Přizoubkovala sobota jako nadšená tramvaj s davy výletníků. Kdož chtěl by myšlenkovat nad něčím vyšším než radostí? Lidé nahotovali po ulicích bez i těch nejspodnějších svršků, jen tak, aby mohli bránicovat až k prasknutí. Vždyť o čem životujeme, když ne o snech a pocitech?

Domy marcipánovaly a písničkovaly přicházejícím létem, obloha přehnaně sluncovala a ptáčci fénixovali, chudáčci. Zprachovali se do pár pírek. Ve stínech, které se jen tu a tam pavučinovaly v ochlazujících koutech, se gramofonovaly desky. Na dnech lodiček parukovaly dvojičky v nepřirozených polohách. Asi chtěly vydřevit otisky orgasmů, kdo pravduje?

„ Myšlenkuji o tom, že bych tě pusoval na líčko.“ Zařasoval na Maryčku.

„ Co mi za to zaslužbuješ?“ Do očí se jí duhovaly hříchy, tak přitažlivé a rozkošné.

„ Upočítačuji ti.“

„ Co to významuje?“

„ Nebudeš se jedovat s chybami v počítači.“

„ Hmm.“ Princeznovala se.

„Tak co bys nápadovala?“

„ Králíkovat. Ale kvalitně.“ Meziřečovala suverénně.

„ Cože?!“

„ A co sis myšlenkoval? V dnešní době se nejeptiškuje.“ Vydásňovala krásné zoubky.

„ Ale já jsem ještě nikdy…“ Hloubkoval dech.

„ To škoduješ.“ Začala třásnit zadečkem okolo jeho kamaráda.

„ Momentuj! Já umím třeba džentlmenovat, co Ty na to?“

„ Že pakuješ. Od slova pako.“

Bylo mu třináct a do té doby mu všichni otcovali, že s dívkámi se musí aktovat jemně, obzvláště s těmi, které by si chtěl naláskovat. Leskoval očima mezi stromy, jestlipak Maryčka, která před chvílí pěšinovala do lesa s Honzou, nezestínuje zpoza nějakého dubu. Sloupoval tam několik hodin, aby mohl v případě nutnosti gladiátorovat kohokoli, kdo by jí chtěl ublížit. Ten den zornicoval Maryčku šlapkovat do lesa ještě se třemi spolužáky. Vždy se ale bezstarostně špičákostoličkovala.

Domy zčernočajovaly a holubí pírka se vybrnkala i z písniček, hrdinové kalužovali botaskami do úplného promočení, milenci se vroubkovali špičkami pohledů, maminky hlasivkovaly z oken a nenaplněné touhy komárovaly v kořenech nosů a koutcích očí. Ten večer smrťoval poslední džentlmen.