponovat jedním příkladem....po úzké silnici jede automobil.po jeho pravé straně stojí skupina lidí a vidí automobil žluté barvy.tedy vidí žluté auto.Na levé straně silničky stojí jeden člověk a vidí,že kolem něj projíždí automobil,který má střechu žlutou,přední kapotu také,zadní část auta také,ale oboje dveře na levé straně jsou natřeny základovkou a ta je hnědá.Takže vlastně vidí žlutohnědé auto.
Je opravdu pravda na straně většiny?

Reni, nakousla jsi opravdu zajimave tema (i kdyz zde jiz bylo nejednou nakousnuto. Vzpominam si na diskuzi s Dorianou). Doufam, ze tentokrat vzbudi u ctenaru vetsi zajem a ze se do rozhovoru zapoji vic lidi.
Napsalas:"Ve středověku převládající názor na pravdu nacházíme již u Augustina: pravda musí být neměnná, nutná a věčná. Těmto požadavkům mohou ovšem vyhovovat pouze ideální skutečnosti." To je asi jedine, co se da rici o pravde - je to jakysi pomyslny, jen v nasi psyche existujici (a tedy idealni) fenomen.
Kdysi jsem v komentari zde, na Postrehu, psala, ze pravda je predevsim vec dohody. Dokumentovala jsem to zidli. Dohodneme-li se, ze budeme takove te vecicce, ktera ma ctyri nohy a jednu vodorovnou plochu, urcenou pro obcasne odkladani nasich zadnich partii, rikat "zidle", pak to bude pokazde pravda. Ale take ji muzeme rikat "sedatko","kresilko", "chair", "stul" (rus.) atd. Ten "stul" to ostatne dobre dokumentuje: pro Rusa je stul zidli, kdezto stol je stolem. Dve pravdy - obe pravdive -).Formalne moznost dohody existuje, budeme-li uvazovat v ryze teoreticke rovine (napr. v matematice) a pracovat s binarni soustavou, t.j. moznostmi nula-jedna (ano-ne). Teorie informace ostatne poukazuje na to, ze nejvetsi mnozstvi informace obsahuji nejkratsi vyroky, cili v podstate ono "ano versus ne, ci 0 versus 1).
Dokonce i tak exaktni veda, jiz je matematika, casto nechte lze. "Deti, kolik bude jedno jablko plus tri hrusky?" - taza se pani ucitelka... Ctyri! - Kec! Jedna plus tri jsou ctyri, ale jedno jablko plus tri hrusky zustanou jednim jablkem a tremi hruskami. -)
A posledni: "Kdyz mi bylo asi sest, sel jsem jednou do nasi zahrady a zahledl tam krasny ker prave kvetouciho zlateho deste (forsytie).Najednou mi napadlo: vnima jeste nekdo dalsi zlut techto kvetu takovou, jakou ji vnimam ja?..." Toto je uryvek z prace jednoho americkeho psychologa.
Mam opravdu zelene oci?

Sémantický příklad mi přijde poněkud zcestný, to, co nazýváme židlí přece není "židle", kdežto denotát, kterému přisuzujeme v určitém smyslu jazykový výraz a ten může být jak "židle", tak "chair". V případě jablek a hrušek jde zase o třídy. Výsledkem jsou čtyři entity z třídy ovoce, či jedna a tři entity samostaných tříd jablek a hrušek.

Přečetl jsem s chutí, a i když si nejsem jistý, zda některé vývody filosofů jsou zde dobře interpretovány, chci za ten článek poděkovat. A nyní je jedno, kdo má v čem pravdu. Nabídla jsi jistou škálu pohledů, vyprovokovala diskusi, a ta ( a je úplně jedno, zda v ní někdo uspěje více a někdo méně) nutně vede k vlastní vnitřní konfrontaci osobní zkušenosti s osobními kritérii morálky. A to mi přijde hodně fajn a taky hodně potřebné.

Napíšu své vnímání pravdy. Smířil jsem se s tím, že pravda nikdy nemůže být celá jen na jedné straně. Vnímám ji jako velmi relativní, snad až nereálnou hodnotu. A přesto se často ptám Boha a svého svědomí, kde se nachází. A ač někdy neposlouchám, minimálně mne brzdí v něčem, co je nepravdivé, nepoctivé. Možná je pravda poctivost. Ale je to jen spíše intuitivní vnímání, které mi však pomáhá v tom, že beru-li si při rozhodování jako soudce Boha či svědomí, pak ubližuji mnohem méně.

A ještě jednou děkuji. Přistihl jsem se, že tuto abstraktní hodnotu potřebuji vnímat.

Rozor to vystihl dokonale. Existuje snad opravdu jen niterni pravda. A ta je spise o pravdivosti, o nefalsovanosti, o "poctivosti". Je to stav, kdy moje svedomi souhlasi s mym rozhodnutim, mym cinem, a nic mi nevycita...

Omlouvam se. Patri tam samozrejme "Rohoz..."

Děkuji všem,co se zapojili do diskuze,jsem ráda,že článek psaný před dvěma léty,je ještě pořád aktuálním.Já vím,že jsem vybrala téma,které se nevyřeší...možná nikdy,ale snad jsem i tímto nahlédla do vnímání pravdy těch ,kteří se ozvali.
Je mi blízký pojem niterní pravdy v nás.Možná.že ještě někdo přijde se svou troškou do mlýna a osvětlí své pojetí.Budu se těšit.

Zvláštní, jak pozdě jsem se dostal k článku s takto zajímavým tematem. Prve, nejsem si jistý, jestli v článku nedocházelo místy k záměně pravdy za univerzálii. Pravda je definována jako "shoda mínění se skutečností", tedy jako esence vědění. Celá půlka článku se navíc nese v etickém a nikoli epistemologickém duchu, jak by snad člověk čekal.

Pravda je naší vírou v axiómy a v to, co vidíme, přisoudíme-li navíc axiómem tomu určitou pravdivostní hodnotu. Nic víc a nic míň na tom není, filosofové všech věků předkládali jen různých axiómů, přičemž čím méně jich bylo zapotřebí, tím větší sílu jejich teorie měly.