Úterý. Lidé jsou divní. Že prý jak slavím svátek, ptají se zúčastněně, ale že by přiklusali s lahví šampáňa, to ne, chátra jedna politicky korektní! Hodina fyziky. Profesor se ptá, jestli jsem na fyzikální olympiádě. Tak nevím, buď si natrhl rozum v hospodě, nebo dočista znaivněl, chudáček. Odpovím něco nepodstatného a on se tváří, jakoby tasil meč. Potom si ale vzpomene na zákoník základních práv a svobod, takže na mě jde opět přátelsky. Nabízí mi, že se mnou u tabule vytančí optické vzorce. S teatrálním gestem se dávám na ústup. Dáša Čestmírová ve čtvrté lavici uprostřed hlasitě vzdychá po pěti minutách výuky, jako kánon se přidává Erika Mikulášová, doprovázená hlasitým žuchnutím jakéhosi studenta v poslední lavici. Asi umřel. Vytrhli mě z rozjímání, mamuti. Po hodině to vzdávám a za hlaholu dvořanů, veverek a autistů odcházím velkolepě oslavit svůj svátek. Do postele. Pro následující dva dny se stávám nezvěstnou.

Čtvrtek. Počkejte prosím, probíhá vykreslování.

Pátek. Protože nejsem Orlando, rozhodla jsem se, že mi k odpočinku prozatím postačily ony dva propršené a písemkami protkané dny. S úsměvem vyrážím do školy. Potkávám kamaráda. Tak jak jsi oslavila svátek, Baruš?

Sobota. Piju kafe a najednou zjistím, že když si přičichnu k hrnku z vnitřní strany, smrdí, jakoby do něj někdo čtyři dny vyfukoval cigaretový kouř. Zhodnotím to tím, že by mamka taky někdy mohla koupit nějaký prostředek, který se hned po vhození do myčky nerozpadne na modrý prach a nezamoří celý metr krát čtyřicet centimetrů nechutným zápachem.

Neděli ze zvyku přeskakuju.

Pondělí. Pan profesor se ptá, co dělá Jana Peláčková pod lavicí v hodině matematiky. Jana Peláčková odpovídá, že ji Tereza Kretinová shodila. Tereza Kretinová dodává, že si myslela, že to bude legrace.

Úterý. Tak už je zase tady, to nemilosrdné úterý, kdy maturanti sídlí v holubníku. Nevzrušeně, jako všechna domácí zvířátka.

Středa. Tak mě napadá, že by naše škola ztratila svou nezlomnou nebetyčnou pověst, kdyby vyplavaly na povrch události posledních dní. Posledních měsíců? Posledních let! Položila jsem si docela dobrý základ pro dráhu klasického rozervaného studenta, klasičtí rozervaní studenti, přivítejte mě v klubu.