Toto se vzpírá snaze hodnotit článek jako umělecké dílo. Je to publicistika nejniternějšího typu, výpověď o sobě a svých blízkých, beroucí dech svou naléhavostí a upřímností.
Otázku, co způsobuje tzv. rány osudu, si kladli lidé vždy, protože je to nepochopitelné rozumem. Každé náboženství, od prvotních animistických zlých duchů až po složitě prokombinovaný buddhismus, si nacházelo svá vysvětlení, která ovšem lidem přímo zasaženým byla reálně celkem k ničemu …
Jeden z nejznámějších případů je ten, jak se z problému "vylhal" Ježíš (cituji z Nové Bible Kralické): << 1. Když pak šel kolem, spatřil člověka slepého od narození. 2. Jeho učedníci se ho tedy zeptali: "Rabbi, kdo zhřešil - on, nebo jeho rodiče - že se narodil slepý?" 3. Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají na něm být zjeveny Boží skutky." >>
Zrnko pravdy v tom je. Právě ve vztahu k neštěstí svému i druhých se odhalují pravé stránky povahy lidí, jejich skrytá síla i slabosti. A snad každý upřímně cítící by chtěl být právě oním Ježíšem z pokračování citátu: << 4. Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5. Dokud jsem na světě, jsem světlo světa." 6. Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a tím blátem pomazal oči toho slepce. 7. Potom mu řekl: "Jdi, umyj se v rybníku Siloe" (což se překládá Poslaný). Odešel tedy a umyl se; a když přišel, viděl. >>

Děkuji Harry... psala jsem to spíše jako příběh ze života....mého a mé dcery...neumím si moc vymýšlet, nejsem povídkářka a obdivuji ty, co to umějí. Vším co píšu se jako nit nese něco ze mne...většinou mé pocity, touhy, vlastně i názory. Víš, život je strašně inspirující záležitost.

"Plivl na zem a udělal ze sliny bláto atd..." A tady je vidět, jakým idiotským pohádkám jsou masy lidí schopny věřit a třeba kvůli nim i zabíjet.

Hodnocení povídky zatím nebudu říkat a počkám s ním pochopitelně na uzávěrku.

Jakube, jako ATEISTA - ovšem ne bigotní - Ti říkám, že jsi v tomto úplně, ale úplně mimo.
Ovšem tato povídka - zpověď si nezaslouží ani prezentaci Tvého odsudku a tím víc jakoukoliv diskusi, která by na něj navazovala. Doufm, že na nadhozené dílčí téma již nikdo psát komentáře nebude a soustředí se na to, co je obsaženo přímo v článku. Děkuji předem. IH_

Jakube, to je soutezni povidka? Proc tedy neni oznacena logem The Story 2007?

Jo, sorry, je to tam.
Nicmene, Jakube, coby porotce se nesmis (nesmim) k tomu vyjadrovat do uzaverky ... -)

Podstatou soutěží je relativní hodnocení děl, ne absolutní. Mohu klidně říct, že se mi všechny povídky zatím velmi líbily a neujasním výsledky hodnocení ani o ň.

Hary, co je na budddhismu "slozite prokombinovaneho"?

Povídka má v anotaci napsané The Story 2007, jak bylo domluveno. Drobné estetické úpravy nejsou problém dořešit později.
Jakub svým komentářem nikterak nepošlapal roli porotoce.
Všem porotcům:
Od 6. 9. můžete k soutěžním povídkám přidávat své slovní hodnocení. Nikoliv však bodové, to mi prosím zašlete na email. Děkuji.

Zadam vsechny ctenare o komentare (co nejvic) komentaru k soureznim povidkam. Domnivam se, ze muzete nam, porotcum, pomoci objevit, vsimnout si neceho, co by nam jinak uniklo.
Dekuji.
Tanicka - GreenEyes

No, připomělo mi to oblíbenou hlášku našeho třídního: "Hlavně,že jsme zdraví." Souhlasím s Harym, že je za těžko hodnotit uměleckou hodnotu. Trochu mi to připomělo příběhy ze života čtenářek, co si občas každý přečte na záchodě v nějakém tom časopise, čímž to nechci zhazovat, to vůbec ne.Je to prostě jen těžké zhodnotit.

