Vždycky se těším na to, co napíšeš. Podobně jako Risik jsi schopna psát o čemkoli a vždy poutavě - a já čtu od začátku až do konce s obrovskou chutí. Tenhle Tvůj příběh se třeba zrovna někde děje, jenže aktéři nevědí, jak z toho....ono probudit se včas je velký kumšt..a v životě obzvlášť.

málokdy čtu prózu na počítači (špatně vidím).Ale tady jsem se nechtěně nějak začetla a skončila u poslední věty, ani nevím jak. Živě napsaná psychologická povídka. Věřila jsem v ní všemu. Vztah je vždy takový, kam ho ti dva nechají dojít. Pokud ho neopečovávají, pak se v něm dusí.

čteš se fajn, no, nejspíš to bude asi proto, že píšeš dobře, tvý povídky sou pro mě příjemným zastavením času

Skvěle napsané, skvěle odpozorované, anebo že by to byl život sám? Určitě ano. Život se skládá ze střípků, jako mozaika a ne všechny části mohou být zářivé. I ten nejkrásnější život musí mít nějaké to temné místečko.

Dokud nezhasne poslední jiskra, je stále co zažehnout....
Napsáno velmi přesvědčivě a dovedla bych si ten příběh představit i v opačném gardu.

Vynikající práce. Plynulé, autenticky a přitom zajímavě odvyprávěné dílko. Bravurní popis charakterů, jejich prožívání i citových reakcí.Malá velká cesta vztahového odcizení.
Hodnotím - 1.2

- "kus tvrdého sýra metamorfovaný v penicilinovou mini plantáž"..no páni
- "Přemek se zasmušilým výrazem bernardýna"
--------------
"Přitahoval a ho sem atmosféra pohody, možnost vyřádit se s oběma synovci a dát jim, co nedal dětem"..myslím, že dotyční lidé si sami tyto podvědomé touhy většinou neuvědomují.