Tentokrát jsem pročítala už jen jednou, myslím, že teď má konečně Tvé zamyšlení hlavu a patu. Ve druhé části jsem jen upravila pár dlouhých souvětí tak, aby byla srozumitelná. Je to zajímavé vyjádření mladého člověka k výchovnému procesu, předpokládám, že je tam i dost postřehů získaných pozorováním v době vlastního růstu. Dobře napsané zamyšlení Juro.

Asi je, no... :D

Milý Fotone,
"Zajímalo by mě, kolik těžkých zločinců, třeba několikanásobných vrahů, jedná právě jen z těchto pohnutek a přesvědčení, ač by jinak byli naprosto nevinní a nezlomyslní." - velmi podnětná úvaha.
"a osobně myslím, že filosofii a přírodovědě se to nikdy úplně nepodaří." - no to mám radost Fotone, tomu říkám vývoj.
"vychované děti potom připomínají spíše jakési loutky či ovce, závislé na pastýři, než harmonicky rozvinuté, svobodně se rozhodující bytosti.", opět velmi dobře. Myslím, že můj synovčík Matýsek se ve svých 4 letech začíná bouřit kvůli právě těm věčným " nesmíš, nesmíš" , kterým nerozumí. Ale zase si myslím, že je lepší se od malička bouřit a učit se hledat svůj vztah k veškerenstvu než se stát socializovanou ovečkou, jakých jsou dneska milióny.

Velmi dobrá práce Fotone. Rosteš mi před očima. Tvé zamyšlení je tématicky atraktivní a je i napsáno atraktivně. Svůj názor čtenáři nevnucuješ, ale většinu čtenářů si svojí logikou navedeš přesně do toho místa, kde není úniku a čtenář ti dá v tichosti za pravdu. Přesně tak to má být.
Teď přidám ze pár svých myšlenek pro diskuzi:

Chování versus konvence:
Jsem pořád toho názoru, že člověk má zodpovědnost především sám k sobě ( natruc jakýmkoli konvencím či očekávání), k tomu aby jeho prožívání i chování bylo v rovnováze. Samozřejmě už tisíciletí platí určitá nepsaná pravidla - jako např. pravidlo o tom, kde končí svoboda jednotlivce. No a určité ne zrovna trendy-chování, přináší určité negativní reakce od společnosti, ale to sebou přináší další svobodnou volbu - Přehodnotím představu, kterou o sobě mám, protože můžu být lepší člověk? Ponechám si své staré já, protože jenom to je mé skutečné já a občasné negativní odezvy společnosti jsou jenom známky toho, že mi nerozumí( je to tedy jejich boj, ne můj)? AŤ to či ono rozhodnutí, přinese sebou další reakce a s nimi i další volby. Život je plný voleb.

Jo, se závěrem tvého příspěvku (nutnost neustálé volby) naprosto souhlasím. Rozumově i zkušenostně.

"pocit, že někam patří" .... Myslím, že tady je jádro pudla:) Předevčírem na přednášce jsem se dozvěděla neuvěřitelně zajímavou věc. Schválně ti to sem přepíšu, protože to má souvislost s tvým "proč" .... V Japonsku je známý rituál sebevraždy, nesprávně nazývané harakiri, tzn. seppuku. Při něm by si měl člověk otevřít břicho třemi tahy. Je to ovšem pouze teoretické, protože pro bolest to nejde. A tak existoval sekundant, který dokončil katanou, co nezvládl člověk sám, rychle a bezbolestně. Co je ovšem to, oč mi šlo, že ty tahy nožem jsou symbolické a v ideografickém písmu mají význam BUN, neboli civilizace. Právě tady cítím vykořeněnost. Pocit, že už sem nepatřím ... Nepochopitelný do chvíle, než se v takové situaci ocitneme sami. Je důležité někam patřit.
................................................ .....
výborná úvaha

Moc hezky napsané zamyšlení, okamžitě se mi vybavili naše rozpravy v jedné utulné místnosti :)

Naprosto souhlasím s Tvým závěrem, respekt a tolerance je to nejdůležitější, co nám může vyspělá společnost přinést. Bohužel lidské chování je pevně zakotveno v naší genetické výbavě a tak se vždy budou rodit lidé, rozmanitých povah a pohnutek. Dle mého názoru jakákoliv výchova může být kontraproduktivní; vše záleží na osobnosti, se kterou přichází člověk na svět. Jestli mu byl dán do vínku rozum a určitá dávka slušnosti, pak se nezkazí ani mezi hejnem "zlých démonů", není-li tomu tak, pak jsou jakékoliv snahy o změnu povahy z venčí zbytečné. ,,Rozdávat rady je zbytečné: moudrý i hloupý je svorně odmítnou." říkával Demokritos a myslím, že měl absolutní pravdu. Tím nechci říct, že moudří odmítají rady, jen si o ně musí říct sami a zde se opět dostávám do autonomie lidské osobnosti... Člověk je jen tím, čím chce být a je pro to ochoten vynaložit určité usílí...

už jsem se neztrácel Juro. Filozofické pojetí a komponování do slov jako je "pitomost" působí svěže, četlo se to dobře. Je vidět, že sis s otázkami pohrál hodně a mnohdy to není jen výplodem vastních úvah, ale viděl jsem tam i "nastudováno" to je velmi pozitivní.