Díky za poznámku,že jsi to nechtěla shodit, víš do časopisu, který se čte na záchodě, bych to asi nepsala. To je velmi intimní zpovídání se i z chyb, kterých jsme se obě dopustily. Možná jsem to psala proto, že Postřeh není bulvár, který já zavrhuji, možná právě proto, že si zdejšího vedení i těch, co tu čtou , vážím, tak jsem dodala i fotografie z domácího alba. Jsou tam jako dokreslení i jako kontrast k psanému. Možná, že i toto byla chyba. Ale jsem jen člověk.

Je to v první řadě otevřenost a odvaha, rozhodně ne chyba.

No kdyby se to nestalo, je to uvěřitelné asi stejně jako že z plivnutí na zem se stalo bláto, ono se to stalo, že?

Těžko říci nakolik je to povídka - je to spíš deník, nemá to onu pointu, žádné vyvrcholení, ale neříkám, že je to špatné.
Já neumím psát o věcech, které se staly a proto mi je to cizí, ale věřím, že je to napsané víc osobně než jakákoli jiná povídka tady

Asi coby porotce nemam na to pravo. Ale dnes uz mozna jo... Kdybych to hodnotila jako ctenar, pak patrne velmi podobne...

Byla bych vdecna nekterym autorum za uvedeni tematu a zanru sveho dila (nemylilm-li se, jsou tri, tak snad neni tezke si vybrat). Jinak se totiz v tom obcas nezorientuji...

HODNOCENÁ KRITÉRIA

Hodnotil jsem povídky podle sedmi různých kritérií: stylistiky, gramatiky, originality, dodržení soutěžního tématu, atmosféry, realističnosti (=uvěřitelnosti) a na závěr podle osobního dojmu. Výsledné body se odtajní až při vyhlášení, proto nyní jen slovní hodnocení díla.

STYLISTIKA

Stylizování celého textu je sice poměrně neinovativní a chvílemi dokonce i zmatené, na druhou stranu svědčí o profesionální práci s textem, dokáže udržet napětí, připoutat čtenáře a nepustit jej, dokud nedočte poslední větu.

ČEŠTINA

Omlouvám se, ale zde jsem skutečně nemohl jinak. Dobré stylizování je sráženo zcela zbytečnými chybami, většinou čistě syntaktického rázu, které občas bohužel překračují únosné meze. Hodnotil bych mírněji vzhledem k tomu, že autorka s psaním na PC teprve začíná, ale při tomto hodnocení nemohu brát osobu autora v potaz.

ORIGINALITA

Samotný příběh sice žádnou originální a novou myšlenku přináší, je však poměrně neotřelým způsobem stylisticky zpracován.

(... konec první části ...)

(... začátek druhé části ...)
DODRŽENÍ TÉMATU

Konflikt rodiče s dítětem je zde sice zachycen, ale spíše jako odbočka, nebo ohraničená kapitola. Rozhodně nehraje natolik hlavní housle, jak dle zadání hrát měl. Na druhou stranu se však nepochybně jedná o psychologické drama, což je zde zpracováno čtivě.

ATMOSFÉRA

Atmosféra celého díla je příjemně civilní, rodinná a chvílemi až nostalgická nebo sentimentální. Neopouští nás ani v jednom okamžiku povídky, možná ji však někdy chybí na síle a mohla být hlubší.

REALISTIČNOST

Ruku v ruce s prvotřídním stylistickým zpracováním kráčí realističnost děje. Ano, takhle by se lidé nejen mohli chovat, ale takhle se skutečně chovají a takto prožívají.

SUBJEKTIVNÍ

Tento příběh možná na mě nedýchal profesionálním zpracováním jako jiné, ale bylo na něm skutečně vidět, že pochází od srdce a byl psán s velkou láskou, nebo spíš, s velkým osobním prožitkem. Znám astma, znám nemocnice a znám spousty lidi postižených fyzicky i psychicky a možná právě pro to pro mě tato povídka možná znamenala víc než pro ostatní. Když jsem ji dočetl, tak jsem se zastavil a musel se nad ní skutečně zamyslet - ne z hlediska hodnocení, ale z hlediska toho, jak moc na mě zapůsobila. Přál jsem si okamžitě, aby zrovna tato nesmírně emotivní povídka vyhrála a chtěl jsem jí dát plný počet bodů, ale to bych byl špatný porotce, protože bohužel po ostatních stránkách tak vysokých kvalit mnohdy nedosahuje.

