Z tohoto díla moc nadšený nejsem. Zvolený jazyk se mi až na kontrapruduktivní experimenty s přeházeným slovosledem líbí. Indícií, které by mi napověděly o jakou osobnost se jedná je tam na můj vkus příliš málo.
Celému počinu by mohla napomoci nějaká ta pointa či podstata sdělení načrtnutá v začátku a zvýrazněná v závěru, což by sebou dost možná přineslo i sebevědomější název celku. Chtělo by to kostru pro všechny ty metafory, aby nevyzněly naprázdno.
Jsem zvědavý na reakce čtenářů, které mi třeba napoví jak s podobnými díly naložit příště.
S pozdravem Stín.

Nechci se chválit, s osobností jsem neměl pražádný problém (už jsem soukromě zkonzultoval s autorem), dokonce by stačila sdělených indicií polovina (!).
Jiná věc je, že text mi přijde chvílemi až nadbytečně nadnesený, ba bombastický, holt je to viděné přes RPG, 3PS a FPS, zkrátka mně, odchovanému pouze literaturou, se barvitý popis účinků vůle hlavního hrdiny na tělesnou schránku nepřátel nezdá a ani neodpovídá charakteru tohoto člověka. Je to spíše viděné přes krystal autorovy vize, promítající si představu hrdinovy osobnosti do vlastního myšlení.
Uznávám, že jazyk je barvitý, tok představ mohutný a kypící a výpověď jednou větou smysluplná.
Škoda ovšem poslední větičky: "protože nakonec to někam dotáhneme" je nečekaně popisné a přízemní, skoro vulgární zakončení básnivého textu, který přece mohl končit právě před ním - bez porušení smyslu.

myslim, ze ve trinactem radku mas nadbytecne "mu"
taky se priklanim k nazoru, ze posledni veticka by mohla byt vypustena.
jinak osobnost hlavniho hrdiny je, mno, naprosto odpovidajici? videl jsem vtom spis literaturu nez prostredi pocitacovych her.
Jazyk se mi libi, forma tez (jen jsem pri prvnim cteni spatne "interpunktoval", bral jsem stredniky jako rozdelovace, i kdyz mysli, ze zde slouzi spis jako spojovace.)
A monolog slunce mi prijde velice zamotany, cele je to velice plynule, svadi to k zivym predstavam, ale jak zacne hovorit slunce tak clovek musi davat pozor na kazdicke slovo, coz plynulost dost narusuje
celkovy dojem je ale jednoznacne pozitivni

částečně souhlasím s Harym, pompéznost se mi zrovna nelíbí, ale aspoň to vystihlo důraz, spíše se mi zamlouvá druhá půlka, řeč jedné osoby, nijak jsem si nezalamoval hlavu tím, o jakou osobnost jde, prostě Národní obrození je pro mě celek bez osobnosti, přeci jako jeden člověk by nic nedokázali, ale jako kolektiv ano, rozhodně je to obraz jednoho kontra přesile
já jsem se sdělením celkem spokojen

...no Borovský Havel by se divil....asi podobně jako u mě před těmi lety....

Jehly, špičky, sochory a kůly byly, myslím, nepřehlédnutelné...

I "Jehly, špičky" samotné by už vzbudily asociaci. Jinak to, co píšeš, byla ta půlka mnou zmíněné indicie, druhá - už téměř nadbytečná - půlka je "skoval, ztesal a zostřil" (místo šavel ... hmm, 'šavel' = tady by mu asi postřeháčtí kritici vytkli špatné skloňování :-D )

..a nejen ty....

pro mne přikládáš přílišnou váhu fyzické stránce nepřátel v první půli textu. naopak se mi velmi líbí řeč slunce, kdes použil přeházený slovosled, navozuje mi totiž silný pocit počínajícího míjení smyslů, jako když pomalu ztrácíš vědomí, pomalu tě šálí zrak a slova se slijí... což v této části tvé práce takto působí velmi intenzivně. leží přeci na bojišti po bitvě... proto mne zamrzelo, že na samém konci textu stojí věty jasné a srozumitelné, vyvrátili totiž tento můj pocit.

Borovského zaťatá pěst hrozí i z hrobu! :)