Děvka Veronika a její blahoslavený milenec Podiven!

Osudový komentář...

Velmi mne pobavila věta: Zlověstně mu vyschlo pravé oko, nebo nějak tak...

Děj nesoudržně skákal z diskuse u krbu do minulosti Podivena, potřeba vrátit se a popsat jisté reálie brání plynulosti vyprávění.

To, že zde najednou zavládla i úvaha před válkou a vražděním, už vzhledem k formě zatím se odvíjejícího příběhu, působilo nevěrohodně a velký skok v uvažování.

Rorýs je už trochu lépe vykrystalizovaný. Takový nesmrtelný Superman v dobovém kroji, s větší zádumčivostí a pln úvah o vlastní nekonečnosti.

Kdybychom zkřížili Supermana, Herkula a Racochejla s Xenou, vyjde nám Rorýs ve válečném chtíči.

Pokud se však přidá ještě moravská pokojnost, chuť k vínu, pivu a nejistota homosexuálního kněze, vrháváme až do Rorýsova soukromí.

A Rorýs bloudící lesy a svými pochybnostmi je mi už ve své nové podobě, kdy i rozum nabyl (vysvětluje nesmyslnost války), je mi nyní velmi sympatický.

Ta věta, co tě pobavila, vlastně není tak úplně moje. Je to pocta Durovi Červenákovi, který v recenzi na film True Grit napsal hlášku, která zas pobavila mne: "dal bych Jeffovi dalšího Oscara už jen za to, jak mu těsně před střelbou vychladne oko a oznámí tak divákovi, aby se připravil na olověný liják".