Děkuji Jakube za Tvé hodnocení, je vidět, že sis dal práci a oceňuji to. Jsem ráda, že i Tobě, člověku o generaci mladšímu, můj příspěvek něco řekl.

Coz, moje hodnoceni jsou na svete:

Hodnotila jsem tez dle nekolika hledisek, a to:
a) zda dilo splnuje kriteria zadaneho zanru a tematu,
b) originalitu nametu, napadu,
c) kompozice, vypravecske schopnosti autora (plynulost, slovni zasobu neboli bohatost jazyka, napinavost, duveryhosnost pribehu ),
d) pointu, spad, rozuzleni, popr. pouceni,
e) stylistiku, gramatiku,
f) zde obrazove prilohy,
g) dalsi zvlastnosti dila, vcetne osobniho dojmu.

Budu nemilosrdna vuci vsem autorum. Jedna se o soutezni dila, takze latka by mela byt nastavena hodne vysoko...

K tomuto dilu:

PART 1

ad a) : Dilo nesplnuje kriteria zadneho ze zadanych zanru a temat:
nemohu nazvat ho ani povidkou, natoz psychologickym dramatem. Chybi zasadni rysy dramatu: konflikt, dramaticke prizvucne body, spad. At se snazim sebevic, nenalezam dokonce ani naznak tzv. pliziveho, permanentniho, pomaleho, ticheho dramatu... Dojem deniku dotvari i suche vypraveni, pomerne mala slovni zasoba. Ve vyprave nejsou jazykove "vypichnuty" zadne zvraty, zlomove body.

ad b): o originalite radeji nemluvim... Zadne jeji znamky jsem neobjevila.

ad c): dilu chybi kompozice. Cely "spis" ma jakesi podivny, nudne deskriptivni raz, jakoby se jednalo o vynatky z deniku, vypisy z chorobopisu, ci neprilis uprimnou zpoved v psychologicke poradne. Dilo sice je verohodne, ale tak moc, ze spis pripomina otrely pribeh, ktery mohu denne zaslechnout na trznici. Zadne napeti, zadne emoce ... V ctenari nelze vyvolat nic, co neni v samotnem textu... Denik nesmirne pasivni, az lhostejne matky, se spoustou prevzatych, konvencnich nazoru, obcasnou mirne hysteroidni reakci - tot je muj jediny dojem ...

ad d) zadny spad, zadna gradace, zadna pointa...

PART 2

ad e) Stylistickych a gramatickych vad jsem objevila dost. Odstavec prvni: "...jedním prstem ji pohladím", odstavec druhy: "lehce, jen prstem, pohladím...".

Obcas nechapu, "co tim chtel basnik rici" : "Máme teď napjaté vztahy. Jako bych pro ni byla vzduch. " - Tak napjate vztahy, nebo lhostejnost (vzduch)?

Odstavec: " Máme teď napjaté vztahy. Jako bych pro ni byla vzduch. Chápu, že s ní cloumá puberta a dotkl se jí rozvod. Pořád ještě vidím její vyděšený obličej a slyším prosby, aby se táta vrátil. Udělala jsem chybu, nikdy jsem nechtěla, aby viděla, co s ním alkohol dokáže udělat. Starší dcera je už dospělá a ví, ale Radka, pro níž to byl ten nejlepší člověk na světě, ne. Věděla, že si dá pivo, ale nikdy neviděla ty konce. Navíc mě děsí její nespavost. Dlouho do noci má rozsvíceno, sedí nad knihami, ale o mou pomoc nestojí. Je odtažitá. Zhasíná až kolem třetí ráno. Obě vstáváme v šest. Já jsem unavená, ona plná elánu." - -"vidím" - "viděla", "ví" - "věděla"- "_neviděla" - zni to hrozne!

Vyrok "Nedávám najevo šok" je absurdní. Sok se neda ovladnout...

