lampiony mi báseň trochu srazily níž, ale to je jen můj předsudek z vyprávění rodičů.ovšem velmi oceňuji, že jsi podala velmi srozumitelně a tak si to každý může výborně představit, i já na té básnické pouti jakoby byl a rád jsem se v ní ocitl, každá pout vypadá jinak, u nás je polední mše v kapli a odpoledne se sejde celá vesnice u kácení Májky, která se potom draží :o) uch to byla jen taková hloupá sentimentální vsuvka :o)
alemyslím že toto by to příjemné by to mělo navodit každému, další důkaz, i jednodušší poezie umí zapůsobit když je napsaná s citem a bez klišé

Už jsem dříve napsal, že se s tvými básněmi sndadno ztotožňuji. Líbí se mi natolik, že drobné formální výhrady nemám chuť uvádět, poněvadž by jako by zpochybňovaly
můj skutečně hezký dojem.

Nevyznám se v technických možnostech tohoto serveru, a tak ani nevím, zda jako autoři máme po zveřejnění básně zde udělat nějakou korekturu. Pokud ne, je to škoda, poněvadž by díky názorům, které se zde objeví, mohlo v odůvodněných případech dojít k dalšímu posunu ve formě s v projevu textů.

ještě můj nick - podpis

Sice jsem nikdy na žádné pouti nebyla - nesnasim masové primitivni radovanky... Nicmene podobna nalada muze cloveka prepadnout i po skonceni neceho zcela jineho, nez pout... Tato basen se Ti vydarila. Perfektne navozena atmosfera. Snad jedine prebytecne slovicko - kazde ma smysl. Fakt hodne dobra basen -)

Jo, patri tam: "ani jedine prebytecne slovicko" (ne snad). Opravdu zadne prebytecne jsem nenasla -)

Děkuji Táni...také nemusím masívní oslavy a jiné podobné akce,ale toto jsem milovala jako dítě....s rodiči jsme jezdili do Soběslavi,jihočeského města,nedaleko Tábora, večer jsme se prošli podél Lužnice,poseděli na lavičkách nedaleko sošky hudebního skladatele Otakara Ostrčila a vraceli se nejdříve k dědovi a babičce,to jsem byla hodně malá a potom do hotelu Zvon,kousek od náměstí nebo přímo na náměstí do hotelu Slunce.Dodnes na to vzpomínám a nějak nevidím ty masy lidí,ale rodinnou pohodu. Pak jsem byla ještě na několika poutích jinde,už dospělejší a bylo to jiné, všímala jsem si spíše té situaci...po pouti...a
tak vznikla tahle báseňka,byla zasunutá někde hodně vzadu a na světlo jí pomohl vlastněV.hasalík svou "hospůdkou"......tak vznikla a ty ty kostelní zvony ze Soběslavi,ty tam prostě musely být....

líbí se mi, snad pochopil. Básně nerozebírám, neumím to.

Vážím si toho,že jsi zareagoval...děkuji.

:)