Básníci, kteří se z různých důvodů nemohli stát součástí naší kultury.
Jejich jména jsou smazána z paměti národa a občasné připomenutí,
nebo ocenění to bohužel nezmění. Je to škoda, protože bez nich v naší minulosti
zeje díra, kterou nelze zalepit...
Nejde o postižení celého díla, jen o drobný náhled do mistrovy dílny...
Volím záměrně básníka, jehož jméno bylo v šedesátých letech jedním z největších příslibů české poezie. Bohužel po emigraci v srpnu 1969 se z naší paměti postupně vytrácelo. Několik básní a informací, které stojí za pozornost...
Básník, literární kritik a překladatel Antonín Brousek se narodil 25.9.1941 v Praze. Studoval na filozofické fakultě tamtéž. Časopisecky debutoval v roce 1958. Jeho publikační činnost v 60. letech byla rozsáhlá (Lidové noviny, Host do domu, Tvář, Literární listy aj.). První sbírku nesoucí název Spodní vody vydal v roce 1963. Sám přiznal, že jejímu vydání předcházela dlouhá inkubační doba. Tři roky přehazování, přeskupování a zrání. Druhá sbírka vyšla narozdíl od první velmi rychle a nese proto příznačný název Netrpělivost (1966). Tato sbírka, se stala jedním z nejpozoruhodnějších počinů šedesátých let. Další sbírka Nouzový východ už vyjít nemohla a náklad sbírky Kontraband byl zničen. (Jiří Kolář tehdy velmi statečně vyvezl Brouskovi z Prahy 2 výtisky, které má básník dodnes). Další poezie byla publikována v exilu...
Sbírkou Vteřinové smrti (1994) se Brouskovi dostává pocty nejvyšší: udělení nejprestižnější české literární ceny, Seifertovy ceny za literaturu (spolu s Petrem Kabešem). Co charakterizuje nejvýrazněji jeho poezii? Především velká kritičnost, sarkasmus, drama, ostrá imaginace a významové posuny. Jde zdánlivě tradiční cestou, jazyková tvořivost je jenom na první dojem lehká a hravá. Jeho poetickým materiálem je jazyk. A kteří básníci tvoří Parnas Antonína Brouska? Jsou to František Gellner, František Halas, Vladimír Holan, Jiří Orten, Oldřich Mikulášek, ale také Jan Zábrana a Josef Palivec.
Vybral jsem tři ukázky ze sbírky Netrpělivost, která vzbudila v šedesátých letech velkou pozornost. Domnívám se, že Antonín Brousek je vynikající básník, který má co říci lidem ochotným naslouchat i dnes...
ČESKÉ STŘEDOHOŔÍ
Zelené loupežnické klobouky
podnes na formany číhající
zaspaly
mechem obrůstají
Mořská nemoci karavan
jež kolébány jak zvony olízané měděnkou
stojatou zelení k obzoru uplouvající
s turbany krotkého už sopečného dýmu kolem hlav
Co v noci z netušených hloubek vyvěralo
ráno netečným krunýřem vězní nás
Z rudého požáru jemuž jsme včera strávit se dali
že dým jen chatrný nám vlaje nad hlavou
nemůžem věřit:
Zde Karel Hynek Mácha
v sytém údolí si zdřímnul pod stromy
a stínem stébla lechtán
pod hlavou tlumok
spí tu nad námi
Ze stejné sbírky je báseň označená třemi hvězdičkami, která nepotřebuje názvu a dokládá, jak dokonale zvládá autor básnické prostředky, aniž by ošidil cokoli z významu a strhující síly sdělení...
***
Jsem lámán jízdním kolem:
líbit se všem.
Dupal bych po všem jak Golem.
A nemám šém.
Nejsem vypleněn bitvou.
Pitvornou pitvou jsem vykostěn.
Sám proti sobě jdu břitvou
jak van Gogh v louskáčku čtyř stěn.
Ruka se mi však třese,
sáhnu-li na uši.
A tělo uzavře se,
slídím-li po duši,
abych ji probod,
aby splaskla,-
vzduch, jenž mi chybí,
je v ní natlačen!...
Vždy znovu hlavou narážím na skla,
když cítím, že unikám do mračen.
ČESKÝ BETLÉM
Noc, v níž se rodí básníci,
nevěstí hvězda zlatým chvostem.
Psi vyjí za nezvaným hostem
v kratičké, slepé ulici.
Nevítají ho poslové
se zlatem, s krišťálovou drúzou.
Jen v noci, když se budí hrůzou,
dýchají na něj oslové.
Řve: mámo, mami, maminko!
Rve ústa...
Hraje v němém filmu.
Hle, kdosi lidský podstrčil mu
držku.
Obecní vemínko.