Nechci pocitat, kolikrat se ve dvou odstavcich vyskytuje slovo "trava"... Dalo se to nahradit "marihuanou", "mariankou". "jointem"... Divim se, ze matka astmaticky nevi, ze se astmatikum po trave ulevi (existuji desitky lekarskych clanku na toto tema)... To jen dotvari dominujici dojem matky, jejiz zajem je spis deklarovany, nez skutecny...

Opominu dalsi chyby. A uz vubec nerozebiram interpunkce.

"Rok 2004:


„Děkuji Vám a prosím vás..." - proč Vám, ale vás?

Taničko,
samozřejmě vím,že se astmatikům po kouření uleví,ale to neznamená, že souhlasím s tím, že má dcera bude kouřit marjánku....
nebudu se dohadovat o chybách, které mi tu vytýkáš, to, že jsem použila ve dvou následných odstavcích stejný text, je úmyslné, nemusíš s tím souhlasit, ale já bych to neměnila.....

To jako fakt, s tou trávou? Že to nevím ani já, astmatik sám...

Harr,
díky. Nechybí tomu nic.Strach.Sebezpověď a hledání vlastních omylů...(tím asi prochází každý citlivý rodič). Cit.Láska.Bezradnost, hledání klíčem lásky a porozumění.Tvá Radka má štěstí... má Tebe...

ad f) obrazove prilohy (fotky) se mely vycentrovat, coz neni tak problematicke. Vadi mi, ze fotky nemaji vypovedni hodnotu, ktera by mela vztah k podstate dila. Jsou to rodinne momentky - nic vic.

ad g) muj celkovy dojem je nasledujici: je-li pro matku problemem prekonat 250 km, pak musim vnimat celou zpoved jako pouhy verbalizovany alibismus, nikoliv jako verohodnou vypoved... Rozhodne nevnimam tuto povidku jako literarni dilo. Moje hodnoceni je jednoznacne.

Byla bych vdecna autorum za to, ze se dokazi postavit celem k hodnoceni kterehokoliv porotce, byt by slo i o nemile hodnoceni.

SOUTEZ NENI O EMPATII.
POSTREH funguje pod zastitou NARODNI KNIHOVNY, tomu by mela odpovidat soutezni dila.

Dala jsem takové fotky, které jsem považovala za vhodné a jasně jsem upozornila na to, že jsou kontrastní, o jejich kvalitě nediskutuji, protože jsem je nedělala a ani fotografování nerozumím,...dále....jak asi jsem věděla, jak dcera po nehodě vypadá..nebo to si myslíš, že ji ta sanita vezla 250 km až ke mně?
....Jsi tu od toho, abys posuzovala díla...v tom Tě naprosto podporuji, ale nejsi tu od toho, abys soudila mne.....to by totiž zavánělo neprofesionalitou a Ty nejsi neprofesionální.

Ja neposuzuji Tebe, nybrz hrdinku deje. Cele to dilo mohlo byt pouhym vymyslem. Na tom neni nic neprofesionalniho...

Přijde mi očividné, že to dílo výmyslem není a i mně se nelíbilo tvé kritizování Harr jako matky.

K tomu už opravdu není co dodat....

Opravdu dobré Drama které vychází z okolností, horor prožitý, přesto že mezi lidmi není bariéra nepochopení, kdy opravdu plyne obyčejný život. Vše prožité do morku kostí a přitom zajímavé, spádné.

Podrobnější hodnocení - rozbor
Dodržení tématu – velmi dobré.
Linie příběhu je také vedená dobře. Jedná se o 25 let, a řekl bych, že to nemá hluchá místa, četl jsem jedním dechem.
Kultura řeči a výrazových prostředků – velmi dobrá.
Slova se příliš neopakují, vše je vedeno příjemně a vyprávění má docela příjemný hovorový jazyk. Jestli že u mě něco trošku snižuje, tak to je „APOSTROFOVÁNÍ“ Nemám rád poangličťování českého jazyka.
Celistvost – velmi dobré
Působí to velmi kompaktním dojmem. Vše do sebe zapadá.
Čtivost – velmi dobré
Jak už je uvedeno výše, líbí se mi jazyk, hovorový jazyk. Líbí se mi, že tam není nic „okecáváného“ navíc, takže je čtivost velmi dobrá.
Dodržení zvoleného žánru- uspokojivé až dobré
Tady musím být bodově poněkud uvážlivější, protože fakt je ten, že se v pravém smyslu nejedná o povídku, ale více méně o reportáž. Vlastní, intimní reportáž, prožitého, což sice nic neubírá ani čtivosti, ani spádnosti, ale přeci jenom zadání znělo povídka, takže jestli dílo má nějakou slabinu, je to právě tohle.

