Konečně jsem našel kartičku, kterou jsem dlouho hledal: připomíná vystoupení jednoho soudruha pomocné stráže Veřejné bezpečnosti z konce sedmdesátých let, který na dotaz, proč oznamuje některé nevhodné činy svých spoluobčanů řekl, že oznamuje jenom to, co škodí naší lidově demokratické socialistické republice - když ale například ví, že soused zahýbá sousedce, tak to neoznamuje, protože to socialismus v naší vlasti nenarušuje.

            Ti starší si možná vzpomenou, že těmhle pomocníkům Vébé (veř. bezpečnosti) se říkalo Jožin z bažin, díky Vladimíru Menšíkovi, který se v televizi objevil v roli takového pomocníka, naprostého blba, který se jmenoval Jožin. A pak všichni znali slavnou mládkovu píseň „Jožin z bažin".

            Před několika dny jsem sledoval v regionálním vysílání rozhovor jednoho staršího pána s reportérkou, které vyprávěl, že si zkrášluje život důchodce tím, že u nich ve městě na místě, kde je statisticky nejvíc dopravních nehod, před světelným ukazatelem rychlosti digitálně fotografuje a zapisuje nejen poznávací a tovární značky aut, ale i řidiče, protože řada z nich jednou rukou drží mobil a telefonuje. A že je pyšný na to, že díky fotografiím, které poslal policii dostal glejt pomocníka policie a oficiální povolení i oprávnění činit, co činí, a že už pár řidičů policisté tvrdě potrestali. Odebráním bodů i peněz.

            Od té chvíle mnou zmítá rozpor: je správné nadšeně s oním důchodcem souhlasit, ano či ne? Protože i mně jako řidiči tihle mobiloví telefonisté pijí krev z mnoha důvodů - nejen že si míň všímají chodců, ale v okamžiku, kdy jim někdo zazvoní, málem najednou zabrzdí, nebo zničehonic jedou desetikilometrovou rychlostí, aby mohli vymačkat na mobilu číslo, přičemž občas vybočují do stran.

            Na druhé straně udavačství nesnáším a jsem na ně alergický. Celé naší rodině celý náš život udavači ztrpčovali život. Za války tátu kvůli falešnému udání málem popravili. Na uranových lágrech a vůbec v komunistických vězeních byli udavači zvaní bonzáci na každém kroku. Čím se od nich liší tenhle nadšený důchodce s digitálním fotoaparátem? Určitě taky neoznamuje sousedce, že jí zahýbá manžel s referentkou na městském úřadě. Ale těch bouraček, těch mrtvých, mezi nimi i to dítě, kterého si ten telefonující šofér nevšiml... Mám s tím fakt problém!