Takže nebudeme mít ÚSTAV PAMĚTI NÁRODA, ale ÚSTAV PRO STUDIUM TOTALITNÍCH REŽIMŮ. Alespoň tuhle změnu si v poslanecké sněmovně vydobyli ti, jimž slovo paměť tolik vadí. I za cenu, že i oni poprvé veřejně zasazují, aby nacistická a komunistická totalita si byly rovny. Soudruzi dokonce chtěli, aby to byl jakýsi ústav dějin až po dobu pobělohorskou (300 let temna, Koniáš a tak podobně), a vůbec jim nevadilo, že si vůbec nepamatují, jako to bylo mezi roky 1948 až 1989. Přece se nic význačného k zapamatování nestalo. Kromě jejich vládnutí, samozřejmě.

Minulý týden si je na prvního května zase připomínali za zpěvu internacionály. Další dny se jim už tak nelíbily. Pří vzpomínání na 5. květen, kdy začalo Pražské povstání, jim pár novinářů i veřejných osob připomnělo, že nebýt toho, že si Josef Visarionovič Stalin na svých spojencích vymohl, že Československo bude ve sféře sovětského zájmu, mohli Prahu osvobodit už 6. května Američané a ne 9. května Rudá armáda. A nemuselo být tolik zbytečně mrtvých.

Jel jsem tramvají, v níž si pár maturantů stěžovalo na maturitní otázky, mezi nimiž jako podotázka bylo právě květnové povstání v Praze (5. 5. 1945). Bylo poznat, že v tom mají trochu guláš. Ani jedna tmavovláska nemohla pochopit, proč se dřív slavil konec války 9. května, a proč teď už osmého. A protože naše země je ve světě známá nejen pivem, vojákem Švejkem a kapesními zloději, ale též největším počtem potrefených hus na tisíc obyvatel (víc než lékařů, učitelů i státních úředníků!), na postesknutí té dívčiny se ozval postarší pán, že si nevážíme těch, kteří nás tehdy osvobodili a radši se opičíme po Američanech a Angličanech vraždících v Iráku, ale nejen tam, kteří konec války slaví osmého. Sotva to dořekl, pode mnou řekla hlasitě jedna stará paní, že ten pán je určitě stýskající si komunista. Jenom ti slavili říjnovou revoluci v listopadu. Takže zbytek světa slavil konec války osmého, oni museli zase mít něco extra. I extra počet zbytečně zabitých. A pán vyhlásil známý slogan Za nás bylo stejně líp, a vystoupil. Jestli taky řekl Heč, jsem neslyšel.

Dnes je devátého. Asi ho mrzí, že lidi pracují. Místo aby slavili, že jemu a jeho soudruhům se dařilo dobře. Ta paměť!