Závěr.
No jestli to tak bude pokračovat, tak tedy fakt nevím. První věc a tak kvalitní, Spádné, kulturní jazyk, dobrá vypiplaná stavba, co dodat? Podle mě jedno z horkých želízek v ohni.

Oceňuji Tvůj rozbor i způsob, jakým jsi mou práci ohodnotil. děkuji.

Jsou věci, které mě potěší a pak takové, které zamrzí. Je jasné, že kvůli citlivé zpovědi nelze povídku v soutěži zvýhodňovat jen proto, že v nás probouzí soucit.

Zamrzelo mě v hodnocení Táničky hlavně toto: "az lhostejne matky". Tady nemůžu mluvit o hodnocení, ale cílené provokaci.

Potěšilo mě, že právě zde měla odvahu Harr vydat takovouto zpověď. Dílo sice nebylo příliš spojité, ale svou úpřímností velmi cenné. Vážím si této autorky, a myslím si, že v hodnocení porotce by neměla chybět jedna maličkost - úcta.

Postřeh byl vybrán národní knihovnou právě v době jeho největší upřímnosti. Kdy já psal o šikaně, Anit o tom, jak žije s přetvářkou a Whiteshadow publikoval příběh o sexuálně zneužívaném chlapci. Byl jsem moc rád za toto dílo jedné z nejstarších autorek (dobou činnosti na tomto médiu :) ). A nechci, aby jedním komentářem byla příště odrazena k podobnému počinu. Myslím si, že porotce není ten, který rozhoduje, jakých prací se do budoucna vyvarovat (činí tak negativismem, skepsi k dílu), od toho jsou tu jiní a ohánět se NKP, prosím, to nechte na lidech, kteří to dotáhli k podpisu smlouvy a zařazení do katalogu.

Kdybych měl hodnotit jako porotce, asi bych hodně strhával body - ale soutěže neříkají, že odevzdat něco trochu jiného je špatný počin - soutěže jsou motivační činností, které vedou k odhodlání napsat něco, na co ostatní nezapomenou.

A pak, většina lidí si díla přečte až po uzavření The Story a jejich kritéria budou zcela jiná a myslím si, že za tento příběh budou rádi.

K fotografiím - já nesnáším, když jsem kdekoli na fotce a proto jsem trochu pomyslel na dceru, jak to vnímá ona, ale zřejmě nebude trpět stejným komplexem a přijme to pozitivně :).

Děkuji za Tvé vyjádření, nechci, aby tu byly díky jednomu hodnocení vyvolávány spory. Chápu, že některé věci "sednou" a jiné zrovna ne, bez ohledu na to, kdo je napsal. Nešlo mi o vyvolání soucitu...prostě někdy se stanou v životě věci, na které nejsme připraveni a řešíme je tak, jak to zrovna jde. samozřejmě se nevyvarujeme přehmatů a omylů. Nejsem žádnou výjímkou. A co se fotografií týče....to bude asi problém...dcera o článku ani o fotkách neví a myslím, že mě asi nepochválí. jak vidíš, nejsi se svým postojem k tomuto sám.

Z deníku matky... Tak bych viděla celý tento příběh. Odlišuje se od zadání, měla to být povídka a ne reportáž.
Je psána poutavě, přibližuje prostými a přesto neotřelými slovy celou tu hloubku trápení matky pod tíhou snad celého světa. Protože jen tak se dá nazvat to, co prožívá při nemoci svého dítěte.

Psychologické drama o vztahu rodičů a dětí jak se patří. Odvaha takové zpovědi je úctyhodná. Dílo je čtivé, plynulé, autentické, úderné a práce se slovy je efektivní. Skoky v čase jsou zvládnuté a poměr přímé řeči a vypravování také.
Jediným ( bohužel důležitým nedostatkem) je nedodržení žánru - tématická povídka. Dílo je psáno spíše reportážním stylem.
Jsem rád, že jsem si ho mohl přečíst.