Přijď,
(třeba dírou ve střeše)
a padej tím zakouřeným nebem.
.......................................... ......
Skvěle mnohovýznamová část ... tohle můžu Renčo
... i když "táhni" by bylo šťavnatější:")

V první sloce bych zde: "se zdá prázdné." prohodila slovosled ... na .... zdá se prázdné.

Ohledávanou paměť slepeckou holí si vybavuji a pořád působí krutě:")

Utopit se v listí
.......................
V téhle části mi uplně mluvíš z duše .... někdy mám v podzimní barevné záplavě nostalgie přesně stejné myšlenky ....

Není to úplně můj šálek čaje, občas mi tam nějaké to slovo překáží a tak podobně, ale jako celek se mi to moc líbí .... Zatím asi nejvíc z toho, co sem od tebe četla.

Hezky! Tam vespod je něco, co...? Nejen originalita. Nejen schopnost oslovit. Hledejte to dál, Harr. Kdoví co to tam je? PM

počáteční forma této výpravné básně s lyrickými prvky je takovým vítaným úvodem, který navodí čtenáře k tomu pokračovat a nastíní pohnutky autora (ted je už jen věcí názoru jestli to odhalení není příliš)

první strofa

paměť a nitro mi k sobě silně inklinuje - proto bych zde upustil o čárky a nahradil ji pomlčkou

"nestydatě" je už poněkud nadbytečné

"Zabíjela bych
tebou......" tebou na další přesah dodá básni trochu napětí

další části mají velmi dobrou koncepci a rozvíjejí příjemně motiv, nenašel jsem zde slova navíc

celkově na mě báseň působí rozhovorem muže a ženy, což není nic tak neobvyklého pro básně, ale i tím, že jsou v ní slova, která jsou obyčejným jazykem, báseň se nevyzdvihuje všemi možnými básnickými prostředky ale právě výše zmiňovanou výpravností a sdílností, vtahuje čtenáře do své osobité lyriky.

1,4

Báseň, nebo pásmo (jak to kdo chápe) vnímám jako příliš patetickou a nevyrovnanou. Nesourodé zmatené těkání myšlenek. Těch gest: /buď deštěm, nebuď smrt/...těch otřelých lyrických frází: /utopit se v listí/...těch banalit: /nestydatě kruté, všechno ve mně se zdá prázdné/...
Nevypozoroval jsem žádnou sémantickou souvislost s nedostatkem inspirace, tedy se zvoleným tématem básně. Zdá se mi, že se pak těžiště přesouvá do jakéhosi lyrického rozhovoru básnického subjektu s někým jiným. Když se tak na tu grafickou stavbu dívám, vypadá to jako koláž, která by mohla být doplněna o zajímavé ilustrace, neboť obsah těch malých strof je poměrně barevný a mohl by též být výtvarně zajímavý. Samostatná poetická hodnota, budu - li vnímat dílo pouze a jen jako báseň, je již méně kvalitní. M

jak jsem se dozvěděl, je v básni mnoho inspirace Václavem Hrabětem, osobně jsem ho četl jen jednou či dvakrát a nejsem sto si vybavit jeho verše, ale podle všeho se právě jedná o rozhovor s básníkem panem Hrabětem, tedy tak bych tomu rozuměl já.

Kdysi jsem si pohrávala s některými texty pana Václava Hraběte, pak na dlouhou dobu jsem to, co jsem napsala uložila do šuplíku a vlastně na to i zapomněla. A ani jsem už nevěděla, kde ty moje poznámky a náznaky něčeho jsou. po dlouhých snad 20ti letech jsem některé věci objevila, něco jsem znovu upravila, něco úplně vyloučila. Toto je vlastně touha po inspiraci - jeho inspiraci a ůcta k jeho umění.

Působivé Harr, mě to zcela jistě oslovilo. Ten pocit znám.
Jen mám tady tak trochu problém s tou grafickou kompozicí.

Nedovedu dělat rozbory a šťourat se, a ani to dělat nechci. Doufám že postačí, když napíšu, že se mi to moc líbilo, a protože s podobnými "draky" taky často zápasím, přijde to tolik blízké. Díky za skvělé dílko.

Zaujala mě především ta grafická kompozice. Papír počmáraný náhodnými verši a poznámkami, když člověk hledá múzu.
Pocitově výmluvná.