Dokonale napsané, výborně zpracované téma, čte se to jedním dechem od začátku do konce. Velmi dobře vykreslená psychika jednajících postav, velmi dobré zakončení. Je vidět, že psychodramata máš v malíčku.

Jsi zřejmě moje krevní skupina. Zaujal mě už název (i když tohle pořekadlo jsem nikdy neslyšel) a musím říct, že jsem se dobře bavil. Možná by se tu našla malá logická nesrovnalost, ale to je myslím celkem napodstatné a když jsem četl, vůbec mě nenapadla.

Jaká logická nesrovnalost? Povídej, jsem vděčná za každou připomínku.

Kdo si při čtení "... heřmánku" vzpomněl na "Svět podle Garpa"? Když T. S. Garp zamýšlí napsat román "Svět podle Bensenhavera", začíná povídkou, kde vystupuje násilník, osamělá žena a maličké dítě, povídkou, kterou další slavná postava románu Ellen Jamesová (ta co se podle ní začly jmenovat "Stoupenkyně", Garpovi osudné), sama v dětství brutálně znásilněná a zmrzačená, označila za "nejlepší příběh znásilnění", jaký kdy četla ...
Jistě i toto mé přirovnání kulhá, nemyslím, že by bylo jinou variantou Irvingova příběhu, ale připomene emoce s ním spojené, naštěstí po hrůzyplné expozici a krizi končí téměř groteskní katastrofou. :)
Nezbývá než souhlasit, že se čte jedním dechem, udrží napětí a rozuzlení je překvapivé, zvlášť pro nepozorného čtenáře (já), který při prvním čtení větu, že se na půdě sušila jistá květina, přehlédl jak krajinu z Pendolína ...

Jsem moc ráda, že s tvorbou Branwen se tady objevil klalitativně hodnotný protipól Risikovým povídkám. Čtenáři mohou srovnávat a vychutnávat si jemné rozdíly v podáních obou autorů. Jen tak dál!

Máš velký dar hrát si s myšlením čtenáře. Nebo s myšlením mým. Celou dobu jsem doufal, že ten chlápek bude nakonec dobrý člověk. Ale nakonec z něj byl jen chlípník, podivný chlípník.

Co tu dívku vedlo k tomu si dítě splozené znásilněním nechat? Víra?

Zajímavé.

Hm, tak tenhle závěr jsem nečekala:") Musím přiznat, že mě nalákal právě název povídky, protože je nezvyklý a pokud je to skutečně pořekadlo, slyším ho prvně. Až na 7 řádek druhého odstavce ("sem" - přijde mi to navíc) a 3 řádek posledního ("bříško" - to je spíš přiléhavější ženě nebo dítěti, ale ne chlapovi ... břicho by bylo lepší), mi to přijde perfektně napsané, chytlavě, bez zbytečných průtahů, ale ani osekávání, s hezky vylíčenými charaktery postav a poutavým příběhem. Rozhodně dílo, co stojí za přečtení.