Takže přátelé, přesně takhle ( teď mluvím čistě o formě) si já představuju poezii v próze. Vím, že v tom v minulosti měli někteří autoři nejasno.
Tenhle počin se mi po všech stránkách velmi líbil, to asi proto, že mu rozumím, tedy až na poslední větu.
Hodnotím - 1.4

Podle očekávání báseň, která jednoznačně a zřetelně přesahuje místní standard. Vlastně ani nemám zásadní připomínky, spíše subjektivní. Tou první je dvojí dvěta - a jakkoli se to může zdát prosté - vím, že to má úlohu důrazu, přesto by možná prospěla taková drobnost, kdyby v první ze dvou použitých vět bylo napsáno pouze - jakkoli ( nemá být jakkoliv ? - to je jen dotaz ), tedy až druhá by pak začínala "a" jakkoli, pak by ten důraz byl tímto jaksi ozřejměn.
Druhou připomínkou - jsou - zažloutlé sbírky francouzských poetů - sama tato odvolávka se v daném duchu v poezii objevuje,ale to by mi nijak nevadilo, to je v pořádku, jde jen spíše o vyjádření, třeba - zažloutlé sbírky - spíše stránky, ale obojí bych vyjádřil jinak. A pak snad poslední verš, co se týče snad ryrmu, je souzvučný kost - opojnost, neumím vysvětlit proč, ale možná to trochu zvukově naráží navíc na noc v předchozím verši.

Naopak se mi líbí celé pojetí básně, srozumitelnost. Působí opravdu jako báseň, a ačkoliv se jedná o volný verš, je zde použito několika souzvučných rýmů a ty dávají básni vzlet. Báseň graduje i myšlenkově, moc se mi líbí pojetí šeříku, zdánlivě kýč, banalita, ale zde umně svým vyjádřením jako kýč popřený. Je to ukázka toho, jak se dá psát i o zdánlivě kýčovitých věcech, jestliže se drážejí od života.

A to ti odpustím, že nemáš ráda Ježíše. Já ho rád mám, ale zase, tvé vyjádření prostě má své místo, dacela text obsahově vyšponoval. Prostě chválím.

No víš, já mám Ježíše celkem ráda. Fascinuje mě jako historická osobnost. On se ale chudák převtělil do něčeho jiného:)Budiž mi odpuštěno.

Díky. Jsem ráda, že se líbilo.

Hehe...
Hoja.
Právě poslouchám soudtrack Čisté duše (ta melodie, kdy se scéna míhá v těch barvách - prostě James Horner) a právě si čtu tohle.
Pěkné...
Jenže. Tyhle rozepsaný úvahovky jsou vždycky o něčem, takže nemá cenu tu vypravovat, že to má nějakou myšlenku a proto je to supr.
Volba slov dobrá a některé slovní obraty taky. Poslední dvojverší je na tom celém to nejlepší, asi tak o třídu než zbytek díla. Přesně tohle bych čekal po třech měsících půstu od kohokoliv.
Sám bych to hodnotil jako mírný nadprůměr. Líbilo se. Ende.

S tou poezii v próze a prózou v poezii jsou zde myslím nějaké zmatky. Já si myslím, že toto je próza v poezii, protože prozaický text (i když lyrický) je vsazen do veršů, tedy poezie. Taková kategorie tady ale není, mohlo to však klidně být ve volném verši.

Jinak nebudu nijak složitě hodnotit, mám rád básničky, které dobře zní, takže zde za 2.