.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31      

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

 

Komentáře
ke článku: Skoky (1): úvod
(ze dne 11.08.2007, autor článku: Foton)

Jméno (přezdívka): 
E-mail: 
Titulek: 
Čarodějnice létá na: 
(Ochrana proti spamu
doplňte slovo do pole)
 


zbývá znaků:   zapsáno znaků:

    

V rámci komentářů nelze používat HTML tagy.

Pro vložení tučného textu, hyperlinku nebo e-mailové adresy využijte následující značky:
[b]tučné[/b], [odkaz]www.domeny.cz[/odkaz], [email]jmeno@domena.cz[/email]

S vložením komentáře souhlasíte s našimi podmínkami

************** * **************

Skoky (1): úvod
1. část fantastické povídky. Vstupuji do neznámého domu, který mě láká, a navíc v sobě objevuji netušenou schopnost.

Šel jsem ulicí. V hlavě mě ještě pořád hřál krásný zážitek ze školního výletu, který jsem měl před týdnem. Zvláště ta slečna z nižšího ročníku, která nás doplnila. Okouzlila mě. Sice k ničemu výraznému mezi námi dvěma nedošlo, jenom jsem s ní občas nesměle prohodil pár slov, ale navždy už zůstane v mém srdci. Například když v rámci oslav města, které jsme navštívili, jsem vedle ní seděl pod zámkem a nad našimi hlavami bouchal ohňostroj, plesal jsem radostí. Skoro bych i řekl, že to není pozemská žena, ale mystická princezna. Bohyně. Působí tak na mě. Nějaký středověký myslitel by v tom asi hned viděl, že ona je převlečený posel ďáblův, který si na mě nadobro zasednul a chce mě svést do velkých neřestí. Já však nejsem zatížen středověkým myšlením (někdy jsem na to i náležitě hrdý), tak nemám takové obavy. Navíc v její přítomnosti cítím, že mi jaksi dodává pozitivní energii, rozjasňuje mou mysl, zbavuje mě smutků a trápení. Způsobem, který nedokážu pochopit, ale prostě to funguje. To je na ní to výjimečné.

S těmito myšlenkami jsem se ubíral městem, až jsem došel na ulici se spoustou domů. U jednoho z nich, který je nejvyšší ze všech, jsem měl zvláštní pocit. Jako by tam bylo něco hodně skrytého, ale čekalo to na mě, nebo aspoň já po tom toužil. Když se pořádně zadívám, na ten dům si vzpomínám, i když hodně matně. Možná to byl sen. Chvíli rozjímám a vlastně si uvědomuji, že ten můj pocit má co dočinění se slečnou z výletu. Že by tam snad bydlela... a telepaticky mně to sdělovala? Neříkám, že naprosto nevěřím na tyto parapsychické podivnosti, ale nikdy jsem s tím neměl přímou zkušenost ani jasné svědectví. Ten dům mě stále lákal. Já neměl co dělat, a tak jsem si řekl, že tam nakouknu a trochu ho prozkoumám. Hned první komplikace nastala u vstupních dveří, byly zamčené a nikde žádný zvonek. To je blbé. V zamyšlení jsem udělal pár kroků a otoček a najednou vidím, že jsem o pořádný kus dál. Co to? Zkusím to ještě jednou a bleskurychle se přemístím o dva metry doleva. No to je úžasné! Já mohu dělat dlouhé skoky víceméně v okamžiku. Nikdo si ničeho nevšimne. Pane jo, s tím by se dalo dělat věcí... A jde mě to automaticky, stačí jen pomyslet a vykročit. Avšak, funguje to jen v okolí domu, jak jsem zjistil. Zvláštní... ale tak sem to přijal a dál se zajímal o dům. Zrovna se otevřely dveře, a někdo z nich vycházel, tak jsem udělal ten svůj chvat a proklouzl dovnitř. Měl jsem štěstí, uvnitř domu byla cedulka: „Soukromé prostory a majetek. Cizím osobám vstup zakázán". Ty skoky se budou hodit.

Po vkročení do domu je zase vše normální, žádné ty lákavé pocity. Velmi mě to zmate, jako bych byl otupělý, ale přenesu se přes to. Když už jsem tu, chladně a s bystrou pozorností se vydám dál.

Předsíň je naprosto obyčejná, jako v každém jiném domě, nic zajímavého. Rozhlédnu se, a na druhém konci spatřím točité schodiště do vyšších pater. Vydám se po něm. Jdu pořád vpřed a nahoru, pravidelně stejným krokem. Točitá schodiště jsou pro mě velmi zajímavá, právě kvůli tomu, že člověk celou dobu zatáčí jen doprava, nebo, jako v tomto případě, doleva, až se mu třeba začne motat hlava. Po chvilce mám už skoro takový pocit. Jako že poloměr zatáčení se pořád zmenšuje a musím dělat ostřejší zatáčky. Avšak vidím, že schodiště je pořád stejně široké a stejně zatočené. Nějak to nechápu... Ale, půjdu dál, jsem zvědavý, kam mě to dovede. Pohledem nahoru zjišťuji, že to ještě bude chvíli trvat. Nikde žádné odbočky. Své skoky nemohu použít, není pro ně dostatečný prostor.


 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz