Důvod žití starého muže. Již ví pro co žít a umřít, pro ni.

Už dlouho se mu o ní zdálo, vždy ten samý sen avšak pokaždé jiný. Ocitá se v lese a tam u vody sedí ona,  na břehu řeky v bílém šatu a její sukně volně splývá do klidného proudu. Sedá si k ní a hovoří spolu o věcech života a smrti, o strastech i radostech světa. Ona je krásná, jako víla, bledá a její oči se třpytí v záři měsíce, avšak na její tváři se zračí smutek. On je starý muž, zažil již mnoho věcí, žije stále sám a sám. Myslel by stále jen na smrt nebýt jí, víly zamlklé, dodávajíc mu jistotu a nezaměnitelný pocit, že má pro co žít. Ví však, že jednou příjde čas, kdy se ocitne ve snu a ona už tam nebude, pak bude čas zemřít.